Sloupek reprezentanta: Radek Laciga
Dnes je 23.09.2017

LOB | MTBO | Orientační běh | Sloupek reprezentanta

Sedmý na Mistrovství světa v LOB, čtvrtý na Veteránském mistrovství světa v OB a brousí si zuby na Mistrovství světa v MTBO. To je výčet letošních úspěchů Radka Lacigy. Sakra, jak jen to dělá? Chodí on vůbec do práce? O tom všem v dnešním Sloupku reprezentanta.

Velká změna

Letošní mistrovství světa v LOB dopadlo nejen pro český tým, ale hlavně pro mě osobně velkým úspěchem. Zvláště po 7. místě na klasické trati se spousta lidí ptala, jak se mi to podařilo, že jsem se po takové době v reprezentaci najednou z roku na rok posunul o tolik míst dopředu. Že jsem určitě začal víc trénovat, si každý představoval. A já je musel všechny zklamat a neustále dokola vysvětlovat, že naopak mám poslední dobou víc pracovních povinností a tím pádem méně času na trénování. Nemám zkrátka čas na to trénovat hodně, a proto musím trénovat efektivně.

Na letošním WMOC u protinožců. Foto: archiv autora

Kvantitu tak doháním kvalitou. Od loňské zimy víceméně nepraktikuju objemový způsob trénování. Fáze jednoduše zkracuju, ale zato přidávám na intenzitě. Nemá asi smysl zde dopodrobna popisovat, jak kdo trénuje. Na každého funguje něco jiného, každý má za sebou jinou historii, má jiné cíle a motivaci pro trénink. Ostatně větší vliv než drobná změna v tréninku mohly mít zrovna v té letošní sezóně takové faktory, jako že po 3 letech byla konečně pořádná zima, kdy se dalo kvalitně trénovat i závodit. Nebo to, že jsem se udržel celou zimu zdravý, což také nebylo v minulosti běžné.

Na letošním Mistrovství světa v LOB v Rusku. Foto: archiv autora.

Ta opravdová „Velká“ změna však nastala úplně jindy a jinde. A to sice přesně v sobotu 7. ledna v 8 hodin a 15 minut doma chvíli před odjezdem na hladké lyžařské závody na Benecku. To je totiž přesně ten okamžik, kdy jsem se v ORISu chtěl přihlásit na první letošní LOBy v Klingenthalu a čekal mě šok. Místo standardního H21E se mě ten šmejd pokusil přihlásit do H35. Nejdříve jsem si myslel, že je to vtip, pak přišlo zděšení, proboha teď to ví ORIS, kdo bude příště?, kdo další o tom ještě ví?, následovalo naštvání – to jako budu muset do konce života u každé přihlášky přepisovat kategorii?, to se to tam nedá nějak nastavit, aby to při každém přihlašování neprudilo? Nakonec přišlo smíření. Ano vážení přátelé, oficiálně jsem starej a nic s tím neudělám. Konec konců, Eda Khrennikov je skoro o 10 let starší, a stále vyhrává jako za mlada. Orienťák je přeci zkušenostní sport a já jsem teď vlastně konečně dospěl do toho nejlepšího věku.
A jaká je pointa tohoto sloupku? Co třeba fakt, že tyto řádky píši v letadle cestou z Nového Zélandu, kde jsem se účastnil veteránského MS v OB. Ano, i takhle rychlý spád to může mít. V březnu závodím ještě na MS LOB a o měsíc později už je ze mě dědek objíždějící veteraniády. A to přitom hlavní cíl pro tuto sezónu byl a stále je srpnové MS MTBO v Litvě. Každý je koneckonců starý tak, jak se cítí. Forever young, ready to win!

Kládin a MTBO. Foto: archiv autora.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *