Sloupek z Thajska: Zdeněk Zuzánek
Dnes je 29.01.2020

Cestování za OB | Co dělají mimo les | Orientační běh | 30.12.2019

Zdeňka Zuzánka, jabloneckého předsedu oddílu, řada lidí zná. Získal medaili na AMS v roce 1982, je předsedou komise reprezentace, stále výborně běhá a loni vstoupil do Síně slávy. V článku pro O-News.cz popisuje zážitky z půlmaratonu, který absolvoval během podzimní dovolené v Thajsku.

Pokud si dobře vzpomínám, celý sportovní život jsem se úspěšně vyhýbal závodům na silnici. Když mi dcera Terka oznámila, že mi v rámci společné dovolené dá k narozeninám startovné na silniční masovce v Thajsku, a že si mohu vybrat půlmaraton nebo s ní běžet maraton, dost mě to znepokojilo. Protože i přes pokročilý věk mi zbyla trocha rozumu, zvolil jsem půlmaraton. Jako trénink parádně zafungovala příprava na HROB 2019, který jsme letos ve své kategorii s Markem vyhráli a který proběhl víkend před odletem do Thajska. Tam byl týden čas na aklimatizaci a v rámci přípravy jsem se byl dvakrát po tři čtvrtě hodině vyklusat v Národním parku Khao Yai. Nic moc v tom vedru. V dalším dnu jsme přejeli a ubytovali se v městečku Ban Phe. Ještě večer za tmy jsem stihnul pozdravit na 5 kilometrovém výklusu asi 50 toulavých psů.

Den závodů GC Rayong Marathon 2019 byl tu. Kvůli teplu byl zvolen pořadateli nestandardní čas startu v 5:00 ráno, a tak se větší část závodu běžela po tmě. Za mlada jsem byl zvyklý ráno běhat a „na jeden pytlíček vloček to dám”. Asi nejvíc mne strašil start. Terka trvala na tom, abych se nacpal do první lajny. To neumím ani na OB, natož někde kam nepatřím, a kde mě “sprinteři prvních metrů” stejně dostanou. No nebudu se vytahovat, byla to masovka pro pár tisíc běžců, kde mohlo být i pár závoďáku v každé kategorii. S trikem Czech Republic nafasovaneho od Terky jsme se s Honzou (její přítel) v pohodě postavili do druhé řady a po nezbytné kulturní vložce těsně před startem jsme vyrazili do tmy. Naštěstí až po závodě jsem se dostal k přečtení odborného běžeckého časopisu Run a zjistil jsem, že bez kompresního trika, podkolenek, kalhot, sporttesteru a běhacích aplikací v mobilu jsem se neměl na startovní čáru vůbec postavit. Trať byla osvětlena jen pouličními lampami podél pobřeží. Za diváky nám bylo pár místních, mraky fotografů skoro po celé délce trati a desítky psů. Po dvou až třech kilometrech jsem si spočítal, že se spolu s mými dvěma spoluběžci pohybujeme kolem 10. místa celkově. Jeden z nich, oblečený jako Spiderman, během prvních pár kilometrů, vždy před fotografy, vyběhl přede mne a dělal viktorky a fotografové mu dávali ve focení přednost. Každé dva kilometry byla občerstvovačka, to jsem zase Spidermanovi zrychlil já, aby mi nevypíchnul viktorkou oko při braní kelímku. Moc jsem si nevěřil, a tak jsem volil tempíčko se slušnou rezervou. Také mé boty už mi na loňském HROBu nějaké puchýře udělaly. Ale přece si nevezmu nové kazboschky. Ty zůstaly doma na zimní přípravu. Kolem mne stále osciloval už jen Spiderman, tak jsem věřil v jeho nadpřirozené schopnosti mi případně pomoci. Asi na 15 km se mě zeptal, co běžím za kategorii. Číslovky anglicky umím, ukázal mi palec nahoru a vzdálil se směrem dozadu. Únavy a tepla přibývalo a on se asi nechtěl zbytečně honit s jinou kategorií. Ale začalo svítat, já dobíhal závodníky z tratí na 10 km a 5 km, kteří startovali po nás a už byli také za otočkou, a při častějším občerstvování cesta pěkně ubíhala. Nasypal jsem do sebe enervitovou tabletu. Nepodařilo se mi jí správně zapít, a tak jsem měl ke konci závodu na co myslet a co řešit.

A byl tu cíl. Speaker se mohl ukřičet, když jsem dobíhal s vlajkou České republiky nad hlavou. Snad po mně nechtěli žádné rozhovory, protože já se hned za cílem otočil a pospíchal s vlajkou naproti dceři, která doběhla pár minut za mnou s časem 3:07. Vlajku jsme točili jen jednu a naposled ji stihnul nafasoval i Honza. Nebýt puchýře na levé patě, mohl bych stejným tempíčkem pokračovat až do hotýlku. Líbilo se mi občerstvení v cíli, velmi podobné Stopě pro život. Jen místo guláše nebo špaget tady bylo mnoho jídel s chilli, včetně mušlí a dezert. Vyhlašování bylo velmi dlouhé, protože vyhlašovaly kategorie po pěti letech a v každé kategorii 5 závodníků, a to vše ve 4 typech závodů. Počkali jsme na Terčino vyhlášení, abychom vytvořili evropskou atmosféru (Thajci totiž netleskají). Pak jsme došli Terce vyměnit její obří pohár za velikost cestovních rozměrů a vyprosit moji cenu, a odebrali se už ve slušném horku na snídani. Já jsem doběhl s časem 1:33 na celkově 10. pozici a vyhrál jsem kategorii nad 60 let. Jako památku jsem si odnesl hezkou cenu, zachované sebevědomí a hlavně spoustu zajímavých a pěkných zážitků.

Zdeněk Ďuňďa Zuzánek

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *