Jičínský Vojtěch Stránský je už zkušený mazák v reprezentaci MTBO. Loni získal na MS v Dánsku bronz v masáku, celkově má již 10 medailí z vrcholných šampionátů, další může přidat letos na domácí půdě v Jeseníku. Jaká je atmosféra v týmu, na co se soustředí v těchto dnech a jak se nominuje do štafety? O tom všem v dnešním Sloupku reprezentanta, který je tak trochu interaktivní.

Dnes je 3. února 2020. Akorát sedím v autě s Luckou (přítelkyní) ve Švédsku a míříme domů. Už teď mě ta cesta nebaví a přitom, když se podívám do kalendáře, tak mi to letošní cestování teprve začíná. Byli jsme běžkovat i lyžovat. Letos jsem do svého repertoáru přidal dva nové sporty. Již zmíněné lyže (naposledy jsem stál na lyžích před 10 lety) a taky trochu box. Lyže dávají sílu, box obecnou kondici, víc, než jsem si předtím dokázal představit. Obojí mě baví. Nicméně stejně trávím na kole 3 – 4 dny v týdnu a občas si jdu zaběhat.

Po loňském roce jsem trochu namlsaný a zdravě motivovaný na sezonu 2020 (navíc je MS u nás v ČR). Jednak se mi výkonnostně dařilo na MTBO závodech v Čechách a také jsem si přivezl jednu medaili z MS. Fyzicky se umím dobře připravit, holt jen teď čekám, až se mi před velkými akcemi uklidní hlava – řekl bych, že stárnutím se to zlepšuje.

Četl jsem dnes svůj 2 roky starý příspěvek na O-News.cz, abych mohl trochu navázat, a vzpomněl jsem si, jak mi tenkrát teklo do bot kvůli práci. Trávil jsem v ní nezdravě mnoho času a vlastně musím přiznat, že v tomhle mám teď už dost svobodu a můžu si trénink trochu regulovat. Fyzioterapeuta dělám sám na sebe v Kralupech, navíc v podstatě v místě svého bydliště. S jistotou můžu tvrdit, že 5 týdnů dovolené by mi jako zaměstnavateli stoprocentně nestačilo. Na druhou stranu ale někdy pracuju i o víkendech, jinak bych to nezvládal a musel pacienty/klienty odmítat.

Honzo, ptal ses mě, jak je těžké dostat se do štafety na MS a vlastně nevím, jak ti na to odpovědět. Vždy to vychází jak z výsledků na probíhajícím MS + co jsem vyslyšel od Alberta (šéftrenér reprezentace), tak i z výkonu konkrétního závodníka ve štafetě z předchozího MS. V první štafetě jsou stabilními členy Kryštof Bogar a Vojta – Needy – Ludvík. Za poslední roky jsem se jako třetí člen první mužské štafety střídal s Chláďou – dvakrát jsem byl v první štafetě já, dvakrát on. Zkus se na to tedy zeptat samotného Alberta, třeba ti k tomu poví více. Každopádně obě české mužské štafety jezdí poslední roky velmi dobře – kolikrát i ta druhá jede v neredukovaném pořadí na medaili. Např. letos jsem jel “druhou” štafetu a dojeli jsme třetí.

Taky jsi mi položil otázku, jakou máme v reprezentaci partu. Dostaly se ke mně reflexe, že tam každý jedeme sám na sebe a moc týmově nefungujeme. Abych pravdu řekl, neumím to moc posoudit a hlavně to ani s ničím nemohu porovnat. Nikdy jsem žádný týmový sport nedělal a přeci jen MTBO je zejména individuální sport. Osobně to ale tak nevnímám. Když potřeboval někdo z holek nebo mladých pomoct s kolem, nikdy jsem neodmítl a ani já nemám pocit, že bych musel spoléhat jen sám na sebe. Psychicky ale moc nepodporuju, nejsem si jistý, že jsem na to ten pravý. Nicméně abych odpověděl na tvou otázku – myslím, že partu máme suprovou. Nikdo z nás neděláme MTBO pro peníze a ukrajovat si z volného času proto, abychom mohli společně trénovat nebo jet na závody, to moc bez dobré party dlouhodobě dělat nejde. Moc se o tom nemluví, ale hodnotu přátelství v repre vnímám jako dost podstatnou – a to zrovna žádný extrovert nejsem. Kdybych měl letět na jarní soustředění na Mallorcu sólo a odtrénovat to tam sám nebo s někým, kdo mi moc “nevoní”, neudělám to a raději něco potočím v Čechách nebo pojedu s Luckou na hory. V Čechách jsem jezdíval 6-7 let na zimní víkendové tréninky se silničářema a přestal jsem až ve chvíli, kdy se rozpadla parta. Nikoliv proto, že bych si na to neuměl udělat čas nebo by mi to nic nedávalo.

Blížíme se do Trelleborgu, jdu protáhnout nohy a hlavou se vrátit do reality. Tak zase na jaře na závodech ahoj!

Vojtěch Stránský