O minulém víkendu se konal v polské Sobótce Středoevropský pohár mládeže, tzv. CEYOC. Pro řadu účastníků to byla zároveň první zkušenost v reprezentaci. Jedním z takových byl i jablonecký Ondřej Budský. Jak prožíval první závody v českém dresu? Jaká byla parta na CEYOCu? A z čeho měl největší strach? Přečtěte si dnešní Sloupek reprezentanta, který je doplněn o další názory ze CEYOCu – dorostenky Terky Janošíkové a trenéra Marka Cahla.

S CEYOCem to pro mě byla první zkušenost. Byl jsem rád už jen kvalifikací (klasická trať na Jarním poháru – pozn. red.) a dokonce nečekal žádné úspěchy přímo v Polsku. I když nakonec se opravdu povedlo, mohlo to být i mírně lepší. Byl jsem též trochu nervózní z kolektivu a z toho na jakou váhu se budou závody brát. Ukázalo se, že jak trenéři, tak dorostenci byli opravdu v pohodě a byla i sranda. Naštěstí jsem už některé znal, tak jsem nejel úplně na slepo. Opravdu se potvrdilo, že orienťáci jsou v pohodě.

Ondra Budský v cíli sprintu. Foto: http://www.zdjeciawbiegu.pl/

Ohledně map jsem se bál pasáží s malými hustníky a paloučky, bál jsem se, že právě tam pohořím. Opravdu jsem tam na middlu ztratil, tak jsem na štafetách šel pomaleji a ukázalo se, že to bylo lepší. Sám Mára říkal, že je lepší jít pomaleji a s rozvahou, než co nejrychleji a nechat tam nějaké ty minuty. Na jeho radu jsem dal a na štafetach se opravdu zadařilo.
Dokonce i porady / shrnutí závodů byly zajímavé a poučné. Při rozebírání mapy nám velmi pomohla mapa Miloše Nykodýma ze Světového poháru v roce 2016. Měli jsme s sebou i projektor, na kterém se postupy velmi dobře rozebíraly.
Vybavení jsme fasovali od svazu. Každý dostal dva repre dresy, dederony a air čip. Za dres a air čip jsem byl úplně nejradši. Když jsem běžel s těmito věcmi, cítil jsem se doopravdy jako reprezentant a pocit to byl úžasný. I air čip byl velká zkušenost, ražení šlo plynuleji a rychleji, člověk se nemusel u kontroly zastavovat, což velmi zrychlovalo odběh.
Také bylo vidět, že repre není opravdu jen o závodění, ale i o těch zážitcích a zkušenostech. V sobotu ve volném odpoledni jsme jeli do Wroclawi za kulturou. Byl asi dvouhodinový rozchod a mohli jsme si nakoupit, jít do centra a tak dále. Musím říct, že sám bych se na takovéhle místo nedostal, ale s repre ano. Celkově orienťák otvírá nová místa, a to už jak do Polska, Německa, Skandinávie tak i mimo Evropu.

Humuskros na o-táboře v Krčkovicích. Foto: Jana Valešová.

Osobně bych CEYOC zhodnotil jako úžasnou akci, kde jsem poznal nové lidi, pěkně si zazávodil a nabyl nové zkušenosti. Hlavně jsem poznal, i jak umí lidi běhat orienťák v jiných zemích a jak na tom jsou, a o tom to hlavně bylo. Snad jediná výtka bylo polské jídlo, které bylo minimálně zvláštní, tak jsme jezdili kupovat druře (druhá večeře – pozn. red.) a tak dále, ale to už je vedlejší. Za takovouto akci jsem byl velmi rád a doufám, že příští rok pojedu zase stejně dobrou partou jako letos.

Tereza Janošíková o akci: “Terény jsou podobné jako v Česku, řada zajímavých pasáží, tratě využily maximum. S výsledkem jsme velmi spokojeni, vyhráli jsme pohár, takže pecka. Zážitků máme dost, hlavně místní jídlo bylo super, moc jsme si pošmákli.” (smích – pozn. red.)

Trenér Marek Cahel hodnotí CEYOC: “Akci hodnotím jako velice povedenou. Myslím si, že jsme tu měli perfektní tým, skvělý kolektiv a závodníky, které si zaslouží tuto pozornost a cennou zkušenost. Právě tento závod by pro ně mohl být výkopem do jejich bohaté úspěšné kariéry.”

Český tým na CEYOCu 2017. Foto: Dušan Vystavěl

Spolupráce na článku: Šimon Mareček