Přehoupli jsme se do druhé půlky dubna, v Česku začala ostrá závodní sezóna a máme již dekorované první mistryně a mistry republiky. Své medaile si odvezli ze Slezska ze šampionátu v nočním orientačním běhu. Své vedoucí závodnice a závodníky má i Kitl Český pohár a Žebříček A. Pro analýzu závodů máme Livelox, GPS záznamy a mezičasy. Ostatně můžete si přečíst naší reportáž s ukázkou rozhodujících postupů. My jsme se pro letošek rozhodli – i na základě zpětné vazby od vás – podívat se na některé vrcholné a zajímavé závody tak trochu jinou optikou. Optikou stavitelů a pořadatelů, kterým dáme prostor představit koncept co, kdy, kde, proč a jak. A vnést světlo do někdy trochu kalných vod mezi záměrem a možnostmi organizátorů a představami a zážitkem závodníků. Prvním takovým dílem budiž ten dnešní o MČR v NOB a 1. kole ČP. A jsme moc rádi, že pozvání, byť na dálku, přijal stavitel obou víkendových závodů Tomáš Vavřík. Díl moderují jako obvykle David Procházka a Dan Wolf.
Proč se pořadatelé rozhodli nepoužít reflexy? Čím pořadatele překvapila matka příroda? Jak se odhadují směrné časy, když v okolí už léta neproběhly žádné relevantní závody? Jak stavitel pracoval s dělícími metodami? A jak to bylo s tou diskutovanou kontrolou v jámě, která rozhodla pánský závod Českého poháru? Poslechněte si celý aktuální O-News.cz Podcast s Tomášem Vavříkem.
Podcast zajímavý, děkuji za vstup za oponu.
Dodatek k reflexům.:
Absence reflexů mnohem výrazněji znevýhodňuje majitele slabších světel, než těch silných, čili tento důvod byl vznesen zcela chybně.
Zaráží mě, že naše pravidla neuvádějí jejich používání/nepoužívání jako dané. Výběr pořadatelem je na hlavu. A to i z toho důvodu, že při zimních oddílových trénincích vlastně nevíte, na jaký typ závodu máte tréninky koncipovat.
Ahoj, asi se mi nepodařilo vyjádřit mou myšlenku zcela srozumitelně. Jasně, že nočák bude vždy i o technice (pokud se nezavede nějaký limit svítivosti). Jde mi spíš o to, že s reflexy by kolikrát majitelům silných čelovek stačilo naběhnout naslepo někam do kolečka a začít házet hlavou zprava doleva a on by se ten reflex někde vynořil. Takhle je potřeba být v té dohledávce o něco pečlivější.
O týden dřív než MČR se v sousedním lese běželo oblastní mistrovství s reflexy a co jsem slyšel, tak kontroly byly kolikrát vidět i na 100+ metrů z cesty…to za mě není to, co od nočního šampionátu chceme.
Ahoj,
díky moc za pěkný podcast a otevření zajímavých témat.
Ohledně zahraničních závodníků jen pro porovnání dávám výsledky letošního Mistrovství Švédska v nočním v ženách, kde nejlepší Švédka byla až pátá (RUS, DEN, DEN, FIN, SWE, DEN, GER,…) a nejlepší švédská reprezentantka Emma Bjessmo byla až dvanáctá (https://eventor.orientering.se/Events/ResultList?eventId=46890&groupBy=EventClass) . Všechny zahraniční závodnice ale závodí za švédské kluby (je to podobné, jako u nás, ale na severu ten důsledek byl mnohem výraznější).
Pokud se týká reflexů, běželo se ve SWE taky bez a taky se o tom diskutuje.
Jenom trochu jiný, ale vlastně hodně podobný pohled k zamyšlení 😉
Ahoj,
děkuju za tento podcast, hodně se mi to líbilo! Velice oceňuji odvahu Tomáše Vavříka jít s “kůží na trh” a nechat se konfrontovat s pozávodní kritikou (zpětná vazba v OB prostředí této úrovně mi přijde bohužel veskrze kritická…). Já jsem byl vloni ve stejné situaci jako stavitel obou závodů a i kritika byla až na směrné časy podobná (nepoužití reflexů, slabší mapa, nejasné kontroly, zašité kontroly, Miloš naši krátkou také nazval jako bingo-0b 🙂 ).
Chtěl bych tedy ocenit způsob vedení podcastu, který nebyl konfrontační a kritický, ale vnímal jsem tam ohleduplnost a pokoru, což je něco, co mnoho zpětných vazeb postrádá…
Mám dojem, že pohled ze zákulisí (viz taktéž např. nesmírně zajímavá case study o Mirakulu), který ale často není veřejně známý, umožňuje lépe pochopit a porozumět druhou stranu a obrousit tím kritický pohled a možná si i začít víc vážit těch stovek dobrovolných hodin, co nám pořadatel věnoval.
Podle mě je třeba si uvědomit, že OB je v mnoha aspektech velice subjektivní: od mapy (každý mapař stejný prostor zmapuje jinak – subjektivně podle sebe a svých zkušeností a dovedností), terén samotný (viz třeba rozdílné posouzení zarostlosti Petřvaldu Moraváky a Čechy), stavbu tratí včetně voleb postupů (pro někoho je to jasně rovně, pro jiného jasně okolo) po umístění kontrol (někomu kontrola a mapa v okolí sedí, jinému vůbec – viz časté nářky “vůbec jsem to tam nepochopil”). Podle mě se každý stavitel snaží postavit ty nejlepší tratě, s nejlepšíma volbama, dle pravidel a směrných časů a většinou to tak taky subjektivně udělá (prostě nechce schválně postavit hnusné a dlouhé (nebo naopak příliš krátké) tratě) a pak je konfrontován se subjektivním pohledem závodníků (často ještě zatížených emocemi…), což je prostě objektivně neporovnatelné… 🙂 Kromě objektivního porovnání směrných a vítězných časů, že?
Ještě jednou díky, Dane a Dave, za odkrývání zákulisních pohledů a vlastně za celý podcast!