Nemůžeš stále běhat jenom ve skalách, terény je potřeba střídat, řekl jsem si a vyrazil po dlouhé době na vícedenní letní závody na Moravu. Každý slavný letní závod měl někdy svůj první ročník a letos ho měl Zlínský (Š)krpál. Sliboval hezký čistý rychlý bukový les, hustníčky a pěkný orienťák. Terén u Lukovečku jsem onehdá na Českém poháru vynechal, tak jsem se těšil na neoběhaný prostor.
Sprint v ZOO nebo middle v botanické?
“Moc hezký sprint v ZOO,” okomentoval v cíli první etapu Michal Bialožyt, když doběhl middle v nově zmapovaném lese mezi Přílepy a Lukovečkem. První etapa se totiž měla konat ve známé ZOO Zlín – Lešná, ale kvůli protipandemickým opatřením a s nimi spojeným složitým jednáním byla nakonec raději přesunuta do lesa. Roman Zbranek (ředitel závodu a mapař E1) sliboval hezký les plný vysokého kapradí, což není v tomto regionu zrovna tradiční. Vezmu tedy na startu mapu plnou zelených šrafů, natěšený na krásné kapradí, bouchnu si to přes první podrost hned cestou na jedničku a tam ostružiny! Na dvojku se jim radši snažím vyhnout a je z toho minutová chyba a pak přichází smyčka v zeleném prorostlém šlahouny čehosi trnitého a začínám té čtyřhodinové cesty na východ trochu litovat. Na další kontroly radši volím úhybové postupy na cestu, jak to jen jde. Následuje výšlap kolmo na vrstevnice a pak to přijde. Kapradí! Já měl to štěstí, že jsem ho měl maximálně po prsa, takže jsem viděl a mohl si užívat netradiční technický orienťák v rýhách a závěr v porostově rozmanitém, ale nikoliv už zarostlém lese. Úvodní smyčka byla zároveň poslední zarostlá pasáž celého víkendu. V ženách se s ní nejlépe poprala Šárka Sokolářová a vyhrála před Renatou Hubáčkovou a Hanou Fukalovou, v mužích byl první Stanislav Mokrý před Danielem Wolfem a třetí doběhl Šimon Kolář s už větší ztrátou.
(Š) škrtám!
Ve druhé etapě jsem naplno pochopil název závodů, kde písmenko “Š” je v závorce. No, možná bych ho spíš úplně vynechal. Putovní škrpál se nevyhrával, za to nás čekala klasika plná poctivých krpálů. Navíc bylo docela vedro a točený Zubr ve stánku předchozí večer celkem chutnal. Takže to byl boj. S tuhýma nohama, vymýšlením postupů přes rokle a dohledávkami v závěrečné technické smyčce. Ale les byl krásný, čistý, průběžný, rychlý. A v závěru i docela zatahal za nohy. Lukoveček ale nabízí i pěkné koupaliště a o regeneraci tak bylo postaráno. V mužích vítězí Standa Mokrý o pět minut přede mnou a ještě větší ztrátu nabral třetí Radomír Tichý. I v ženách to bylo o parník pro Šárku Sokolářovou, druhá skončila Alžběta Nešporová a třetí Hana Fukalová.
Závěrečný den se běžel opět middle. Tentokrát to byl závod letecký. Bukový les, vysoká viditelnost a hluboké rokle a rýhy. Vybral jsem špatný škrpál. Chtělo to rozhodně vzít ten hřebový, který já – kluk ze skal, zrovna nevedu. Dostat se po měkké hlíně pod listím z některých roklí a zářezů bralo hodně sil. Ale nakonec i můj škrpál zvládl každý krpál. Dokonce i ten nejpřísnější na celé trati od zážitkové kontroly u jezírka pod Fryštáckou skálou. A zvládl ho nejrychleji. O pět sekund druhý skončil Osvald Kozák a třetí Standa Mokrý. V ženách vyhrála Zdenka Kozáková před Šárkou Sokolářovou a Alžbětou Nešporovou.
První ročník (Š)krpálu byl sice komorní vícedenní závod, ale v opravdu moc hezkém lese. Organizace byla účelně úsporná, ale nikoli zase přehnaně. Kvalitní mapy, stavba i tisk, popisy vzorně nastříhané a připravené k odběru, hezké centrum, Šalátíkův bufet nasytil všechny hladové krky. A když pak Zlíňákům vyjde na pořádání počasí, což se pravda nestává moc často, pak musí závodníci odjíždět spokojeni a s příslibem, že když to vyjde, tak se v roce 2023 na druhý ročník rádi vrátí.
0 komentářů