Tomáš Kubelka, závodník pardubické Lokomotivy, ale též student Fakulty architektury ČVUT v Praze. Letos na podzim odjel na studijní pobyt do slovinské Ljubljany, kde kromě studia si našel i čas na trénink a závody. Jak hodnotí celý podzim? Jaké obavy měl při cestě do neznámých končin? A jaké má příležitosti k trénování? I o tom je dnešní Sloupek reprezentanta.

Podzim

Letošní sezona pro mne skončila na sportovním poli porážkou a drobným zraněním. Proto přišla vhod možnost jistého oddálení. Konkrétně jsem odjel na jih do Ljubljany s cílem studovat architektury Plečnika a jeho studentů.  Zároveň jsem však byl plný obav o narušení kontinuity příjemného, produktivního a celkem pohodlného života. Minimálně představa, že nebudu součástí podzimního kolotoče oblastních zavodů, HROBů, závěrů, zamyšlení se, předúvodů a úvodů, treninků, testů,.. mne z orientačně-běžeckého hlediska znepokojovala.

Obavy ale byly rozptýleny sérií závodů zimní ligy, jednodenním Ultralongem, vícedenními závody v Chorvatsku, nočními tréninky,…v exkluzivních krasových i kontinentálních terénech. Český pohled na tyto akce je ovšem nutné podělit pěti a občas odpustit u nás nepředstavitelné, ale ve finále nedůležité pořadatelské chyby. Dále je nutné dodat, že říjnové běžecké volno lze ideálně vyplnit návštěvou 11 dvoutisícovek. Lze projet desítky vesnic na kole, v listopadu začít běhat tempa s výhledy na Alpy, běhat APčka v lese s mloky, dlouhé běhy v dolomitech, zajít na tartan… Když se zamyslím, tak do Čech to také není daleko. A tak děkuji všem, díky kterým mi plyne dobrý čas. Zdá se, že Slovinsko je ideální místo pro přípravu na další sezonu.