Denisa Kosová, členka reprezentačního družstva A dospělé repre v OB, sepsala po více než roce další Sloupek reprezentanta pro O-News.cz. Minulá sezóna nebyla pro ni úplně úspěšná, protože se potýkala s řadou zranění. Jak je na tom nyní? Jaké má Denča cíle na další rok a co vzkázala všem sportovcům, aby nepodcenili? Dozvíte se v dnešním zajímavém článku.

Článek o zimní přípravě a cílech pro nadcházející rok

Na úvod by možná některé čtenáře mohl zajímat můj aktuální zdravotní stav, proto jej tedy osvětlím. Pro ty, které nezajímá můj brek o zranění, doporučuji přeskočit na další odstavec. Od podzimu poměrně pravidelně dojíždím do Prahy na kliniku Pavla Koláře (Centrum pohybové medicíny), kde se mnou udělali velký kus práce. Pod pravidelným dojížděním si představte cestu 1-2x týdně, což znamená z Rychnova s návštěvou (která běžně skýtá fyzioterapii – cvičení, masáže či různá vyšetření) a cestou zpět celkem 6-7h. Pro některé taková kratší pracovní doba, pro mne jako částečně placeného sportovce vlastně také pracovní doba, kterou je potřeba obětovat, abych ukončila toto trápení. Kdyby to snad vyznělo, že má spolupráce s CPM končí, tak jste na omylu. Termíny na cvičení mám domluvené až do konce dubna. Skoro vše je hrazeno ČOV, kterému tím pádem patří můj velký dík. A když jsem v tom velkém děkování a spolupráci, nemůžu nezmínit spolupráci s Pepou Andrlem (Andrle sport), se kterým pracuji hlavně na srovnání a efektivitě běžeckého stylu a Zbyňkem Pozdíškem, který mi pomohl se vrátit na jakž takž nějakou úroveň a snaží se, aby trénink a následné výkony byly tam, kde skoro před rokem ustaly a snad ještě výš.

Brambora. Denisa Kosová běžela ve sprintové štafetě na MS v Estonsku, která dosáhla na nejlepší výsledek v historii disciplíny. Foto: Dmitri Potchepko.

Suma sumárum, jsem se za poslední rok dozvěděla, že mé tělo pracuje špatně od hlavy až k patě, běžecký styl stojí za starou belu a naše tréninkové metody jsou naprosto zastaralé a přežité. Je potřeba se ještě hodně učit. Ale abych nebyla jen negativní, tak pozitivní zpráva přišla v pondělí od paní sonografistky, když mé zranění shledala za vyléčené (diagnostikován byl natržený sval na zadní straně stehna). Podotkla ale, že do bezproblémového stavu to prý ještě alespoň rok potrvá… Důkladné rozběhání a rozcvičení se stalo základem tréninku.
Trénink je tedy v plném proudu, i když s velkým mankem z minulé sezony. Naplno jsem totiž začala trénovat až na přelomu nového roku. Prvním velkým výkopem vpřed se stal tréninkový kemp s Morou na Madeiře. Počáteční zklamání z chladnějšího počasí bylo vystřídáno díky rozmanitým běžeckým možnostem (rovné Levady, členité vrcholky či orienťák plný trnů). Kemp to nebyl rozhodně poslední – následuje Alicante, Ticino, Portugalsko a možná Fredrikstad.

I přes bolestivé zranění nastoupila Denisa Kosová do závodu sprintových štafet na Světových hrách v Polsku. Nakonec tým skončil na pěkném 6. místě. Zdroj: FB ČOT.

Cíle jsou pro mne letos zatím trochu těžko odhadnutelné. Předpokládám, že Evropa bude zkouškou a upřímně velké zázraky od sebe neočekávám. Myslím, že potřebuju trochu více času. To ale neznamená, že nepředvedu vše, co umím. Navíc mám díky Moře jeden kemp v místních kaštanových lesech k dobru. Do TOP20 by to byly určitě příjemné a povzbuzující výsledky. Ráda bych byla i členkou štafet a bojovala s jejími členy o TOP6. Dalšími cíli jsou určitě MS a podzimní série SP, na které doufám, už budu zpět v top formě!

Na závěr bych ráda vzkázala všem: když vás něco kratší nebo delší dobu bolí, není to bez příčiny. Neignorujte svoje tělo, svěřte se do péče fyzioterapeutů či masérů, protahujte a řádně regenerujte. Stárneme všichni a zanedbanou péči, obzvlášť při velké fyzické námaze si tělo nasčítá a následně vám tvrdě vrátí. A ještě jedna rada, když vás něco bolí, raději si odpočiňte a neběhejte přes bolest, protože to nemá cenu. Z měsíce až dvou se pak stane rok, dva a akorát dopadnete jako já a Šéďa…

Opatrujte se!
Denča