Pavel Procházka: Práce s „mlaďochy“ mě opravdu moc baví

od | 4. 6. 2020 | Co dělají mimo les, OB v ČR, Orientační běh

V necelých 30 letech se stal provozním nového penzionu. V dorosteneckých a juniorských dobách byl jedním z nejlepších závodníků v Česku. Několik let žil v Anglii, kde ochutnal, jak se zde běhá OB. Pomáhá s trénováním. Pavel Procházka, závodník SK Praga, který se v minulém roce natrvalo usadil v Jizerských horách.

Ahoj Pájo, jsme stejná generace a já si tvé výsledky vždycky vybavím asi následovně: vítězství na nominačních závodech, nesplnění atletického limitu, „nikam nejel“. Mrzí tě to zpětně i s ohledem na to, že v dnešní době bys pravděpodobně na některý ze šampionátů (MED nebo JMS) odjel?
Ahoj Honzo, určitě nemrzí. Teď už jsem zase v jiné životní fázi, máme skvělého malého synka, rozjíždíme podnikání, takže nad tím tímhle způsobem vůbec neuvažuju. Je ale pravda, že v té době jsem to bral jako křivdu, v té době mě to mrzelo. Zpětně to ale vidím také jinak.

Od dorosteneckého i juniorského věku přece jenom už nějaký ten pátek uběhl. Jaké máš nyní závodní ambice?
Pro mě bylo vždycky největším zážitkem závodit ve štafetách, ten team spirit, takže asi ty štafety. Já jsem teď začal po delší době opět běhat a musím říct, že odměnou je pro mě už i to, jak jsem schopný každý týden běžet dál, rychleji atd. To si užívám a těším se na nějaké závody.

Jeden z největších úspěchů – vítězství v kategorii dorostu na MČR družstev 2008 s OK Jilemnice. Foto: David Hlaváč.

Vrátím se ještě trochu do historie. V roce 2015 ses tak trochu ztratil z českého prostředí OB. Co se stalo?
„Odskočil“ jsem si na několik let do Anglie za svou milou (úsměv – pozn. red.).

Věřím, že sis tady i zaběhl nějaké závody a poznal třeba i trochu jinou mentalitu. Jak bys zhodnotil OB v Anglii?
Celkově z mého pohledu slabší. Hodně dělá terén, v Británii jsou ty pěkné terény zejména na severu (Lake District, Skotsko) a tam jsme to z Cambridge měli kus cesty. Určitě se ale pěkné závody najít daly, např. Velikonoční JK, mistrovství Británie nebo třeba London City race byly vždy výborný zážitek.

V Británii na závodech JK. Foto: archiv.

Britský orienťák je v poslední době velmi aktivní v metodice, sdílení know-how apod. Pociťoval jsi to tam nějak jako závodník?
Přiznám se, že jsem to tolik nevnímal, teď když to ale říkáš, tak si to uvědomuji. Jiná věc je, že jak jsou Angličani zatížení na bezpečnost (Health&Safety), tak jsme třeba jednou při tréninku asi hodinu cvičili rojnici a hledali v lese pohozenou figurínu.

Loni jsi stavěl Mistrovství ČR klubů a oblastních výběrů žactva, rok předtím řediteloval Český pohár a žebříček A. Táhne tě to trochu i k „bafuňařině“?
Pozice ředitele, resp. stavitele na zmíněných závodech mě bavily a naplňovaly, to ano. Uvidím, co se naskytne v příštích letech.

A trenérství? Myslím, že rozhodně bys mohl předávat své zkušenosti.
Práce s „mlaďochy“ mě opravdu moc baví, trochu pomáhám Tomáši Landovskému s pražskou a středočeskou TSM a to je fajn.

V minulém roce jste s rodinou a přáteli zakoupili penzion v Jizerských horách, Potkávárnu u Havrana, a nyní ho začínáte provozovat. Jak taková myšlenka vznikla?
S tím nápadem přišel tchán s tchyní. Po dlouhých letech strávených v Anglii byl tohle tak trochu jejich sen. Vtipné je, že sám jsem tomu nejdřív moc nakloněný nebyl, „uzrálo“ to ve mně až časem.

Potkávárna u Havrana. Magické místo v srdci Jizerských hor. Zdroj: stránky penzionu.

Sami deklarujete na stránkách, že nejste jen obyčejný penzion. Co už zde proběhlo a co se všechno chystá za nejrůznější akce?
Je toho hodně a je super, jak si k sobě Potkávárna přitahuje ty správné lidi. Ty jsi toho příkladem (smích – pozn. red.). Kromě řady o-akcí a soustředění u nás v létě bude např. jóga retreat, spolupracujeme s jednou dalo by se říct netradiční cestovkou a je toho víc. Snažíme se u nás pořádat cestovatelské přednášky, besedy nebo večery s muzikou.

Jak tebe osobně i vlastně nynější váš projekt zasáhla současná krize?
Zasáhla nás významně. Ale čas jsme využili k budování a tvoření, takže nudu jsme nezažívali. Jak jsem zmínil, mně osobně to pomohlo i k tomu, že jsem zase začal běhat (smích – pozn. red.).

Přeji, ať se daří a hodně kilometrů i spokojených hostů!

Pavel s rodinou u Potkávárny u Havrana. Foto: archiv.

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 1. 12. 2022
a svátek má Iva.