Je to tu! Po čtyřech letech se znovu volí nový předseda Českého svazu orientačních sportů a to již tuto sobotu. Na tento post prozatím oznámily kandidaturu dvě výrazné osobnosti českého orientačního běhu. Tou první je Radan Kamenický, současný předseda, který je ve vedení svazu již od roku 2005. Na souboj vyzve Davida Aleše, zkušeného pořadatele, trenéra i funkcionáře. Jako první dostává přednost Radan, který pro O-news.cz pohovořil o tom, co se za těch 12 let podařilo, co oceňuje na svém protikandidátovi nebo zda by se měl OB snažit být na olympiádě.

Radan finišuje na doprovodných závodech k MS 2010 v Norsku. Foto: Petr Kadeřávek.

Jsi předsedou od roku 2005. Na co jsi nejvíce hrdý, že se za těch 12 let povedlo?
Svaz funguje, sekce fungují a nehádají se mezi sebou, vozíme medaile ze světových soutěží, uspořádali jsme 2x MS MTBO, 1x MS OB, 1x MSJ OB, 1x ME OB,…, stále patříme mezi nejúspěšnější sporty v ČR, průběžně se zvyšuje náš rozpočet, roste počet registrovaných závodníků, vznikají nové mapy a pořádáme velké množství závodů, vznikají nové kluby. Za úspěch považuji i to, že nyní na podzim po více než ročním snažení se nám podařilo uskutečnit jednání se sportovní redakcí Českého rozhlasu a bavit se o možnostech spolupráce.

Je naopak něco, co si myslíš, že se mělo udělat lépe?
Určitě ano, třeba marketing, nedaří se nám více proniknout do medií, možná i rozdělení některých kompetencí mezi výkonný výbor a sekce.

Jaká je tvoje vize pro další volební období? Kam by se měly orientační sporty posunout?
Uvažuju konzervativně – upřednostňuju kontinuální rozvoj před revolucemi. Určitý směr naznačila listopadová konference „Jak dál v českém OB“. Pozvedněme tedy úroveň všeho, co děláme – kvalitu trenérské práce, metodiky. Dejme profesionální úroveň mistrovským a pohárovým závodům, kandidujme pravidelně na pořádání Mistrovství světa, Světových pohárů,… Ale každá mince má dvě strany. Bez entuziazmu sice nedokážeme nic, ale pro řadu aktivit jsou potřeba i peníze. A bohužel to nefunguje tak, že řekneme „dejte nám peníze, my začneme vozit medaile a vytvoříme super marketingový produkt“, nýbrž je to přesně naopak – nejdřív medaile a produkt a teprve potom peníze. Bez posílení příjmové stránky rozpočtu (sponzorskými penězi) nedokážeme nápady ze zmíněné konference realizovat, tím se opět dostaneme k marketingu, medializaci, ale i k tomu, co na konferenci nezaznělo. K tomu, abychom byli marketingově úspěšní, nebude stačit zdokonalit vizuální vzhled arén hlavních závodů, ale bude potřeba přemýšlet třeba i o našich termínových listinách – a přizpůsobit je nejen potřebám reprezentantů, ale i potřebám marketingu, srozumitelnosti pro media, apod. Stejný problém bude řešit IOF – je prodejný Světový pohár, který má jednu zastávku na jaře, druhou v létě a třetí finálovou na podzim? Myslím, že ne.

Tvým soupeřem by ve volbě předsedy měl být David Aleš. Co bys na svém konkurentu ocenil?
Cílevědomost, tah na branku, schopnost obklopit se schopnými spolupracovníky.

Ty jsi už ve svých 26 letech (což bylo ještě za minulého režimu) byl předsedou Komise lyžařského OB. Měl jsi “bafuňařinu” tak trochu v krvi už od mládí?
Vždyť já nejsem žádný „bafik“! – ale tak nějak to vyplynulo z toho, že orienťák se stal (od 13 let) mým „way of living“. Už za svého působení v Hradci (dnešní PHK) jsem se nebál v lecčems angažovat, později ve VŠZ Brno (dnes VBM) – za dob jeho nejslavnější éry – jsem se stal nějak automaticky jedním z tahounů klubu… no a táhne se to se mnou dodnes.

Radan Kamenický při závodě v MTBO. Foto: FB Orienteering, Orientační běh, Nové Město na Moravě

Ve volebním programu v roce 2005 jsi měl tezi, že bys chtěl začlenit HROB a rogaining jako čtvrtou sekci do tehdejšího ČSOB. Proč to nakonec nedopadlo? Myslíš, že je to i nyní na pořadu dne?
Stále si myslím, že sport, který je pouze drobnou modifikací OB, kterého se z 90 % účastní orienťáci, atd. by měl mít místo v našem svazu, a to bez ohledu na to, zda na mezinárodní úrovni spadá pod IOF nebo má vlastní federaci. Z tehdejších jednání s M. Seidlem (předseda ČAR) vyplynulo, že jim je to celkem jedno, ale v rámci České asociace extrémních sportů se dostanou k finančním zdrojům, které bychom jim z rozpočtu našeho svazu asi neuměli dát. Myslím, že naše dnešní stanovy bez problémů umožňují, aby se HROB a rogaining stal samostatnou (a rovnoprávnou) sekcí v rámci našeho svazu a pokud by byl zájem ze strany ČAR, tak já bych byl určitě pro. A myslím, že i v rozpočtu bychom pro tuto sekci uměli nějaké finance vyčlenit.

Předseda svazu není placená funkce. V jakém oboru pracuješ ty, pokud to není moc osobní otázka? A hlavně – jak se to dá skloubit s prací pro OB, rodinou, dalšími aktivitami?
Pracuju v CPI Property Group jako projektový manažer v oblasti developmentu a výstavby obchodních objektů. Kancelář mám v Praze, využívám home office, pracovně se pohybuju nejen po celé ČR, ale i po Slovensku a částečně i Polsku – třeba nyní mám hektické období, kdy za listopad jsem najezdil autem téměř 9 000 km! Na druhou stranu mám možnost si svůj časový program organizovat sám, takže to vše nějak zvládám. Ale popravdě řečeno, čas mě opravdu limituje a štve mě, že nejsem schopen OB dávat víc,…

V rozhovoru pro časopis OB 2/2005 jsi uvedl, že velkým problémem je úbytek členské základny, protože je těžké v mládeži konkurovat lyžařům, florbalistům a dalším populárním sportům. Nyní máme opačný problém: v orientačním běhu zavádíme třetí region pro ŽB, diskutuje se nad omezením veteránů na MČR atp. Kde nastal podle Tebe ten zlom?
Určitě nám pomáhá „populační křivka“, navíc nám do rodičovského stavu dospěla silná generace závodníků sedmdesátých a osmdesátých let minulého století,… a myslím si, že i díky našemu systému školních a propagačních akcí i díky řadě zdařilých TV přenosů stále víc lidí zjišťuje, že OB je ten nejlepší sport na světě! Bezvadné je, že spolu s dětmi nám často přicházejí i rodiče, kteří u OB napevno zakotví … – no z toho poté pramení problémy s počtem závodníků ve veteránských kategoriích (smích – pozn. red.). Je super, že máme plno nadšenců v našich klubech, kteří na tom mají hlavní zásluhu.

Pochopitelně to je situace v OB. V MTBO, který má podle mě velký potenciál, závodí na MČR kolem 300-400 závodníků a když jsou závody v “blízkém zahraničí”, přijede i méně. Na co by měl MTBO nejvíce sázet, aby přilákal více závodníků?
MTBO je limitován tím, že se na závody musí vozit kola… autobus dětí s koly na závody neodvezeš. Není možné ani zvyšovat počty startujících na jednotlivých závodech na úkor bezpečnosti. Cestou pro MTBO je vytvoření oblastní struktury závodů, i kdyby pro začátek vznikly tři nebo čtyři oblasti.
Z hlediska celého svazu si MTBO zaslouží maximální podporu. Nediskutujme o tom, jakou hodnotu má medaile z MS v MTBO ve srovnání s medailí z MS v OB. Důležité je, že medaile z MTBO vozíme, což je pro naše postavení v rámci českého sportu moc důležité a navíc na rozdíl od LOB i OB (vzpomeňme diskusi po letošním MS ve Švédsku o nedostatku těžkých terénů v ČR) má MTBO ideální podmínky na tréninkovou přípravu k tomu, abychom trvale tvořili světovou špičku!

Na O-news.cz máme seriál “Budoucnost lobu”. Myslíš, že je v českých podmínkách možné pravidelně pořádat závody a třeba i uspořádat světový šampionát, o kterém se mj. letos uvažovalo?
Patřil jsem k nadšencům, kteří v minulosti dvakrát „namočili“ náš klub (OSN) do pořádání SP v LOB. Jednou jsme potom museli závody přesunout na Štrbské Pleso a na Donovaly! Současné zimy jsou mizerné, na rozdíl od běhu na lyžích a biatlonu si nevystačíme se čtyřkilometrovým okruhem z umělého sněhu. To, že jsme v Novém Městě takto uspořádali Olympiádu dětí a mládeže a loňské MČR, je pouze výjimkou, ale nemůže to být pravidlem… Na druhou stranu stále platí, že „odvážnému štěstí přeje“. Ale pořádání závodů v LOB – i ČP natožpak MS – je velkým rizikem s nejistým výsledkem. Bohužel.

Předá Radan Kamenický štafetu ve vedení ČSOS nebo ne? Foto: Petr Kadeřávek

Společné otázky s protikandidátem

1. Pivo nebo víno?
Víno (ale i pivo, radler,…)
2. MTBO nebo LOB?
MTBO
3. Orienťák na Olympiádě?
To je složitá otázka. Na jednu stranu „ANO“ – z důvodu popularity našeho sportu, z marketingových důvodů, na druhou stranu „NE“ – negativa z toho plynoucí. Ale svět se mění, podle mě se změní i Olympiády, které v dnešním formátu jsou ve slepé ulici… a bude-li to změna pozitivní, tak se přikloním k odpovědi „ANO“
4. Otevřel bys MČR v OB pro veřejnost / příchozí nebo uzavřel?
Mistrovství ČR by mělo být opravdu Mistrovstvím – není možné, aby při televizním přenosu se mezi elitními běžci motali pajdající strejdové s bříškem nebo malé děti; kategorie příchozích se v našem podání mění na kategorii těch orienťáků, kteří se buď včas nepřihlásili nebo chtějí ušetřit na startovném, sotvakdy tam můžeme potkat někoho z vesnice, ve které se závody konají a to si myslím by mělo být posláním této kategorie. Čili MČR uzavřít, ale záleží na pořadatelích, zda jsou současně schopni – třeba ve spolupráci s jiným klubem – v sousedním lese uspořádat „oblasťák“ pro veřejnost…
5. Po všech jednáních a konferencích mám pocit, že hlavní Achillovou patou svazu je nyní nedostatek zapálených lidí pracovat pro český OB (nedostatek trenérů, osobních trenérů, pořadatelů závodů, metodiků, členů svazových orgánů..). Jak bys více zapojil a motivoval členy svazu pro tyto práce?
Je to složité. My těch zapálených lidí máme hodně. Ale ti se většinou seberealizují ve svých klubech, v TSM, oblastních výběrech. Kvalita trenérské práce, metodika – to je samostatná otázka. A bohužel mám obavu, že ne každý, kdo se nazývá trenérem, má potřebné vědomosti, schopnost sledovat a uplatňovat nejnovější poznatky, apod. Předloni, při diskusích v rámci přípravy TSM jsem zastával názor, že TSM by neměla být pojata regionálně, ale měly by to být „tréninkové skupiny“ jednotlivých vůdčích trenérů. Tím částečně odpovídám na otázku motivace – možná, že vědomí toho, že o moji tréninkovou skupinu je větší zájem než o skupinu „konkurenční“, že závodníci z mé tréninkové skupiny jsou nejúspěšnější v republice, by bylo tou nejpřirozenější motivací pro trenéry. A tak nějak to platí i v jiných oblastech činnosti. Problém je však v tom (a to je celospolečenský problém), že namísto toho abychom uměli vyzdvihnout a pochválit někoho za to, co dělá, tak ho kritizujeme za to, co se mu nepovedlo. Jinak samozřejmě lze motivovat finančními odměnami, ale na to vážně nemáme. Možná je potřeba dodat, že „svaz“ – to není ani výkonný výbor, ani sekretariát, ani vedení jednotlivých sekcí, ale jsme to my všichni, více jak deset tisíc členů a každý má možnost udělat něco pro to, aby orientační sporty v ČR vzkvétaly!