Dušan Vystavěl, předseda prostějovského oddílu a známý český pořadatel řady závodů, byl během pražského Kongresu zvolen do Rady IOF, nejvyššího rozhodovacího orgánu IOF.  Jak k této práci přistupuje a jaké jsou jeho cíle? Proč bylo tak důležité první zasedání Rady? A jak dopadl Kongres IOF? Na to všechno jsme se ho zeptali v prvním velkém rozhovoru po jeho zvolení.

Byl jsi zvolen do Rady (Councilu) IOF. Řada z našich čtenářů ale neví, o co se přesně jedná. Mohl bys nám to více představit?
Jedenáctičlenná Rada, která je tvořena předsedou, třemi místopředsedy a dalšími sedmi členy je nejvyšším rozhodovacím orgánem IOF v době mezi jednotlivými generálními shromážděními, které se konají pravidelně každé dva roky. Zasedání je čtyřikrát ročně. První jednání bývají tradičně již v lednu (společně s většinou komisí), třetí jednání bývá při MS v OB, místa zbývajících dvou zasedání se různě mění. Pro rok 2019 jsou v plánu destinace: Varšava, Budapešť, Ostfold (MS) a Guangzhou (finále SP v OB).

Před dvěma lety ses o místo v Radě také ucházel, co tentokrát hrálo v tvůj prospěch?
Podrobná analýza by vydala na samostatný článek, ale pokusím se to shrnout do jednoho odstavce. Velkou roli v takovýchto volbách hraje geopolitická situace. V roce 2016, kdy jsem prakticky bojoval o jedno volné místo s Francouzem, se většina delegátů přiklonila k Francii jako větší a silnější zemi, podpořené navíc vidinou možnosti začlenění orienťáku jako ukázkového sportu na Olympijských hrách v Paříži (2024). Teď byla situace opačná – díky „domácímu hřišti“ – kongresu v Praze a skvěle zorganizovaným závodům SP byla výhoda na mé straně. Dalším faktem bylo například to, že jsem mnohem víc dal na praktické rady, které mi doporučil místopředseda ČOV Roman Kumpošt, zlepšil jsem angličtinu (dle nezávislých pozorovatelů) a tím pádem získal větší sebevědomí. A naprosto klíčová se ukázala pomoc Honzy Exnera, který mi jednak pomáhal s angličtinou (zejména závěrečným projevem), ale hlavně zkušenostmi z prostředí sportovní diplomacie. A taky jsem měl videoklip (úsměv – pozn. red.) za jehož vznik děkuji Petru Kubáskovi, Honzovi Medlíkovi a prostějovskému výtvarníkovi Tomáši Vincencovi.

Dušan s nejbližšími spolupracovníky – Hanka, Stázka, Honza. Foto: archiv DV.

Na jak dlouho jsi zvolen? Je to něco jako v Senátu ČR, kde se každé dva roky mění třetina osazenstva
Ano, je to podobné. Funkční období je čtyřleté a volí se jednou za dva roky, kdy se obměňuje buď 5 (jako to bylo letos), nebo 6 členů Rady.

Na co by ses v práci v Radě chtěl zaměřit? Má každý člen na starosti nějakou gesci?
Hned na prvním zasedání bylo na programu „dělení kořisti“ jak to výstižně nazval Jirka Šubrt. Ale protože pro období 2018 – 2020 došlo k pojmenování nových strategických cílů IOF, zatím jsme jen dostali prázdnou tabulku, do které jsme měli vyplnit své priority a budeme to řešit na lednovém zasedání ve Varšavě. Já jsem si zvolil pořadí: 1) mládež/rozvoj/WOD, 2) sponzoři, 3) TV přenosy/ propagace a vizualizace orientačních sportů. A z disciplín jsem zvolil jako hlavní prioritu LOB, protože cítím, že tam potřebuje IOF nejvíc zabrat.

Nově zvolení členové Rady společně s těmi stávajícími. Foto: archiv DV.

O Radě IOF se často mluví, že si často vymyslí řadu věcí, které s běžným orienťákem nemají moc co dočinění. Je to pravda? Čím bys tuto praxi chtěl změnit?
Tak černě bych to zase neviděl. Pravdou ale je, že některá rozhodnutí (byť kongresu, ale připravená Radou) jdou proti samotným závodníkům, případně jsou protichůdná (viz např. letošní rozhodnutí o rozšíření JMS o rozšíření programu, které je v přímém protikladu s rozdělením velkého MS na sprintové a lesní). A právě názory a zájmy závodníků a trenérů bych chtěl co nejvíce prosazovat, což ocenil i Matthias Kyburz se kterým jsem to probíral v Mladé Boleslavi, když jsme v zákulisí čekali na vyhlášení. Od Kačora vím, že Fin Hannu Kottonen, který byl do Rady zvolen současně se mnou, má podobně rozumné názory. Tak snad se nám podaří prosadit něco přínosného.

Pamatuji si rozhodnutí Rady, které mě doteď mrzí. V roce 2016 jsme kandidovali na MED 2018, Foot-O komise nás všechny svými hlasy navrhla jako favorita, ale Rada změnila rozhodnutí a MED byl v Bulharsku. Myslíš, že už v tomto orgánu hodně hraje politika?
Politika hraje velkou roli určitě. A v podstatě k tomu tam i ta Rada je. A co se týká rozhodnutí o přidělení pořadatelství MED 2018, tak nebylo rozhodně prvním, kdy Rada změnila doporučení své komise. Obdobné to bylo například s pořádáním MSV v Brazílii v roce 2016.   Tehdy také Foot-O komise (jejímž jsem byl členem) doporučila poměrem 6:0 Čínu, ale veteráni stejně jeli do Brazílie, protože na jihoamerickém kontinentu do té doby žádný velký závod nebyl. A pokud si dobře pamatuji, tak odůvodnění rozhodnutí o nepřidělení MEDu do ČR bylo že „Češi jsou tak dobří a zkušení organizátoři, že by bylo škoda, aby pořádali takový malý (v hierarchii závodů IOF) závod. Raději vyzkoušíme Bulhary“ – a když si odmyslíme, že jsme oba Češi, tak by se s tím i vcelku dalo souhlasit. Tím samozřejmě nechci říct, že to bylo správné rozhodnutí – sám vím, že jste měli tu kandidaturu perfektně vymakanou.

Přednáška Dušana Vystavěla na Global Development Conference, která se také uskutečnila v Praze. Přednáška Dušana lze dohledat zde. Foto: archiv DV.

Budeš o své práci v Radě informovat české orienťáky? Prostřednictvím jakých kanálů – neuvažuješ například o založení osobní stránky, blogu, případně Facebooku?
Jedním z poučení z mé neúspěšné kandidatury v roce 2016 je to, že pokud se webová stránka nedělá pořádně (tj. téměř profesionálně), tak je lepší ji nedělat vůbec. Blogy moc nesleduji, Facebook nemám a k jeho založení jsem zatím donucen nebyl. Ale děkuji za nahrávku – možná bych mohl třeba jedenkrát za čtvrt roku napsat článek na O-News.cz.

Byl jsi zvolen na Kongresu IOF v Praze, který jsi pořádal. Jak tato akce dopadla? Přece jenom trochu víc orienťácká veřejnost řešila Světový pohár.
Podobně jako svěťák akce kongres plus konference skončila velikým úspěchem. Kromě mnoha poděkování přímo na místě stále docházejí děkovné emaily. Účastníci ocenili zejména organizovanou dopravu z letiště do hotelu, vytištěné materiály a také velký paravan s motivem kongresu, který posloužil pro mnoho fotografování. Hrdý jsem také na to, že se mi podařilo zorganizovat ranní společné běhání. Mimo samotného Generálního shromáždění akce obsahovala 2. rozvojovou konferenci (GDC) a 18. konferenci o orienťáckých mapách (ICOM). O excelentní průběh GDC se zasloužila Lenka Klimplová, zajištění ICOM měl na starosti Luděk Krtička – oba odvedli skvělou práci, za kterou jim patří velké poděkování. Mapová konference byla letos obohacena i o praktickou ukázku ofsetového tisku map v tiskárně firmy ŽAKET. Za realizaci této exkurze patří poděkování Ivoši Novákovi, majiteli firmy. A moje obrovské poděkování za pomoc při organizaci patří samozřejmě Hance Horvátové (ASU) a Stázce Šešikové (KAM), které si skvěle poradily se všemi úkoly.

Páteční ranní běhání v okolí Pyramidy – nejen přednášky a jednání na Kongresu proběhly. Foto: archiv DV.

V roce 2019 měl CEYOC, tzv. Středoevropské utkání dorostu, kterého jsi duchovním otcem, být na Slovensku. Nakonec ale bude v Česku. Na co se můžou dorostenci těšit?
Sportovně musím přiznat, že přesun do Česka je vynucen mojí chybou. Špatně jsem zkoordinoval český a maďarský (což jsou hlavní země CEOC) závodní kalendář a Slováci by tak museli pořádat závod proti ŽB a ČpŠ, který pořádá Baník Ostrava o prvním dubnovém víkendu, což samozřejmě nechtěli. Tak jsem požádal pořadatele našeho MMaS, jestli by k jejich závodům byli ochotni „přibrat“ i CEYOC. Poměrně rychle jsme se dohodli. Klasika a štafety budou tedy u Háje ve Slezsku, o místu pátečního sprintu intenzivně jednáme. Ve hře je i atraktivní prostor – industriální areál Dolních Vítkovic.

Příští rok v létě pořádáš hned dva mezinárodní šampionáty. O co se konkrétně jedná?
I když to rozhodně nebylo původním záměrem, tak situace se vyvinula tak, že zřejmě budu mít čest získat „trojkorunu“ – tj. během jednoho roku dělat ředitele M ČR (klasika) – ME (univerzit) – MS (neslyšících). Ale pozor – ta funkce ředitele je vlastně „spoluředitel“. Už několikrát se nám skvěle osvědčilo, že pracujeme ve dvojici. Teď na M ČR to bylo s Mirkem Hlavou, kterému patří minimálně 50% podíl na celkovém úspěchu závodu, pro šampionáty univerzit a neslyšících to bude zase s Jindrou Smičkou, se kterým jsem už takto spolupracoval při organizaci AMS 2014 a ME neslyšících 2016. A právě tyto úspěšně zorganizované šampionáty rozhodly o tom, že o pořádání v roce 2019 jsme byli prakticky přímo požádáni bez jakéhokoliv složitého výběrového řízení. Ale o těchto šampionátech už opravdu v jiném článku.

Díky moc za rozhovor.