Sněhu bývá v ČR poslední roky málo. Čas na změnu? Již příští týden by se měly teploty přehoupnout pod bod mrazu. Jak to vidí reprezentant Matyáš Zakouřil?
WINTER IS COMING, neboli začíná zimní příprava. To pro každého Lobáka znamená vyměnit orientky za lyžáky, začít točit objem na kolcích (nebo lépe někde v zahraničí na běžkách) a cpát se proteinem, aby rostly svaly. Pro mě to ale znamená jeden velký problém: mapáče. Bohužel, žijeme, kde žijeme, a všichni víme, že sněhová situace tu není úplně ideální. Čekat, až napadne v prosinci nějaký ten centimetr na Mísečkách je sice hezký, ale to už je ideálně potřeba jezdit rychlost a mapu mít takzvaně pod palcem. Velkou pomocí, pro mě letos (ostatně i loni) bylo neoficiální MČR v LLOB, které uspořádal oddíl KOB Dobřichovice v pražské Stromovce.
Účast sice nebyla tak veliká jako na jiných mistrovstvích, ale bylo tam pár mých soupeřů z RDJ (reprezentačního družstva juniorů) a dokonce i dva borci z dospělého mančaftu (včetně obhajujícího Kryštofa Průšy), takže o konkurenci jsem měl postaráno. Celý den trochu pršelo a tím pádem nám kolce lehce podjížděly, ale aspoň nebyl park plný vyděšených důchodců. Dokonce jsme před závodem dostali i warm-up mapky, což jsem já osobně velice ocenil, protože na Lobácké mapě jsem nebyl od února. Začínalo se prologem, ze kterého se vyjíždělo pořadí do stíhačky (hlavního závodu). Prolog byl dost krátký (zajel jsem ho něco málo pod 3 minuty), ale i tak mi dal dost zabrat. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvyknul číst mapu za jízdy. Navíc se jelo i z velké části na šotolinách, po kterých se na kolcích nepohybuje snadno a dokonce jsem se tam málem i rozsekal. Do cíle jsem nedojel úplně spokojený a myslel jsem, že od ostatních dostanu solidní klepec.
Naštěstí pro mě, většina mých soupeřů měla s prologem ještě větší problém než já, takže jsem si do stíhačky vyjel 1. místo společně s Kryštofem Průšou, který měl stejný čas. Po úvodní části jsme měli chvíli na odpočinek a doplnění energie a zhruba po hodině jsme se začali řadit na start. Ten nám lehce ztěžoval podjezd pod železnicí hned za mapáčem. Místo asfaltu tam byly kostky, na kterých to může být „dost o hubu“. Závod začal dost ostře, s Kryštofem jsme si na startu nenechali nic zadarmo a po rychlé jedničce už jsme to krosili z kopce po trávě na dvojku. Tam nás dojel Nagáno (Pepa Nagy), který startoval 8 vteřin za námi. Na trojku jsme se rozdělili a díky tomu, že jsem zvolil lepší volbu, jsem vjížděl do následujícího motýlku jako první . Tam to bylo dost zmatečné, protože všichni jezdili různými směry jak po cestách tak po trávě. Z motýlku jsem na konec vyjel druhý za Nagánem s docela slušným náskokem na zbytek . Následovala otočka mapy, kde se Nagáno přímo přede mnou rozplácl a narazil si koleno. Chvíli mu trvalo než to rozchodil, čehož jsem takticky využil a trochu mu poodjel.
Přečtete si článek: Bude LLOB hudba budoucnosti?
Po pár rychlejších kontrolách následoval královský postup na 17. kontrolu. Tam jsem zvolil dobrou volbu a zvládl jsem si udržet vedení. Zbytek závodu jsem už jel kontrolovaně, protože jsem věděl, že mám lehký náskok a nakonec jsem si byl schopný 1. místo pohlídat. V cíli jsme pak s klukama a Ondrou Hlaváčem (stavitelem a hlavním organizátorem MČR, kterému ještě jednou velké díky, že se do toho pustil) rozebrali trať a postupy. Závod byl moc zajímavě a zábavně postavený a myslím, že od vybíhání kopců stromečkem, přes fikny, až po lámání holí, simuloval skutečný LOB nejlépe, jak mohl. Rozhodně doufám, že se v budoucnu podaří prosadit aby v LLOBu bylo oficiální mistrovství a možná i český pohár, protože pro české lobáky je tohle nejlepší způsob tréninku, když už nemáme ten sníh.
Matyáš Zakouřil
0 komentářů