STK, neboli Stacionární tréninkové kempy – to je pojem, který už nějaký ten pátek můžete slyšet mezi celou o-komunitou. Ještě než se rozběhnout pěšácké STKčka v Portugalsku a ve Švédsku, dostali se na řadu LOBáci! Na začátek letošního roku bylo připraveno hned několik termínů v polských Jakuszycích, lyžařském středisku doslova pár kilometrů za hranicemi. Kvůli limitům na ubytování byli účastníci rozděleni na dvě skupiny – jedna bydlela přímo v Jakuszycích, druhá dojížděla vlakem z Harrachova, kde bydleli kousek od nádraží. 

LOBáci v akci

Pokud si chcete přečíst na úvod něco o STK, doporučuji články STK koordinátora Jan Ňufa Petržely: STK v atraktivních terénech a STK web a přihlášky. Pokud si chcete přečíst pohled zasvěceného LOBáka reproše a ambasadora v jedné osobě, doporučuji Sloupek reprezentanta Matyáše Štregla.

A jak to teda vidí ten pěšák? A to bylo tak… po Vánocích na blátě si říkám, že by to chtělo pomalu a jistě vypadnout nějak na hory a ejhle! Ňuf háže na FB O-Brno pobídku, že jsou na STK nějaká volná místa za rozumnou cenu a ani nebudu muset absolvovat všechny LOBí tréninky. Říkám si:”super, jdu do toho”. Slovo dalo slovo a v pondělí po práci naberu svou lepší polovičku do auta a hurá přes Český ráj až do Krkonoš/Jizerek.

V úterý po obědě dojedeme na ubytko, pozdravíme paní domácí slovy “dzień dobry”, čímž zároveň vyčerpávám polovinu slovní zásoby známých polských slovíček. Paní nás instruuje, že na běžky nesmíme používat žehličky po babičkách, ale pouze profi žehličky. No, ještě štěstí, že ta od babičky mi loni shořela a musel jsem si koupit novou! Profi! Tak tam něco nažehlíme a natěšení jdem na první sklouznutí. Po druhém zapíchnutí hůlky mi upadává košíček, ale to mě nerozhazuje. Píchat se dá i tyčkou, sníh je (zatím) tvrdý. O večeřích a obědech se rozepisovat nebudu, to zvládl skvěle Maty v jeho sloupku.

Vyhlídka počasí na následující dny říká, že středa bude ještě dobrá, byť asi trochu nad nulou, ale že ve čtvrtek budou padat dosti tekuté trakaře, v pátek možná taky, ale víkend už snad bude lepší. No, jsme skoro v kilometru nad mořem, tak to nebude snad tak hrozné… Druhý den ráno odmítáme lákavou nabídku zajet si LOB a dát si dlouhé postupy, raděj volíme možnost sklouznutí se na běžkách. Sněhu sice bylo tak, že na loukách lehce koukala tráva, ale stopy byly po noci pěkně vymrzlé a upravené. Takže to jelo!

Byl to všední den, tak ani nebylo moc lyžařů. A ani nebylo moc turistů. Ve stopě. Jo, to je to, co fakt nechcete. Když vám turisti rozšmatlají manšestr, že to je jak v Soběšicích od koní, tak pak se hodně držíte, abyste je omylem nepíchli hůlkou. Několikrát. No a v Polsku je to extrém. V dalších dnech, zvlášť pak o víkendu, to bylo s měknoucím sněhem a přibývajícím počtem turistů dost peklo. Né teda, že by to stejné nezvládli aj Češi, ale snad ne v takové míře.

Čtvrtek víceméně přeskočím, to jeli LOBáci luční supersprinty vedle chaty. Navíc se vyplnila předpověď, a tak jsem nechal běžky odpočívat a vydal se dolů do Szklarské Poręby běhat. Stačilo sjet asi 10 km a 200 výškových metrů a člověk se objevil na jaře. Tam jsem chytil navíc nedešťové okno a kochal se moc pěknou skalnato-kamenitou přírodou. Doporučuju!

Přišel pátek, vrchol celého pobytu. Letošní sezonu jsem zahájil hned královským longem! Po čtvrtečních deštích ubylo asi 10 čísel sněhu, čímž pokrývka klesla zhruba na polovinu a dal se tušit zajímavý trénink, zvláště pak v čárkách a tečkách.

Nyní přichází malá představovací vsuvka, aby bylo jasné, proč těch pádů bylo tolik! Má LOBácká nekariéra pravděpodobně čítala do té doby nějakých 10 závodů a přesně 0 tréninků. Stručně k historii:

• 4. – 5. 2. 2006 SSU Hynčice nad Sušinou KT 19. místo, čas 101:01; Klasika 17. místo 135:20
  Začátky s lyžemi na klasiku a řekl bych, že i s mapu v ruce! Sníh byl, bylo jej hodně “Závod proběhl za mrazivého počasí, v průběhu závodu hustě sněžilo a foukal vítr.”

  :: 6. 2. 2006 – Omluva závodníkům (záhada dlouhých nedělních tratí) Když v neděli začali závodníci přijíždět z lesa, sami jsme se divili co tam tak dlouho na té krátké dělali. Chyba vznikla použitím souboru pro stavbu 1:10000, pod který byla nahráta mapa 1:15000. Stavitel tedy stavěl na patnáctce, ale software mu přitom měřil délky v desítce. Reálné délky závodu tedy byly 1,5x větší než byly uvedené parametry tratí. Za takto způsobený náročný middle se závodníkům omlouváme a nadále věříme, že se vám závody líbily.

• 3. – 4. 2. 2007 VRB Vrbno p. P. MČR KT 17. místo, čas 61:07; MČR Sprint 15. místo, čas 19:50
  Sněhu moc nebylo, na loukách na sprintu byly i travní segmenty. Nedělní závod ve štafetách jsme byli DISK. První úsek si zkrátil pytel, já to nějak objel, ale třetí úsek raděj nenastoupil
• 21. – 22. 1. 2012 VRB Nová ves u Rýmařova KT H21A 13. místo, čas 62:48; Klasika H21B 1. místo!
  Sněhu tehdá bylo spousta. Navíc foukalo a strašně se to bořilo
• 4. – 5. 2. 2012 VLI Jakuszyce Klasika DISK (vynechal jsem omylem kontrolu), KT H21B 2. místo, čas 62:46
  Sněhu bylo asi dost, ale byla tehdy ukrutná zima

Kdo někde z toho byl, tak zavzpomínal, ostatní aspoň vidí náhodnou distribuci mých LOB výkonů, která se výrazně odrazila i v mém výkonu na onom pátečním tréninku. Co na tom, že jsem si půjčil “repre mapník” od našeho ambassadora Petra Horváta – ani jeho aura mě před chybami a pády neochránila.

Kliknutím na mapu si ji zobrazíte celou

Určitě máme čas na krátký rozbor:

K1: Zprava to znám, tam jsme už jeli, tam je to fajn, ale zleva to může být blíž. Bylo, ale taky se tam překonávaly koleje po svých. Vzhledem k tomu, že jsem na vyzouvání a nazouvání dostal asi půl minuty od dorostenky, co jsem dojel, tak to hodnotím jako nevýhodnou variantu

K2: Zkušeně jsem si řek, že přece nepojedu čárkou kolmo do kopce, ale raděj to zas objedu zleva. Hm, tak tu dorostenku, co jsem u jedničky zas dojel, jsem viděl od dvojky odjíždět…

K3 a K4: Zkušeně točím mapníkem a volantem, čistá práce!

K5: Ajaj, to smrdí fikačkou. No nic, jdu do toho. V půlce fikačky zaznamenávám první pád, když jsem zajel lyží pod kořen. Sjezd tečkou jedu na styl a pomaličku ji razím

K6: Obávaná kamínková pasáž, za kterou by se nestyděli ani v Oberhofu. Obleva si vybírá svou daň, já kleju, ale jedu.

K7: Využívám znalosti terénu a jedu dokola zprava. Hezky kolem trojky a nekonečný výjezd kopce. Tenhle sklon mi sedí, dokonce dojíždím některé dorostenky, které jedou stylově moc hezky a je škoda je předjíždět, protože

K8: protože přišly čárky a holky mi ukazujou záda. Já se plácám, asi dvakrát plácám i sebou do sněhu, když se mi zavlíkne lyže do hlubočáku. Začínám proklínat LOBy. Ale co, říkám si, že už to bude končit. V půlce postupu dávám další pád, tentokrát i trochu do potoka a odírám si levé kolínko. Au.

K9, K10: Tečky dolů, tečky nahoru. A protože je to od kontroly zpátky do kopce a divným směrem, usuzuji, že fikačka na vedlejší cestu je TOP. Při rozborech mi to sice mladý Lahvin pochválí, ale nevím nevím. Tak trochu se u toho potutelně usmíval. Já každopádně na fikačce zaznamenávám další pád, ale v dáli vidím turistickou stopu, tak to kousám. Na 10ku jedu na profíka po tečkách z kopce.

K11: Orazím desátou kontrolu a se smrtí v očích jedu tečkou ku potoku. Naštěstí těsně před ním dobrzdím, bokem k němu zeslajduju a pak se vyškrábu nahoru na plnou. Juchů, konečně se zas svezu. Původní varianta to nějak objet, abych jel čárkama jen z kopce, vzala za své, když jsem na první křižovatce odbočil plnou doleva. Ke kontrole jsem se pak drbal nekonečnou čárkou kolem sedmičky (a jo, ona ta mapa je 15ka).

K12: Už to bude končit, pomalu. Kolem 11ky bezkontaktně projíždím směrem dolů, zatáčím doleva na plnou a fičím si to tak, abych dojel ke 12ce shora po tečce. No jo, jenže jak tu odbočku trefit? Na náhodu, jak jinak. Oplocenka tam asi nebyla, ale nějaká stopa jo, tak jsem jel. Volba to byla špatná, ale aspoň jsem kolem kontroly profičel a pak se nějak vyhrabal přes louku na plnou.

K13 a cíl: Závěrečný sjezd už byl lahoda, čárku kolem potoka jsem zvládl z posledních sil a těšil se na oběd!

Byl to zajímavý zážitek, být víc sněhu, bylo by to snad i hezčí. Takhle si spokojeně můžu říct, že svou LOB kariéru zatím stále rozjíždět nebudu, na to nemám morál. Jednou za čas si to člověk musí zajet, aby si řekl, že mimo cesty se cítí líp na vlastních nohou. Ale to je asi věcí názoru. Já za sebe aspoň můžu říct, že mlaďáci tam kolem nás řádili pěkně. Byli rychlí a šlo jim to hezky i stylově! No, tak třeba zase za rok?! Na závěr nezbývá než doříct tu druhou polovinu známých slovíček:”Do widzenia!”