Štafetové závody jsou kořením sportu. Je to vrchol každé sezóny, každého šampionátu. V klubech se na štafetové úspěchy nejvíc vzpomíná. Staří o nich vypráví mladším, které to pak každý trénink žene dál. Fotky a trofeje z nich jsou na těch nejprestižnějších místech klubovny, příběhy zapsány do kronik. O co delší, o to více zážitků. O uplynulém víkendu se konala obnovená premiéra 24hodinových štafet nedaleko Příbrami. Jak závod to viděl Radim Ondráček?

Tohle sem chtěl vždycky zkusit.

Když se to ještě běhávalo, tak jsem byl moc mladý, nebo nebyl nikdo, kdo by chtěl taky… A pak se to běhat přestalo.
Až minulý víkend.

FSP v Dubenci u Příbrami pořádalo 24 hodin OB štafety.

V oddílu jsme sice „chtěl jsem to vždycky zkusit“ byli jen dva, ale kupodivu nedalo moc práce přesvědčit další čtyři a poskládat štafetu na 24 hodinový závod.

• 

• 

Základem úspěchu je samozřejmě zázemí, takže bylo nutné vyrazit už v pátek odpoledne, postavit na shromaždišti dva oddílové tunely, jeden na spaní a do druhého nakrámovat stůl a židle a vařič… No a hlavně bylo nutné vymyslet strategii pro závod. Připraveno bylo 22 denních úseků různé délky a obtížnosti, 2 stmívací, 17 nočních a finiš. Dohromady 42 úseků, 196,2 km.

Stačilo jen u každého člena štafety odhadnout rychlost a rozdělit tratě.

Musím říct, že tady jsem byl hodně velký optimista, až to u ostatních členů štafety vzbudilo záchvat smíchu. No dobrá, nebylo jednoduché ty časy dodržet, ale na druhou stranu to byla dobrá motivace se k nim aspoň přiblížit.

Startovalo se za krásného slunečného počasí v 9 ráno, po třech farstovaných úsecích už následoval volný výběr. Vzhledem k absenci divácké kontroly bylo potřeba se na předávku soustředit hodně dopředu. My jsme začali kratšími úseky, ve snaze se nejdřív rozběhat a seznámit s lesem. Jiná strategie byla začít těmi delšími, s tím že později je už nikdo nebude chtít běhat. Asi to vyšlo na stejno, nicméně důležité bylo si nechat nějaké kratší úseky na ráno na konec závodu, protože do konečného výsledku se započítávaly jen úseky dokončené do 9 ráno.

Dobrá mapy, místy trávou zarostlý terén, žádné velké kopce, závod příjemně ubíhal. Po jedenácti hodinách, kdy se začaly běhat stmívací úseky, jsme byli 40 minut ve skluzu oproti plánu, takže bylo nutné přepočítat tabulku a změnit pořadí úseků. V noci na každého připadly 2 úseky, nejhorší bylo vylézt z teplého spacáku do té noční kosy.

Pořadatelé na předávce zapálili 2 ohně, to bylo, nebojím se říct, geniální. První světlo bylo už po 4. hodině ranní, v 5 vyšlo slunce, na poslední úseky už se člověk musel hodně hecovat. Kdo nezkusil, neuvěří, ale je to opravdu parádní závod. Parádní klubová akce. Kdo by taky nechtěl strávit víkend tím, že vyrazí každé cca 3 hodiny do lesa…

Na co si dát pozor? Dostatek věcí na převlečení, najíst se po každém úseku a zkusit co nejvíc spát. Já jsem naspal asi 2 hodiny, při závodě to tolik nevadilo, měl jsem kafe, ale ten týden potom… Díky pořadatelům z FSP za krásný zážitek. V Německu se každé dva roky běží 24-Stunden-OL, závod kde startuje přes 60 týmů. Myslím, že tam příští rok budeme.