Případ pro jury: Roztržená mapa

autor: Daniel Wolf | 2. 3. 2017 | Metodika, Případ pro jury

Morální dilemata každého závodu. Selský rozum vs. pravidla. Nemusíte mít licenci rozhodčího, abyste věděli, že v závodech můžete proti výsledkům podat protest. Tento protest předáte k rukám hlavního rozhodčího, který svolá jury závodu a ta tento protest posléze řeší. Náš seriál chce čtenáře seznámit s případy, které kdy jury řešila. Jak byste vy řešili danou situaci? Jak dobře znáte pravidla OB? Ať už jste rozhodčím OB a řešení podobné situace může spadnout na Vás, nebo jste v této oblasti laik, račte se spolu s námi stát na chvilku čtvrtým členem jury a snad se i něco přiučit. V našem metodickém seriálu Vám předkládáme různé případy, které kdy řešila česká či mezinárodní jury, Vy si budete moci vyzkoušet, jak byste je řešili vy a jak dobře znáte pravidla českého OB a posléze Vás seznámíme se “správným” či výsledným řešením. Stejně jako v minulém díle se dnes vydáme na závod Českého poháru štafet, tentokrát ale do výdejny map.

Případ pátý: Roztržená mapa

V závodě Českého poháru štafet si závodník na druhém úseku ve výdejně map při odběru své mapy tuto přetrhne. Ihned se dožaduje po pořadateli ve výdejně map mapy náhradní. Ten mu ji vydá, ale tato mapa logicky obsahuje jiné farsty a v celkovém součtu má tedy tato štafeta jinou trať než ostatní štafety. Štafeta je v cíli samozřejmě diskvalifikovaná, nicméně její finišman posléze vyhraje těsný spurt o druhé místo a hlavní rozhodčí štafetu na její žádost oddiskvalifikuje pro pochybení pořadatele a výsledky uzná.

Kvízové otázky:

Nahrávání ...

NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST ČLÁNKU NABÍZÍ ROZUZLENÍ ZÁPLETKY. NEJPRVE SI ZODPOVĚZTE OTÁZKU, POTÉ SI PŘEČTĚTE POKRAČOVÁNÍ.

Zajímavě řešená výdejna map na ME dorostu 2016 v Polsku. (Foto: Anna Auermüllerová/O-News.cz)

Co na to pravidla?

Výdejnu map při štafetách pravidla nijak specificky neupravují. O odběru mapy mluví Pravidla pouze v obecné rovině, se kterou jsme se setkali již v našem prvním dílu. „Závodník si odebírá mapu sám a je sám odpovědný za odběr mapy s odpovídajícím označením kategorie (startovního čísla). Při závodech štafet je možné, aby mapu závodníkovi odebral a v momentě předávky předal jeho předchozí úsek štafety.“ (Což tady není náš případ.) O štafetových závodech pojednává hlavně článek 15.4 Pravidel, který říká, že „při štafetových závodech absolvuje každý ze závodníků týmu svůj úsek tratě individuálně a platí pro něj přiměřeně pravidla pro závody jednotlivců.“ (Tedy i výše zmíněné pravidlo o zodpovědnosti za odběr mapy.) Důležité pro nás je také pravidlo o tom, že „celková trať každé štafety jedné kategorie musí být po posledním úseku stejná.“ Což v naší situaci bylo očividně porušeno.

Jak rozhodla jury

V tomto případě se jury nesešla. Hlavní rozhodčí uznal, že pochybil pořadatel, který mapu vydal, i když asi neměl a štafetu oddiskl. Postižení zástupci ze 3. a 4. štafety se nakonec rozhodli protest nepodat.

Pozor! I na startu štafet si můžete roztrhnout mapu! (Foto: Anna Auermüllerová/O-News.cz)

Názory odborníků

Jan Fiala, R1: V českých dokumentech podle mého nemáme problematiku náhradních map při štafetových závodech podrobně řešenu. Pokud však závodník dostane od pořadatele náhradní mapu, absolvuje v dobré víře závod s tím, že dostal správnou variantu – nelze předpokládat, že mu bude vydána “nesprávná” náhradní mapa. V tomto případě bych tedy jako fair řešení viděl zařazení štafety do výsledků. Z pohledu pořadatele bych však při dané situaci mapu spíše nevydal, i s vlastnoručně roztrženou mapou se dá běžet, byť s omezením.

Jan Netuka, R1: Podle mne sám o sobě HR má formální povinnost takovou štafetu diskvalifikovat, protože nemá v pořádku ražení. Nicméně všem je jasné, že se to stalo kvůli vydání té náhradní mapy, proto by měl HR jury svolat, aby rozhodla, jak situaci řešit. (Pravidla 24.3 Povinností jury je řešit všechny podané protesty, všechny podněty, s nimiž se na jury obrátili pořadatelé…” Tedy i HR se obrátit může.) Já bych v jury navrhl za d): štafetu s roztrhlou mapou umístit na 3. místo (posun ve výsledkové listině).
On ale úplně ten samý problém může vzniknout bez viny závodníka: Závodníkovi, kterému někdo sebral ve výdejně jeho mapu, vydá pořadatel náhradní. I tady by měla formálně správně rozhodovat jury, i když je asi zřejmé, že bude v tomto případě pro zařazení takové štafety do pořadí, tedy nediskvalifikovat.

Martin Janata, R1: Pokud závodník po roztržení mapy od pořadatelů vydávajících mapy získá náhradní mapu, je toto dobrá vůle pořadatelů, a ne jejich povinnost. Není tedy zodpovědností pořadatele, zda jde o správnou mapu (stejné farsty) ale závodníka. To, že celková trať štafety nebyla po posledním úseku stejná jako u zbytku startovního pole, by tedy v tomto případě mělo vést k diskvalifikaci této štafety.

Jan Fátor, R1: Roztržená mapa, to je asi taková druhá nejčernější můra pořadatelů štafet, hned po kolabující IT. Nelíbí se mi ani jedna z odpovědí v kvízových otázkách pro “běžné” závody, které nejsou typu MS, ME, … tj. kde nejsou přichystány všechny mapy dvakrát, ale pokud se musím přiklonit k nějaké odpovědi, pak je to a). Závodník by ovšem na skutečnost, že má jinou variantu farsty, měl být upozorněn a sám si zvážit důsledky, které z toho mohou (a nemusí) plynout. Taky mohl běžet s roztrženou mapou.

Řešení, které bych navrhoval: Nejprve bych prozkoumal, jak byly mapy uchycené při odběru a proč došlo k roztržení, a pak se přiklonil buď k a) nebo k b).

a) Pokud by se ukázalo, že mapy byly uchyceny nevhodným způsobem – třeba dvě velké kancelářské sponky, které se při odběru zvládnou zarýt do igelitu i papíru – uvažoval bych o použití pravidla 24.4 “Členové jury rozhodují dle svého svědomí a řídí se přitom těmito Pravidly orientačního běhu a citem pro spravedlnost. …”

b) Ukázalo-li by se, že závodník odebral mapu zvlášť nešetrným způsobem a je jednoznačně jeho vina, že se roztrhla, použil bych pravidlo “19.5 Závodník si odebírá mapu sám a je sám odpovědný za odběr mapy…”.

Nakonec, vždycky je tu ještě odvolací komise, kam se mohou ostatní štafety odvolat, pokud by s rozhodnutím a) nesouhlasily. V tomto konkrétním případě musím ocenit, že to neudělaly a “použily” pravidlo o fair play, protože to, jaká byla přidělena náhradní mapa pořadatelem byla čistě náhoda a farsta mohla být delší stejně tak jako kratší. Navíc by se neměly štafety ani proti čemu odvolat, protože se dá odvolávat jenom proti rozhodnutí jury. Je pochybení hlavního rozhodčího, že se jury vůbec nesešla.

V tomto případě by to možná chtělo i zvážit nějaké drobné úpravy pravidel. S mapami bych to udělal stejně jako u čipů a doplnil bych k bodu 19.5: “U závodů jednotlivců jsou pořadatelé povinni mít na startu přiměřené množství náhradních map jednotlivých kategorií.” Je to pro případ, když u jednotlivců si někdo omylem vezme dvě mapy nebo se na startu rozhodne, že si vezme mapu jiné kategorie a pořadatelům to “zapomene” sdělit. Kolik je přiměřený počet, to už si musí pořadatel posoudit sám – jak moc se mu mapy slepují k sobě, kolik mu na závod přijelo magorů, jak početná je daná kategorie. Pro šetřílky je přiměřená i nula, ale pak se nesmí divit, že na poslední startující mapy nevystačí.

“U štafetových závodů jsou pořadatelé povinni mít na startu přiměřené množství náhradních map pro jednotlivé úseky s větvením tratí, které odpovídá průměrné délce daného úseku. Tuto mapu použije závodník v případě, kdy cizím zaviněním nemůže použít svoji mapu.”

A samozřejmě nutná úprava bodu 15.4: “Celková trať každé štafety jedné kategorie musí být po posledním úseku stejná, kromě případu, kdy závodník musel obdržet náhradní mapu na startu.”

Takové pravidlo by pomohlo pořadatelům, aby nestáli před dilematem, co dělat, když někdo na startu ukradne cizí mapu. I závodníkům. Nejsem si úplně jistý, co bych dělal jako závodník, kdybych přiběhl k prázdnému místu, kde měla být moje mapa a pořadatel mi cpal nějakou jinou, ať se jdu určitě proběhnout, že se to v cíli nějak bude řešit. Navíc by podle tohoto pravidla nemusela ani jury zasedat, ale stačilo by rozhodnutí hlavního rozhodčího.

A ještě je tu ta roztržená mapa. Na tuto možnost by upravené pravidlo tak jako tak nedalo jasnou odpověď, ale aspoň by se jury nemusela cítit, že jedná proti jednomu z pravidel (15.4), když by štafetu nediskvalifikovala. Ono totiž některé roztržení mapy může opravdu vzniknout blbě uchycenou mapou, tedy cizím zaviněním a některé poškození vznikne vinou závodníka. Tohle všechno si musí závodník rychle vyhodnotit a zvážit své šance, až bude rozhodovat HR, případně jury. Taky by závodník neměl zapomínat na možnost, že se za nedeštivého počasí dá běžet i s roztrženou mapou a pořadatel při věšení map by je mohl věšet tak, aby se případně utrhla nepodstatná část…

A závodník může samozřejmě přijít i s argumentem, že odebíral mapu přesně jako při ukázkové předávce a tam se mapa neroztrhla.

Roman Zbranek, R1: Souhlasím s Honzou Fátorem. Já osobně bych se snažil najít hranu mezi jeho řešením “a” a “b”. Pokud se totiž případ roztrhlé mapy stane jednomu člověku z tisíce, nemyslím si, že by to musela být chyba pořadatele. Holt i závodník musí být soudný a mapu odebírat trochu s citem. Pořadatel totiž musí mapu upevnit tak, aby ji neodnesl vítr. Pokud ale mapu urve řádově 3 a více lidí, už se hodí zamyslet nad tím, že chyba nemusí být nutně u moc rychlého závodníka.

A pamatujte, jury má vždy právo na nestandardní řešení.

1 komentář

Petr Hrouda na 3. 3. 2017 v 13:26

Jako člověk, který občas vidí, co při odběru map dělají startující závodníci (naposled loni v červnu) bych byl nekompromisní: Za odběr mapy je odpovědný závodník a tečka. Někteří chlapi (i junioři nebo dorostenci) to berou v plném trysku a mapu servou takovým způsobem, že se divím, že to vydržel provaz. Někdo ten provaz napruží tak, že při zpětném rázu odlítne i sousední mapa. Přitom ty mapy musejí být uchyceny dostatečně pevně na to, aby je neodnesl první závan větru (nebo aby neodlétly všechny po odběru takového “ranaře”), závodník s tím musí počítat a adekvátně tu mapu odebrat. Vteřina na startu štafety nerozhoduje.
Navíc: S “rychlorazičem”, který nemá záznam v čipu, se nikdo nebaví – automaticky je to bráno, že kontrolu nemá, a neřeší se možnost vyčtení krabičky nebo svědectví jiných závodníků. Ale “rychlotrhač”, který si sám rozerve mapu, by měl mít nárok na náhradní? Sorry, to je bič na pořadatele – závodníkům to vlastně říká “chovejte se k mapám jako prasata, oni vám kdyžtak musejí dát jinou”. Ono by se s tím dalo i spekulovat – první úsek mi sdělí, že měl krátkou farstu, mně na třetím úseku tedy hrozí dlouhá, a tak si na startu radši urvu mapu, abych dostal průměrnou trať… Takže možnost náhradní mapy opravdu nechme jen pro případy, kdy závodník přijde o mapu bez vlastního přičinění (někdo jiný omylem vezme tu jeho).
Odpovědět