Dana Šafka Brožková, nejúspěšnější žena v historii českého OB, ukončila o víkendu kariéru profesionální o-běžkyně. V bilančním rozhovoru vzpomíná na svůj první závod i nejlepší MS, dotkli jsme se její profese a také přání, kam by se chtěla ještě za orieňťákem podívat. Příjemné čtení!

Našli jsme asi mapu s Tvým prvním tréninkem v rodném Rovensku. Vzpomínáš si na něj? Byl to ten moment, kdy sis řekla: “Jo, to je super sport?”

Tenhle už si nepamatuji, ale na stejné mapě jsem běžela první závod, ztratila se a jedna paní mi tam moc neporadila, kde jsem. Takže příští závod jsem radši počkala za mapami na zkušenější kamarádku, co startovala chvíli  za mnou a oběhla to s ní.

Jeden z prvních tréninků Dany Šafka Brožkové. Zdroj: archiv Daniela Wolfa

Četl jsem ale i, že v mládí jsi dělala judo. Co je na tom pravdy?

Je to tak. Měla jsem hodně kroužků a judo bylo jeden z nich, ale neměla jsem tam moc kamarádů, spíš tam byly starší děti a nebavilo mě to. Při jednom závodě jsem si zlomila klíční kost a bylo jasný, že zkusím nějaký jiný sport. Paradoxně při OB jsem si zlomila ruku ještě 2x, ale to mě už neodradilo.

Kdy ses začala naplno věnovat orieňťáku? Pokud jsem dobře vyhledal, tvé první JMS bylo v Miskolci (2001) a hned zlato z klasické trati (a stříbro ze štafet). To byl ten zlom?

Jo, to byl rok, kdy jsem ani nebyla v reprezentaci, protože rok předtím mé výkony nebyly nic moc. Ale 2001 jsem se nějak mapově srovnala, podle rad začala lépe trénovat a najednou jsem vyhrávala. Zlato na JMS se mi povedlo hlavně kvůli tomu, že ode mě nikdo nic neočekával, prostě to byl můj první velký závod a vlastně i poslední možnost běžet JMS, což jsem ale tak nebrala. Na startu jsem si řekla hlavně nic nevymýšlet a běžet jako kdyby to byla ještědská (oblastní žebříček Ještědské oblasti – pozn. red.). Že můžu vyhrát, jsem si dlouho neuvědomovala, protože jsem startovala mezi prvními. Tak jsem si po doběhu pak pod stromem četla a chtěla jsem po Slávovi, ať mi to vyfotí, dokud jsem první.

Vítězství Dany na klasické trati (MS Olomouc 2008). Foto: Luboš Macháček

Od MS ve Švýcarsku v roce 2003 jsi absolvovala celkem 13 světových šampionátů v dospělé kategorii. Jaký byl ten, na který vzpomínáš nejvíce? MS v Olomouci?

Každý byl jiný, každý něčím zajímavý. Hodně vzpomínám na 2006 v Dánsku, moje první medaile z MS – bronz a Bingo (Michal Smola – pozn. red.) byl 4. Oba na klasice, to bylo úžasný a určitě to hodně pomohlo v nastavení na MS u nás o dva roky později. V Olomouci bylo skvělé, že to vyšlo, protože jsem cítila velký tlak a i já jsem chtěla uspět, když je to doma. Vzpomínám si, jak jsem měla radost, ale taky stres, když ségra a Bingo vybojovali medaile na middlu a mě druhý den čekalo finále longu a věděla jsem, že na medaili mám, ale nesmím to pokazit. Hodně jsem řešila volbu dlouhého postupu, který jsme věděli, že tam bude. Pamatuji si, že se mi zdál sen, jak stojím a fakt nevím kterou cestu zvolit.

Dana v rozhovoru s Petrem Kubáskem na MČR na klasické trati 2016. Foto: repro O-news.cz

Působíš na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jak Tě kolegové vnímají? Sledují/sledovali Tvé výsledky nebo neřešili, že ve volném čase se v podstatě profesionálně věnuješ OB?

Mám ohromné štěstí, že můj šéf, u kterého jsem studovala doktorandské studium a nyní tam již několik let pracuji, je sám sportovec a velký fanda sportu. Proto mi toleroval časté odjezdy na soustředění a závody. A má radost z úspěchů. Ostatní kolegové mi fandili, ale spousta z nich nechápe, jak náročné je to všechno skloubit dohromady a opravdu za každého počasí, každý den vyrazit a trénovat.

Kromě vlastní vědy i ji propaguješ (video níže), velmi poutavě jsi o OB vyprávěla i v některých pořadech (např. Studio 6 na ČT). Baví Tě podobné aktivity? Nevadí Ti mluvit na kameru?

Já nad tím moc nepřemýšlím, prostě mluvím a je to. Beru to jako zajímavou zkušenost a taky jsem ráda, když OB dostane prostor a může se o něm dozvědět víc lidí.

Máš obrovské množství zkušeností. Nepřemýšlela jsi, že po skončení kariéry bys i sama někoho trénovala či spolupracovala na tréninku?

Ne. Mám pocit, že orienťáku bylo nějak moc, poslední dva roky jsem se mu sice už nevěnovala tolik intenzivně (neměla jsem už tolik času dělat si ze všech tréninků rozbory postupů, procházet si nové mapy, stavět si tratě), ale těším se, že si na chvilku úplně odpočinu, nebudu řešit, co jít trénovat, kam trénink vmáčknout, jak všechno zorganizovat, aby to klaplo. Byla to opravdu dlouhá doba a cítím, že je čas věnovat se zase něčemu jinému, už to totiž přestávala být zábava.

Dana společně s Jiřím Vébrem propaguje OB v TV ve Studiu 6 na ČT. Foto: repro O-news.cz

A na závěr: máš nějaký vysněný terén, kde by ses chtěla proběhnout, ale zatím nebyla možnost?

Lákají mě Swiss O Week ve Švýcarsku v horách a jednou bych se ráda vrátila do oblasti kolem Clermont –Ferrand ve Francii, byly tam SP 2006 a terény tam jsou hodně mapově náročné, běžet se moc nedá.

Díky moc za rozhovor!