Radan Kamenický, předseda Českého svazu orientačních sportů, sepsal komentář pro O-News.cz o tom, kam má směřovat český OB. Navazuje tak na článek Jiřího Hlaváče, který jsme publikovali v polovině března. Co by bylo lepší zlepšit na úrovni Svazu a v čem je orientační běh silný oproti jiným sportům? I o tom se můžete dočíst v dnešním článku.

IOF, naše mezinárodní federace, která byla do roku 2014 klasickou představitelkou zahnívající a stagnující struktury, se mění k lepšímu a návrhy budoucího rozvoje shrnuté v materiálu  STRATEGIC DIRECTIONS 2019-2022, mají hlavu i patu. Pro někoho plané teoretizování, pro jiného jasné návrhy budoucího směřování.

Mnozí z nás znají kanadský materiál „LTAD“ (Long-term athlete development) aneb Canadian Sport for Life. Pro někoho plané teoretizování, pro jiného jasná koncepce sportu pro všechny a současně metodika pro budoucí úspěchy.

Na podzimní královéhradecké konferenci k trénování dorostu a následně na semináři trenérů a rozhodčích ve Šternberku byli někteří účastníci zaskočeni vystoupením Jirky Hlaváče (dále jen JH), který se ve své značně netradiční prezentaci zamyslel nad trénováním dorostu jako integrální součástí celého našeho OB ekosystému. Zajímavě propojil do širších souvislostí problémy v trénování dorostu se vším, co v OB děláme. Pro někoho plané teoretizování, pro jiného naopak komplex zajímavých myšlenek.

Navíc dal všem účastníkům možnost vyjádřit své názory na činnost svazu v členění – nové nápady, co je třeba zachovat, co vylepšit, co je žádoucí zrušit a získal velmi zajímavý vzorek názorů a spoustu inspirace (všechny názory zde).
Vyhodnocení ankety se stalo podkladem pro článek „Kam dál s OB v Česku? Výsledky pilotního výzkumu“, zveřejněný na O-news.cz v polovině března 2018 (celý článek si můžete přečíst zde).

Kdo si přečetl texty JH, tak ví, že:

• se jedná o kvalitně zpracované výsledky ankety i o velmi zajímavé související texty
• smyslem jeho aktivity není planá kritika, ani plány na uskutečnění „revoluce“ ve svazu
• byť prioritním cílem autora bylo zamýšlet se nad cestami vedoucími ke zlepšení trénovanosti mládeže, tak ve výsledku je vidět, že „vše souvisí se vším“
• slovy JH: „… vidím takovouto diskusi jako šanci pro český OB, jak najít cíle a vize pro většinu OB komunity, jak aktivizovat značné množství energie dřímající v naší lidsky mimořádně kvalitní členské základně…“

A mě mimo jiné inspiroval k napsání tohoto článku.

Náš svaz dlouhodobě funguje velmi dobře, většina základních činností (pořádání závodů, příprava mládeže, zabezpečení reprezentačních družstev, apod.) probíhá bez zásadnějších problémů. Dobře pracuje sekretariát i vedení jednotlivých sekcí, tak proč vymýšlet nějaké změny?

Na druhou stranu však: ať chceme nebo nechceme, svět se mění. Společnost se mění. Technologie se vyvíjí závratným tempem, životní tempo se zvyšuje. A všechny tyto změny běží rychleji než v minulosti. Naše generace musí počítat s tím, že postupně „nebude stíhat“. Svět dnešních „teenagerů“ je úplně jiným světem, než v našich „teenagerských“ letech. Musíme se smířit s tím, že i orienťák se mění (nové disciplíny, gps tracking, bezkontaktní ražení, …) a bude se měnit i v budoucnu. A my bychom těmto změnám měli jít naproti. Proč bychom nebyli napřed oproti ostatním silným O-federacím? Proč bychom se nestali výraznějším sportem v rámci celého českého sportovního prostředí?
Potenciál na to máme – vždyť orientační sporty představují v dnešní době zcela unikátní sportovní aktivitu:

• sportování v přírodě – bez náročných investičních a provozních nákladů do sportovních areálů, hal, hřišť, stadiónů, kde naší jedinou potřebou je speciální mapa,
• tréninková i závodní činnost převážně ve zdravém prostředí „lesů, luk a strání“ a přitom bez negativních dopadů na životní prostředí,
• celoživotní sport pro všechny generace od předškolních dětí až po nejstarší veterány – pravidelné (každotýdenní) soutěže v celé ČR vypisované pro všechny věkové kategorie (závodů se účastní běžci narození 1930 – 2017),
• sport unikátně umožňující spojení vrcholové, výkonnostní i rekreační úrovně (sport pro všechny) při pořádaných závodech – pravidelné (každotýdenní) soutěže vypisované pro všechny výkonnostní kategorie,
• ideální rodinný sport,
• mezinárodně úspěšný sport – přes silnou mezinárodní konkurenci (v řadě případů výrazně vyšší než u řady olympijských disciplín) patří ČSOS k výkonnostně nejúspěšnějším sportovním federacím,
• sport bez patologických vlivů diváckých fanklubů,
• sport bez patologického vlivu peněz – bez dopingu, bez sázkařských afér, bez přeplácených „hvězd“,
• soustavná práce s mládeží zajišťovaná dobrovolnými trenéry ve více jak 100 klubech po celé ČR
• sport výrazně formující osobnost člověka (samostatnost, schopnost soustředěnosti, rozhodování, …),
• sport provozovaný převážně na dobrovolné bázi – každý funkcionář je zároveň závodníkem

Záleží jen na nás, jak se nám podaří tuto „unikátnost“ zhodnotit. Myslím si, že není možné pasivně čekat, že okolní svět nás najde a ocení tuto naši „výjimečnost“. Naopak musíme hledat cesty, jak být ještě unikátnější, jak využít potenciál, který dříme nejen v našem sportu, ale v každém z nás. A hlavně v naší mladé O-generaci.

Proto si myslím, že má smysl přemýšlet, o nápadech a vizích, které jsem uvedl v úvodu článku. Má smysl aktivizovat mladou generaci v ČSOS, aby i ona přicházela se svými nápady. Spolu s JH jsme prodiskutovali řadu myšlenek a určitě se shodujeme na tomto:

1. úvahy o budoucích vizích je třeba vztáhnout nejen k OB, ale ke všem orientačním sportům
   /od počátku mého působení v čele svazu došlo k tomu, že jsme změnili strukturu fungování svazu ve prospěch posílení pravomocí a samostatnosti sekcí. Myslím, že nyní naopak nastal čas, kdy neuškodí analyzovat situaci a začít více přemýšlet o tom, které činnosti je žádoucí více koordinovat, využít vzájemnou synergii, a to ku prospěchu celého svazu i jednotlivých sekcí. A co jiného, než právě vize budoucnosti bychom měli řešit společně/
2. chceme-li nastoupit na cestu „progrese“, pak nemá smysl říkat „mělo by se udělat…“, ale je nutné tomu věnovat dlouhodobou osobní aktivitu těch, kteří s nápady přicházejí a víme o řadě lidí, kteří již zároveň vyjádřili zájem se na nějaké takové činnosti podílet
3. přestože pro někoho se to může jevit jako zbytečné, či dokonce kontraproduktivní, je žádoucí skupinu lidí spřádajících budoucí vize fungování svazu „formalizovat“, a to ustanovením Rady (tj. v souladu se Stanovami ČSOS; Rada = poradní orgán výkonného výboru)
4. tato Rada by rozhodně neměla být skupinou, „moudrých hlav“, které všechno vědí a znají; jedním z jejich hlavních cílů by mělo být hledání způsobů, jak vést kvalitní diskusi, jak získávat a rozpracovávat konstruktivní nápady z prostředí našich trenérů, závodníků, ….

Na květnovém zasedání výkonného výboru budu navrhovat vytvoření právě takovéto nové Rady, která bude mít za úkol přemýšlet o perspektivách rozvoje orientačních sportů a hledat cesty k aktivizaci potenciálu, který náš sport a naše členská základna v sobě má.
A věřím, že se nám podaří naformulovat odvážné vize, včetně reálných cest k jejich naplnění – to je moje odpověď na otázku v titulku článku.

A co si o tom myslíte vy?
Přivítám, když mi každý, koho toto téma zaujalo nebo kdo o těchto věcech přemýšlíte, sdělíte aspoň několika slovy váš osobní názor pomocí komentáře pod tímto článkem. Rád se s názorem členské základny na tyto otázky seznámím (a zajímavé náměty pak předám nově vzniklé Radě).

Radan Kamenický
předseda ČSOS