Karanténa. Slovo, které znali dřív jen orientační běžci nebo medici, dnes ho už zná po době covidové celý národ. Místo, které se na závodech snaží zabránit informacím z lesa, a současně zde dochází k řadě interakcí. Redaktor O-News.cz Jan Picek navštívil karanténu v rámci sobotního sprintu ČP v Dvoře Králové. Jaká zde byla atmosféra a co s v ní dělo? Přečtěte si reportáž z dlouhého čekání na závod i na Toiky.
Proč se tak diskutuje před startem?
Pátek dopoledne. Facebook O-News.cz je doslova zavalen komentáři, proč pořadatelé z Vrchlabí udělali karanténu na zítřejší závod nejen pro elitní nebo áčkové kategorie, ale i pro podkategorie DH21 A a B, kde běží řada závodníků bez šancí na nějaký větší úspěch, navíc když zde budou třeba i 2,5 hodiny čekat. Nevěnuji tomu moc velkou pozornost, pouze si pomyslím, že nechápu, jak někdo může v pracovní době mít tolik času diskutovat. Když si při obědové pauze otevřu Předstartovní horečku, pokyny a startovku, zjišťuji, že startuji v 11:39 a i mě se týká odchod do karantény, kde se musím prokázat nejpozději v 9:30. Zjišťuji, zda jsem někdy byl v karanténě. Kromě několika krátkých karantén při kvalifikaci a jednom A finále MČR při mých závodnických letech v dorostu a juniorech (což už je víc než 10 let) to vypadá na premiéru. Začínám být nervózní. Na začátku září jsem oslavil 21. výročí s orientačním během a já zažívám znovu poprvé.
Přece mě nemůže nic překvapit
Na druhou stranu musím upřesnit, že co se týče karantény, tak nejsem nováček. Minimálně takových dvacet jsem naplánoval v rámci nějakého závodu, ať už při MČR či mezinárodních akcí. Nic mě přece nemůže překvapit… Až ráno. Přijíždíme na shromaždiště zhruba v devět, do karantény odcházíme s početnou skupinou závodníků. Co já vlastně si vezmu s sebou? Mám jít už převlečený do sportovního? Můžu si vzít do karantény mobil? A jak si předáme s manželkou klíče od našeho auta? Otázky se nabalují a já začínám být nervózní. Sice o můj dnešní výkon nejde, ale nechci způsobit faux-pas hned poprvé, co vstupuji do karantény. Nakonec si beru skoro všechny věci, co mám, a věřím, že pořadatelé mi je z karantény dovezou. Mobil v kapse mám, ale vypínám mobilní internet. Poslední fotku dělám těsně před vstupem do karantény, ať mám nějaký “úvodní obrázek” pro případný článek. Pak už mobil ukládám do batohu. Jak to vlastně u vstupu vypadá? Budou mě kontrolovat věci jako na letišti?
Lepší než jít na kafe
Stojím před vstupem u karantény a začíná horká chvilka nezkušeňáka. Všichni razí krabičku s kontrolou vstupu a já ho nemám připravený. Vzal jsem si ho vůbec? Orosilo se mě čelo a hledám v kapse oranžový SIAC. Uff. Mám ho. Fronta za mnou se v čase 9:23 mezitím masivně rozrůstá. “Tak Picánka jsem v karanténě snad ještě neviděl,” vítá mě redaktor O-News.cz Dan Wolf u vstupu, kterého však v chumlu lidí vidím naposledy. O to víc mě překvapuje život v karanténě. V pravé části se rozbíhají reprezentanti. Vidím rozklus i rozcvičení Denisy Kosové, Kuby Glonka nebo Miloše Nykodýma. Super, rozbíhá se tu i Vojta Král, který minulý týden neběžel MČR klasika a mé “reportérské choutky ” mají chuť se ho zeptat, jak se mu daří. Ale než tak učiním, vidím spousty dalších lidí. Na břehu Labe se sešel opravdový mix zajímavých lidí. Reproši i bafíci, dorostenci i spousta veteránů. Jsem ve svém živlu. Zapojuji se do diskuze s Márou Cahlem, po chvíli i s Pavlem Košárkem, za okamžik už máme klubovou skupinku. Postupně se všechny hovory stočí k jednomu tématu: “Kdy už mám jít na toiku? Ta fronta je snad nekonečná”.
V hlavní roli Toiky
Nedostatek Toiek je už jakýsi folklor na českých závodech a zejména v karanténách. Vrchlabští pořadatelé jich zde umístili pět a fronta se vytvořila okamžitě. Všem bylo jasné, že ve Zpětné vazbě (po přihlášení do ORISu) to asi organizátoři schytají. Osobně jsem byl v klidu, startuji až za dvě hodiny. Opravdu se fronta postupem času výrazně zkracovala a já do ní vstoupil s vrchním “o-analytikem” Danem Šafkou. “Hele je 10:54, tak schválně, jak dlouho zde budeme stát,” mrká na mě. Protože v tento čas už ve frontě byla zejména má “sociální bublina” z kategorie H21B, tak čas docela rychle ubíhal. Při vstupu na záchod jen kontroluji hodinky a překvapuje mě čas 11:12. 18 min ve frontě uběhlo raz dva, ale zhruba před hodinou byl čas strávený ve frontě minimálně dvojnásobný.
Zázrak. Nikdo není na mobilu.
Karanténu jsem si doslova užil. Na každém rohu byl stále někdo známý. Probrali jsme vše, na co jindy by nebyl čas. Od smlouvy s IOF po vysoké školy orienťáků. Nikdo nespěchal. A hlavně: všichni měli vypnuté telefony. Opravdový návrat ke kořenům. Nikdo nekontroloval, zda mu přišla nějaká zpráva nebo notifikace na Facebooku. Mnoho závodníků bylo odkázáno zde čekat a současně si čas užívalo. Bylo hezky, slunce mělo v prvních podzimních dnech sílu, a tak karanténa posloužila jako ta nejlepší o-kavárna. Píp, píp, píp, píp, píp. A já vletěl do závodu tak nějak víc namotivován a potěšen, že v tom orienťáku přece máme stejně skvělou komunitu.
Souhlasím, asi to byla fajn společenská akce, ale byl bych raději, kdyby se v budoucnu ke sprintům přistupovalo jinak. Už jen z toho důvodu, že v naší (ne)výkonnostní skupině sprint nepatří k nejoblíbenější disciplíně a karanténa, ve které strávíš klidně 5 násobek času co na trati, není moc lákadlem do budoucna.
Nehledě na to, že s babyboomem se z karantény pro tolik kategorií může lehce stát školka (a to i dost hlasitá), k čemuž jsme nechtěli přispět a tak jsme na závody přijeli raději až po sprintu.