Pátek znamená jediné – přichází naše pravidelná rubrika Sloupek reprezentanta, kde naši nejlepší pravidelně glosují nějaké z aktuálních o-témat. Tentokrát nás touto rubrikou provede Daniel Hájek. Brněnský závodník, který nás letos reprezentoval například na květnovém Mistrovství Evropy v Jeseníku a na akademickém MS v Maďarsku, se rozepsal o tom, kterak je z jeho pohledu důležité sbírat zkušenosti a připravovat dravé mládí pro vrcholný orientační běh.

Daniel Hájek bojuje na klasické trati ME 2016 (Foto: Anna Auermüllerová/O-news.cz).

Množí se hlasy, které stále častěji kritizují jak výkony členů reprezentačních družstev, tak práci realizačních týmů. Názory, že na klasický orienťák v lese nemáme a měli bychom se zaměřit na sprinty, jsou hodně radikální a ve svém příspěvku se jim nehodlám věnovat. Existuje ale nějaký způsob, jak připravit mladší závodníky na ty opravdu velké akce? Možností je celá řada, já bych se rád podíval na možnost zisku tolik cenných závodních zkušeností.

Je světový pohár vhodný ke zkoušení nových tváří v reprezentačním dresu? Z mého pohledu jednoznačné: Ano! Obzvláště pak ten švýcarský na konci sezony. Možná je trošku škoda, že právě v těchto momentech nevyužíváme plně vyběhaných kvót a potenciálu, který tak nabízejí k dalšímu rozvoji. Na svěťáky bychom měli posílat co možná nejširší týmy. Je jasné, že tam budou jezdit závodníci na výkony a do celkového pořadí, ale je výhodné posílat i tzv. druhý sled. Nezáleží, jestli se jedná o šikovné juniory, nebo holky co za sebou nemají slavnou dorosteneckou minulost a třeba v 25 letech se postupnou cestou propracovaly na výsluní české o-scény. Ne nadarmo se říká, že orienťák je zkušenostní sport a nemusí se v tomto případě vždycky jednat jen o „osahávání“ netypických terénů. Právě závěr světového poháru je vynikající příležitostí vyslat mladé závodníky pro zkušenosti do často nám příjemných terénů i pro výborné umístění a tím i pro motivaci do další práce. No a ta je setsakramentsky důležitá, obzvlášť pro následující pošmourné období, které nás několik příštích měsíců čeká.

Další bod k zamyšlení je, proč se za každou cenu snažit bránit startu zahraničních závodníků na českých individuálních mistrovstvích, když to je jednoduchá možnost, jak si může zazávodit i širší česká špička proti solidním cizincům. Přeci jen si myslím, že pokud se kasáme, že máme kvalitní přípravu mládeže a že naši dorostenci v podstatě každý rok na MEDech útočí na pohár o nejlepší národ (a často jej i vyhrávají), neměli bychom se bránit téhle šikovné konfrontaci se středoevropskou špičkou. Nechápu diskriminaci (zamezení startu maďarským závodníkům v mistrovských kategoriích), která proběhla letos na mistrovství republiky na klasické trati. Stejně se ukázalo, že čeští mládežníci jsou (obzvláště doma) pro většinu cizinců zcela nedostižní. Možná si někteří mladí stěžují, že jim cizinci „kradou jejich startovní pozice v A-finále“, já si naopak myslím, že je to staví do trochu složitější, ale pro většinu stále řešitelné situace. Tenhle drobný tlak, který se startem na kvalitně obsazených MČR na závodníky vyvíjí, je naprosto klíčový nejen pro zvládání budoucích situací na velkých mezinárodních akcích, ale může následně i pomoci s přechodem do hlavních kategorií dospělých. Známe spoustu případů nadějných juniorů, kteří tenhle vysoký práh nedokáží nikdy zcela překročit, nebo jim to trvá možná až zbytečně dlouho.

Podle mého názoru čím více závodíme ve velké konkurenci a pod větším tlakem a zároveň jsme schopni to zvládat, tím větší z nás rostou osobnosti, a to nejen ty orienťácké. A je už totálně jedno, jestli za dostatečnou konkurencí vyrazíme do zahraničí nebo jestli nám to ulehčí a přijede nám „pod nos“ do Pusté Rybné. Měli bychom si vážit všech těchto možností a využívat jich. Úspěchu se totiž musí jít naproti a je jedno, jestli se zrovna jedná o orienťák…

Daniel Hájek

Daniel Hájek dobíhá závod ČP v Hraběticích (Foto: Anna Auermüllerová/O-news.cz).