Počtvrté a pro letošní sérii naposledy je hostem O-News.cz Podcastu a Davida Procházky a Dana Wolfa bývalý reprezentant Jan Petržela. A povídání s ním se tentokrát bude točit kolem dopingu. Nebo spíš antidopingu? Na koho může přijít dopingová kontrola? Týká se to i nás “hobby” běžců, když jsme ale registrovaní ve svazu? Beru léky na astma, mám se bát? Má orienťák nějaké dopingové kauzy? A jaký doping by v OB vůbec připadal v úvahu? Ve stavitelské části se konečně dostává na téma, na které Dejv dlouho čekal – KONTROLY. Jaké rozeznáváme typy kontrol? Na co dbát při umisťování kontrol? Jaké kontroly by na tratích být vůbec neměly? Jaké jsou minimální vzdálenosti mezi kontrolami v terénu a jak s tím pracovat? A kolik je vlastně optimální počet kontrol na trati pro jednotlivé disciplíny?

“Orienťák není extra specifický mezi vytrvalostními sporty. Fyzická kapacita je zde strašně důležitá, pokud je na nadstandardní úrovni, tak dokonce ulehčí i v technické stránce. Tím pádem rizika dopingu v OB určitě jsou,” upozorňuje rizika Jan Petržela, který ale jinak celkově orienťák nevnímá jako výrazně rizikový sport a to ani z pohledu neúmyslného dopingu. “V lécích se v posledních letech udělal velký krok kupředu, řada běžných léků na chřipku či nachlazení už zakázané látky neobsahuje.”

Máme tedy aktuálně nějaké dopingové případy? “Jestli v orienťáku byl nějaký případ dopingu, je docela těžké zjistit. IOF řeší pouze elitní závody, tedy ty nejlepší z nejlepších. Tam v OB případ nebyl, vím o případu v LOB. Sportovci na národní úrovni jsou řešeni místní národní antidopingovou organizací a tam ty statistiky nejsou propojeny. Aktuálně vím třeba o jednom případu lotyšského závodníka, který měl nedávno pozitivní test na anabolické steroidy. Dost často ale o těchto případech vůbec nevíme nebo se o nich tolik nemluví, protože jsou řešeny právě na té národní úrovni,” reaguje v podcastu Jan Petržela.

“Nech závodníky sbírat kontroly, to je baví.”

Fráze, kterou Dan otevírá své povídání o kontrolách, tedy velmi důležité téma v rámci stavby tratí. Co si pod ní ale představit? A kolik je vlastně optimální počet kontrol na trati v jednotlivých disciplínách?

Pravidla: “Kontroly se umisťují tak, aby obtížnost jejich nalezení významně nezávisela na přítomnosti či nepřítomnosti dalších závodníků.”

“Orienťák není atletika. Nikdy nebude úplně fér. Vždycky každý bude mít trochu jiné podmínky na trati. Jsme holt outdoorový sport. Ale dobrou stavbou tratí tomuto můžeme hodně napomoct a prvek náhody, který je v OB nežádoucí eliminovat nebo alespoň snížit na minimum,” komentuje Dan, co se pod tím myslí. “Rozlišuji proto kontroly na tři typy: jednoduché, obtížné a na náhodu. A asi je jasné, že ty kontroly na náhodu na tratích vidět nechceme.”

Kontroly musí být popsatelné, tedy jednoznačně určitelné pomocí popisu na mapě a pomocí mapy v terénu, férové, tedy eliminovat prvky náhody a jejich obtížnost musí odpovídat nárokům dané kategorie. V podcastu se také akcentují minimální vzdálenosti mezi dvěma kontrolami v terénu, která musí bezpodmínečně odpovídat pravidlům.

Mezi jednotlivými kontrolami musí být vzdálenost větší než 30 metrů. Vzdálenost mezi kontrolami se měří na přímce (i pokud nejsou kontroly navzájem viditelné). Při závodech ve sprintu při použití mapy v měřítku 1 : 4 000 a větším může být vzdálenost menší dle následujících podmínek:

– nejkratší realizovatelná vzdálenost musí být alespoň 25 m
– nejkratší vzdušná vzdálenost (měřeno při průmětu do roviny) musí být alespoň 15 m

Pokud jsou kontroly umístěny na podobných objektech (které nejsou jednoznačně odlišné v terénu a/nebo na mapě), musí být jejich vzdálenost alespoň 60 m (30 m u map v měřítku 1:4000 nebo větším).

Jak je to tedy s těmi jámami v hustníku? A mohou se kontroly umisťovat dovnitř do jam? Poslechněte si naše povídání o kontrolách a dopingu a dejte nám vědět, jestli s klukama souhlasíte nebo ne.

Na příští týden přijal pozvání další skvělý host. Zlatý medailista ?nebo snad medailistka? z Mistrovství světa. Můžete tipovat, kdo to bude a my se už těšíme na nové povídání.