Jako mají Švédové svoji Tiomilu, Finové svou Jukolu, tak Němci mají 24 hodinový orientační běh v Durynsku (spolk. stát Německa – západně od Saska): THÜRINGER 24-STUNDEN-OL, který se koná  jednou za dva roky. Možná proto, aby měli všichni nadšenci dostatek času se vyspat, rozkoukat a rozběhat před dalším ročníkem. Protože jak by řekl klasik: „Docela to nakládá“. Tak se na to pojďme podívat trošku blíž…

Durynský 24 hodinový orientační běh je takovým „Eintopfem“ německé OB kuchyně. Je to závod s dlouhou tradicí, letos se pořádal 22. ročník a sjíždí se na něj jak německá reprezentace, tak hobíci, kteří drželi v rukou mapu naposled právě před dvěma lety. Tradičně navíc láká i zahraniční účastníky. Shromaždiště bylo nedaleko města Jena, běhalo se v smíšeném lese, lehce vlnitém terénu se střední hustotou cest a docela náročnou podložkou. Do lesa roznesli pořadatelé víc jak 280 kontrol. Myšlenka závodu je jednoduchá – štafety, při kterých budou jednotlivé úseky rotovat po dobu 24 hodin a jejich úkolem je se protočit co nejvíc krát. Jenže – pravidla jsou celkem věda a každý rok se lehce mění a vyvíjí. A pořád a pořád se musí něco řešit…

Mapa se všemi kontrolami z ročníku 2019.

Řeší se manšaft. Na startu čtyřiadvacítky musí být přihlášeno v týmu 6 členů, přičemž minimálně dvě musí být ženy. Každý z nich musí oběhnout minimálně jednu trať, potom můžou odpadnout, ale nesmí se už do kolotoče vrátit. Za odpadnutí ale následuje penalizace. Stejný maximální počet platí i pro přidružené závody, které běží na stejných mapách – jen mají méně času – Durynský 12 hodinový běh a dětský 6 hodinový běh.

Závod je společenskou událostí roku německých orienťáků. Některé týmy si jedou závod užít a volí nejrůznější kostýmy. (Foto: Fred Härtelt)

12 hodin běžet ve vedru v obleku? Proč ne! (Foto: Fred Härtelt)

Řeší se tratě. Přibližně měsíc před závodem vyšel seznam tratí a parametry. Tratě jsou rozdělené do kategorií, podle toho, pro koho jsou určené (děti x 12/24 hodinovka), na obtížnosti E a D (E = easy, D = difficult) a na denní, noční a povinné. Start byl jako tradičně v sobotu v 9 hodin. Takový český, akorát víc punkovější masák. Nejprve se musí oběhnout tratě TH (= Theam), které jsou jako jediné farstované. Potom mají týmy do západu slunce čas běhat denní tratě. E-čka jsou většinou lehčí cestovky, D-éčka připomínají svou zákeřností tratě HD16 a výš. Je tedy vlastně skoro povinností si naplánovat, kdo poběží jakou trať, kdy a jak dlouho mu to bude trvat.

Řeší se západ slunce. Hodinku předem pořadatelé vyhlásí, že od této hodiny (20:00) musí běžet závodníci povinně stmívací tratě ST a LT. Jakmile je absolvují, můžou začít běhat týmy z kategorie 24 hod. tratě noční.

Řeší se vztah k plánu. Někdo tam něco nechal, někdo zase běžel rychleji, než se čekalo. Tak se stane, že je někdy štafeta před svým plánem, někdy pozadu a o tratích se nepřestává diskutovat. Důležité je, že úsek si může svou trať vybrat těsně před startem. Každá štafeta dostala tolik štítků s číslem jejich štafety, kolik je tratí. Závodník si tak vezme, na start/cíl příslušný štítek, proběhne předávka a štítek pak vymění za nefarstovanou mapu. Tratí je ale tolik, že málokdy se stane, že byste celou trať běželi s někým.

Ukázka plánování a rozdělení tratí čtyřčlenného česko-německého týmu Bulldozer Quattro v 12h kategorii.

Řeší se předávka. Neexistuje žádná divácká kontrola, za to jsou tři sběrky. Přijď včas! Naštěstí jsou Němci svou „Deutsche Pünktlichkeit“ profláklí, takže to, že by někdo nadával v cíli, že nemá komu předat, se stává maximálně jednou za deset minut…

Momentka z předávky. (Zdroj: 24h-ol.de)

Nejvíc se ale podle mě řešilo plánování odpočinku. Stejně jako v ČR u Doks mouchy padaly vedrem na čumák. Člověk proto řešil, kdy a co sníst, na kdy pošetřit gel, kdy půjde do bazénu, kdy do sauny a kdy na pivko. Kdy půjde spát, kdo ho vzbudí a koho má vzbudit, až se vrátí. #ařešíš

Celkem čtyřem štafetám se letos podařilo dokončit všech 45 tratí do 24 hodin. Na šestém místě se pak umístila nejlepší česká štafeta Lahvacove.misto.cz ve složení Ondřej a Štěpán Skripníkovi, Kuba Makovský, Pavel Kurfürst, Bára Vyhnálková a Kačka Skripníková s celkem 43 předávkami. Na prvním místě 12-hodinovky skončila štafeta Česko-Německého přátelství „Bulldozer Quattro“ ve složení: Daniel Wolf, Josef Neumann, Florian Flechsig a Vít Zakouřil, která si své první místo obhájila již po třetí. Letos se jí jen velmi těsně – o minutu a půl nepodařilo zaběhnout všech 26 tratí určených pro tuto kategorii.

Turnovsko – Drážďanský tým Achtung, Achtung Bulldozer se účastnil již počtvrté v řadě a potřetí zvítězil ve 12h kategorii. (Foto: Patricia Nieke)

“Běžel jsem si už tak volně, na hraně abych nedostal křeče, zbývala nám poslední trať 3,5 km, na kterou by už měl Florian jen 18 minut, tak jsem myslel, že už ani nepoběží. Najednou na mě všichni křičí, proč nejdu pilu, tak jsem šel pilu a Flo pak šel takovou pilu, že jsme jen těsně nestihli i tu poslední v limitu. Kdybych věděl, že to zvládne po celém dni ještě takhle rubat, tak jsem šel i přes křeče,” vykládal po doběhu Vítek Zakouřil z vítězného týmu.

24 hodin OB se představí v Čechách!

Dříve se závod pravidelně střídal mezi Německem a Švýcarskem. Švýcaři postupně přestali tento závod pořádat, a tak se běhá pouze jednou za dva roky v Durynsku. Nedávno se pokoušeli uspořádat tento formát Maďaři a nyní se proslýchá, že se představí v Česku!

Proto bych Vás závěrem článku rád pozval na 24 hodinový OB, který bude příští rok pořádat FS Praha. 24 hodinový orientační běh se naposledy v ČR běžel v roce 1989, bude se tedy navazovat na 30 letou tradici. Můžete se těšit na atraktivní tratě okolo Příbrami, které pro vás připraví tým, který na Durynskou „čtyřiadvácu“ jezdí bez mála 10 let. Více informací přijde po letních prázdninách! Bude to určitě velký zážitek!

Tři nejlepší týmy hlavní 24 hodinové kategorie. (Foto: Fred Härtelt)

Pro O-News.cz sepsal Marda Novotný