Tématem dnešního dílu O-News.cz Podcastu budou tzv. Metodické impulsy, což je jakýsi soubor článků a nápadů, které prezentovala Metodická rada během ledna na Metodickém portále s cílem vyvolat diskusi v orienťácké komunitě. A protože to souvisí tak trochu s pořádáním a tak trochu s trénováním, tak jsme se rozhodli trochu této diskuse přenést i do našeho podcastu. Diskutovat budou předsedkyně Metodické rady ČSOS Jana Kubátová, Metodik Sekce OB Pavel Košárek a samozřejmě Dan Wolf s Davidem Procházkou. Co jsou to ty metodické impulsy? Proč právě teď a proč tato forma? Jaká by měla být optimální nabídka kategorií pro nejmenší? Mají se v dětských kategoriích počítat výsledky a mají se vyhlašovat? Proč bychom měli sjednotit názvy kategorií? Jaké nabízet tratě pro veřejnost? A máme je dobře pojmenované? Co by přineslo rozdělení kategorií dětí na jednoleté kategorie? A není to jen další práce pro pořadatele?
HDRka jinak
Prvním bodem diskuse je přístup k HDR. Máme fáborky dobře stavěné? A pro koho je ta trať vlastně určená? “Orienťák je především rodinným sportem, přesto zatím na našich závodech nenabízíme moc zábavy těm úplně nejmenším. Na shromaždištích vídáme mnoho předškoláků z orienťáckých rodin, ale co s nimi? Razit každý víkend píchače v dětské školce už je nebaví. Nabízené tratě HDR jsou pro ně často extrémně dlouhé (2 km na start, 3 km v lese a někdy i pár km z cíle). Jejich rodiče chtějí běžet a často pak stojí před otázkou, kdo a kdy ty HDR s malým sportovcem absolvuje? Tak co s tím?” Stojí v anotaci tématu na Metodickém portálu ČSOS.
Nabízejme HDR a k tomu “minizávod” okolo shromaždiště pro šikovné 4-6 leté děti, pro děti orienťáckých rodičů, kteří nestíhají oběhnout svou kategorii a ještě HDR. Jak by takový minizávod měl vypadat? A mělo by být oboje =minizávod i klasické HDR v lese?
Přečtěte si článek o tomto metodickém impulsu od Jany Kubátové nebo si poslechněte náš aktuální díl podcastu.
Vyhlašovat nebo nevyhlašovat dětské kategorie?
Brzká specializace. Fenomén, který se u nás čím dál tím více řeší na úrovni nejrůznějších sportů. Jak k tomu přistupovat v orienťáku? Kde je hranice mezi raným rozvojem a tlakem na výsledky?
„Současná doba je bohužel typická dvěma základními chybnými směry v pohybu u dětí: specializací a tlakem na výkon. Obojí nutí dítě již od raného věku příliš přemýšlet nad svými sportovními výkony, úspěchy či neúspěchy. Vytrácí se samotná radost z pohybu a až příliš brzy pak může dojít k vyhoření, kdy dítě prostě přestane sport nebo i pohyb samotný bavit,“ uvedla už před deseti lety Kristýna Přibylová z centra Monkey’s Gym pro Novinky.cz.
Některé děti mohou být motivovány soutěžením a vyhlašováním vítězů, zatímco jiné preferují společenský aspekt a radost z aktivity. Optimální přístup bude pravděpodobně kombinací obou, s důrazem na celkový rozvoj a radost z pohybu. Ideální by bylo pro všechny zmíněné kategorie (HDR, D/H10F, D/H10) nedělat výsledky, resp. nabídnout výsledky seřazené podle abecedy, klubu či jiného kritéria bez uvedeného času. A ocenit všechny úspěšné děti, které zvládly všechny nástrahy tratě a mají v čipu všechny kontroly. Přečtěte si celý podrobný článek o této problematice od Aleny Pickové
Kategorie pro veřejnost. A co s nimi?
Orienťák je sportem, kde nikdo nesedí na lavičce. Na jednom oblasťáku se často setkávají výkonnostní závodníci i “hobíci”, nejmenší děti běhající prvním rokem i nejstarší veteráni, pro které je orienťák celoživotním koníčkem. Každý z nich si v našem sportu našel to své – uspokojení, cíle i motivaci. Možnost náš sport provozovat na různých úrovních je bezpochyby jeho velkou předností. Pro rozvoj orientačního běhu je zásadní neuzavírat se do bubliny, ale naopak být sportem, který je otevřený veřejnosti a dokáže vysvětlit začátečníkům všechna svá specifika.
Ke zlepšení propagace povede dlouhá a postupná cesta, vydat se na ni ale můžeme už teď, zapojit se může každý pořadatel oblasťáku. Právě oblastní závody mají pro začátečníky největší potenciál, proto bychom na jejich propagaci neměli zapomínat. Ale pokud budeme závod propagovat, musíme i potenciálním zájemců ze strany veřejnosti vytvořit adekvátní nabídku.
Začít můžeme například u sjednocení názvů kategorií určených veřejnosti napříč oblastmi a závody, případně zavedení nových názvů, které lépe reprezentují účel kategorií: HDR, D/H10F, OPEN, T atd.
Stejně jako je žádoucí sjednocení názvu pro fáborkové tratě napříč republikou, tak je také žádoucí zvolit stejný nebo podobný přístup v OPEN kategoriích především z toho důvodu, aby bylo jasné, do jaké kategorie se mohou jednotliví závodníci hlásit, ať už budou závodit například v Plzni nebo v Olomouci.
Inspirací nám v tomto ohledu může být třeba Norsko, kde od roku 2022 došlo po předchozím ročním testováním v jedné z oblastí ke změnám v Open kategoriích ve všech oblastech celého Norska.
Přečtěte si celý článek od Martina Štoudka na Metodickém portálu a navazují článek Pavla Košárka (viz níže). Metodická rada ČSOS chystá navíc ještě před sezónou vydání souboru doporučení k pořádání kategorií pro veřejnost na závodech v OB, kde bude tato problematika rozpracována detailněji.
Jednoleté žákovské kategorie
Poslední impuls vychází ze článku od Pavla Košárka a je možná nejkontroverznější. Nebo minimálně by vyžadoval v našem systému soutěží největší změny. Jde totiž o rozkouskování žákovských kategorií po jednom roce.
“Mezi některými trenéry orientačního běhu se začínají objevovat myšlenky na zavedení jednoletých žákovských kategorií. Přinášíme proto zamyšlení na dané téma, o kterém bychom následně rádi diskutovali na podzimním metodickém semináři trenérů,” uvozuje své zamyšlení Pavel Košárek.
Proč zavést jednoleté žákovské kategorie?
1. Obtížnost
2. Kalendářní versus biologický věk
3. Počty závodníků v kategorii
4. Motivace
V žákovských kategoriích sportují především děti, které s orienťákem začínají a přicházejí si ho vyzkoušet bez toho, aniž by znaly orienťácké prostředí. Mimo to často zkoušejí i další sporty, takže nám přicházejí v průběhu sezóny a chtějí si OB zažít rovnou na závodech téměř bez o-zkušeností. Děti se navíc v tomto období vyvíjí značně nerovnoměrně. Jednak růstově a také mentálně, takže dvouletá věková kategorie tento rozdíl ještě zvětšuje. Svou roli hraje i období, kdy se dítě narodí (např. začátek versus konec roku). Jednoletá kategorie dává férovější porovnání se stejně starými vrstevníky, která je více odpovídající biologickému věku.
A není to více práce pro pořadatele? Pořadatel může připravit pro kat. D9 a H9 (stejně tak D10 a H10) společnou trať, protože v tomto věku není obecně rozdíl ve fyzické zdatnosti mezi dívkami a chlapci. U D12 resp. H12 lze tratě stavět jako doposud jen pro hodnocení rozdělit do dvou kategorií tj. D11 a D12 resp. H11 a H12.
Přečtěte si články protagonistů a poslechněte diskusi v posledním díle O-News.cz Podcastu na toto téma. Myslíte, že by to byl krok správným směrem? Souhlasíte s nápady nebo byste na to šli jinak? Napište nám!
Ahoj, v podzimní části Ještědského žebříčku mládeže bylo klasifikováno 44 kluků v H12. Z nich se alespoň poloviny závodů zúčastnilo 18 kluků. Průměrně se závodu OŽ zúčastnilo 20 kluků H12. V H10, D12 a D10 je to vždy o něco menší číslo. Já to chápu tak, že problém, který je možná max ve VČ, chceme aproximovat na celou republiku. Jinak s unifikací fáborků souhlasím, potřebu měnit P a T však neshledávám, nečiní dle mých zkušeností praktické problémy. Pěkný den všem a díky za velmi přínosné a inspirativní podcasty.