Radan Kamenický: Kudy dál, aneb potřebujeme VIZE?
Dnes je 20.11.2018

Fenomén | Komentáře | Orientační běh | 25.04.2018

Radan Kamenický, předseda Českého svazu orientačních sportů, sepsal komentář pro O-News.cz o tom, kam má směřovat český OB. Navazuje tak na článek Jiřího Hlaváče, který jsme publikovali v polovině března. Co by bylo lepší zlepšit na úrovni Svazu a v čem je orientační běh silný oproti jiným sportům? I o tom se můžete dočíst v dnešním článku.

IOF, naše mezinárodní federace, která byla do roku 2014 klasickou představitelkou zahnívající a stagnující struktury, se mění k lepšímu a návrhy budoucího rozvoje shrnuté v materiálu  STRATEGIC DIRECTIONS 2019-2022, mají hlavu i patu. Pro někoho plané teoretizování, pro jiného jasné návrhy budoucího směřování.

Mnozí z nás znají kanadský materiál „LTAD“ (Long-term athlete development) aneb Canadian Sport for Life. Pro někoho plané teoretizování, pro jiného jasná koncepce sportu pro všechny a současně metodika pro budoucí úspěchy.

Na podzimní královéhradecké konferenci k trénování dorostu a následně na semináři trenérů a rozhodčích ve Šternberku byli někteří účastníci zaskočeni vystoupením Jirky Hlaváče (dále jen JH), který se ve své značně netradiční prezentaci zamyslel nad trénováním dorostu jako integrální součástí celého našeho OB ekosystému. Zajímavě propojil do širších souvislostí problémy v trénování dorostu se vším, co v OB děláme. Pro někoho plané teoretizování, pro jiného naopak komplex zajímavých myšlenek.

Navíc dal všem účastníkům možnost vyjádřit své názory na činnost svazu v členění – nové nápady, co je třeba zachovat, co vylepšit, co je žádoucí zrušit a získal velmi zajímavý vzorek názorů a spoustu inspirace (všechny názory zde).
Vyhodnocení ankety se stalo podkladem pro článek „Kam dál s OB v Česku? Výsledky pilotního výzkumu“, zveřejněný na O-news.cz v polovině března 2018 (celý článek si můžete přečíst zde).

Kdo si přečetl texty JH, tak ví, že:

  • se jedná o kvalitně zpracované výsledky ankety i o velmi zajímavé související texty
  • smyslem jeho aktivity není planá kritika, ani plány na uskutečnění „revoluce“ ve svazu
  • byť prioritním cílem autora bylo zamýšlet se nad cestami vedoucími ke zlepšení trénovanosti mládeže, tak ve výsledku je vidět, že „vše souvisí se vším“
  • slovy JH: „… vidím takovouto diskusi jako šanci pro český OB, jak najít cíle a vize pro většinu OB komunity, jak aktivizovat značné množství energie dřímající v naší lidsky mimořádně kvalitní členské základně…“

A mě mimo jiné inspiroval k napsání tohoto článku.

Náš svaz dlouhodobě funguje velmi dobře, většina základních činností (pořádání závodů, příprava mládeže, zabezpečení reprezentačních družstev, apod.) probíhá bez zásadnějších problémů. Dobře pracuje sekretariát i vedení jednotlivých sekcí, tak proč vymýšlet nějaké změny?

Na druhou stranu však: ať chceme nebo nechceme, svět se mění. Společnost se mění. Technologie se vyvíjí závratným tempem, životní tempo se zvyšuje. A všechny tyto změny běží rychleji než v minulosti. Naše generace musí počítat s tím, že postupně „nebude stíhat“. Svět dnešních „teenagerů“ je úplně jiným světem, než v našich „teenagerských“ letech. Musíme se smířit s tím, že i orienťák se mění (nové disciplíny, gps tracking, bezkontaktní ražení, …) a bude se měnit i v budoucnu. A my bychom těmto změnám měli jít naproti. Proč bychom nebyli napřed oproti ostatním silným O-federacím? Proč bychom se nestali výraznějším sportem v rámci celého českého sportovního prostředí?
Potenciál na to máme – vždyť orientační sporty představují v dnešní době zcela unikátní sportovní aktivitu:

  • sportování v přírodě – bez náročných investičních a provozních nákladů do sportovních areálů, hal, hřišť, stadiónů, kde naší jedinou potřebou je speciální mapa,
  • tréninková i závodní činnost převážně ve zdravém prostředí „lesů, luk a strání“ a přitom bez negativních dopadů na životní prostředí,
  • celoživotní sport pro všechny generace od předškolních dětí až po nejstarší veterány – pravidelné (každotýdenní) soutěže v celé ČR vypisované pro všechny věkové kategorie (závodů se účastní běžci narození 1930 – 2017),
  • sport unikátně umožňující spojení vrcholové, výkonnostní i rekreační úrovně (sport pro všechny) při pořádaných závodech – pravidelné (každotýdenní) soutěže vypisované pro všechny výkonnostní kategorie,
  • ideální rodinný sport,
  • mezinárodně úspěšný sport – přes silnou mezinárodní konkurenci (v řadě případů výrazně vyšší než u řady olympijských disciplín) patří ČSOS k výkonnostně nejúspěšnějším sportovním federacím,
  • sport bez patologických vlivů diváckých fanklubů,
  • sport bez patologického vlivu peněz – bez dopingu, bez sázkařských afér, bez přeplácených „hvězd“,
  • soustavná práce s mládeží zajišťovaná dobrovolnými trenéry ve více jak 100 klubech po celé ČR
  • sport výrazně formující osobnost člověka (samostatnost, schopnost soustředěnosti, rozhodování, …),
  • sport provozovaný převážně na dobrovolné bázi – každý funkcionář je zároveň závodníkem

Záleží jen na nás, jak se nám podaří tuto „unikátnost“ zhodnotit. Myslím si, že není možné pasivně čekat, že okolní svět nás najde a ocení tuto naši „výjimečnost“. Naopak musíme hledat cesty, jak být ještě unikátnější, jak využít potenciál, který dříme nejen v našem sportu, ale v každém z nás. A hlavně v naší mladé O-generaci.

Proto si myslím, že má smysl přemýšlet, o nápadech a vizích, které jsem uvedl v úvodu článku. Má smysl aktivizovat mladou generaci v ČSOS, aby i ona přicházela se svými nápady. Spolu s JH jsme prodiskutovali řadu myšlenek a určitě se shodujeme na tomto:

  1. úvahy o budoucích vizích je třeba vztáhnout nejen k OB, ale ke všem orientačním sportům
    /od počátku mého působení v čele svazu došlo k tomu, že jsme změnili strukturu fungování svazu ve prospěch posílení pravomocí a samostatnosti sekcí. Myslím, že nyní naopak nastal čas, kdy neuškodí analyzovat situaci a začít více přemýšlet o tom, které činnosti je žádoucí více koordinovat, využít vzájemnou synergii, a to ku prospěchu celého svazu i jednotlivých sekcí. A co jiného, než právě vize budoucnosti bychom měli řešit společně/
  2. chceme-li nastoupit na cestu „progrese“, pak nemá smysl říkat „mělo by se udělat…“, ale je nutné tomu věnovat dlouhodobou osobní aktivitu těch, kteří s nápady přicházejí a víme o řadě lidí, kteří již zároveň vyjádřili zájem se na nějaké takové činnosti podílet
  3. přestože pro někoho se to může jevit jako zbytečné, či dokonce kontraproduktivní, je žádoucí skupinu lidí spřádajících budoucí vize fungování svazu „formalizovat“, a to ustanovením Rady (tj. v souladu se Stanovami ČSOS; Rada = poradní orgán výkonného výboru)
  4. tato Rada by rozhodně neměla být skupinou, „moudrých hlav“, které všechno vědí a znají; jedním z jejich hlavních cílů by mělo být hledání způsobů, jak vést kvalitní diskusi, jak získávat a rozpracovávat konstruktivní nápady z prostředí našich trenérů, závodníků, ….

Na květnovém zasedání výkonného výboru budu navrhovat vytvoření právě takovéto nové Rady, která bude mít za úkol přemýšlet o perspektivách rozvoje orientačních sportů a hledat cesty k aktivizaci potenciálu, který náš sport a naše členská základna v sobě má.
A věřím, že se nám podaří naformulovat odvážné vize, včetně reálných cest k jejich naplnění – to je moje odpověď na otázku v titulku článku.

A co si o tom myslíte vy?
Přivítám, když mi každý, koho toto téma zaujalo nebo kdo o těchto věcech přemýšlíte, sdělíte aspoň několika slovy váš osobní názor pomocí komentáře pod tímto článkem. Rád se s názorem členské základny na tyto otázky seznámím (a zajímavé náměty pak předám nově vzniklé Radě).

Radan Kamenický
předseda ČSOS

 

Facebooktwitter


  1. -ury- says:

    Ahoj Radane,
    občas mě k tomu něco napadlo, tak teď si to dovolím napsat. Primárně to budu psát po disciplínách, protože to spojení nevidím úplně jednoduché, přeci jenom každý ten pohyb vyžaduje svoje a pokud někdo dobře běhá, tak si to může částečně přenést na kolo a opačně. A každá disciplína má taky svoje. Píšu primárně o jednotlivých sportech, přestože se řeší i věci jako trenéři, mapaři, zapojení dětí a jejich rodičů, ale to je asi obecný problém víc sportů než OB.
    OB – máme velkou základnu, většina lidí to asi bere jako rekreační sport v přírodě. Dobrý základ, nutno asi umět ukočírovat snahy IOF udělat z toho divácký a televizní sport. To si myslím, že nikdy nebudeme. Orienťák pochopí televizní přenos i s využitím všech technologií. Pro cizího to nikdy nebude jednoduché pochopit, jak se třeba liší volby postupů, když v lese nikdy s mapou nebyl. Na rozdíl od třeba od biathlonu kde se to taky přesýpá každou minutu, tak tam každý pochopí princip střelby.
    Plus tu máme trochu problém se stavbou tratí pro začátečníky. Na všech závodech, ale hlavně na vícedenních. Kdo je nový tam má šanci absolvovat maximálně příchozí, všechny ostatní kategorie jsou stavěné pro někoho, kdo už to zná. Můžeme se v tom inspirovat venku (za mě Rakousko, Švýcarsko). V Čechách máme EABC a rozdíl mezi tratěmi je v délce, ale ne v orientační náročnosti. Přijedu na 5D, chci vzít sebou doprovod a kategorie C se od E liší maximálně délkou, mapově to je stejně náročné. Musíme udělat ty nižší kategorie „absolvovatelné“ i pro nováčky. Zejména platí pro C. Tam kde my to stavíme jako o polovinu kratší elitu, tak venku, třeba ve Švýcarsku v Alpách, je to kategorie, která protáhne začátečníky po hezkých místech, ale po cestách, tak aby to všichni v pohodě našli. A pokud chceme stavět C pro bývalé orienťáky, tak Švýcaři staví BR (fyzicky C, mapově E). Tady z toho můžeme udělat opravdu sport pro celou rodinu, že si každý najde svoje bez toho, že jde „nějaký“ příchozí.
    A pak tu máme rozlišení vrcholového orienťáku, který jsem sice na vlastní kůži nikdy nezažil, ale asi jde směrem ostatních profesionálních sportů, a kdy se asi musíme dívat na to, že to prostě není pro každého. A tady si myslím, že žádná zkratka nebo spojení neexistuje. Když použiju velmi volné srovnání tak třeba v normálních bajkách spousta lidí jezdí maratony, ale málokdo dokáže objet trať SP v Novém Městě. I na silnici jezdí hromada lidí, ale na vrcholovou úroveň na to musím mít jak fyzicky, tak hlavou.
    MTBO – pro mě první disciplína, kam dokážeme dostat ne-orienťáky. Proti běhání je to mapově jednodušší a řada lidí co jezdí po fáborkách maratóny, jsou schopni absolvovat i závod s mapou (v OB je přece jenom orientační technika zejména pro začátečníka z řad atletů dost složitá) a je to pro ně zajímavý. Ostatně účasti na SHOCart lize a dalších delších závodech ukazuje, že s mapou jezdí řada lidí, kteří orienťák nedělají a nejezdí ani samotné MTBO. Výhodu vidím, že to je program na celý den nebo víkend a turistickou mapu každý někdy viděl. Určitě dobrým spojením sportů s mapou byl minulý víkend dvojzávod ve Slaném, dopoledne běhací sprint, odpoledne ve stejném prostoru MTBO. Jako program na celou sobotu jak si vyzkoušet obě disciplíny s mapou a mít tak naplněný celý den to bylo super. Pro mě to je první disciplína, kde se orienťák dokážeme srozumitelně ukázat lidem. A když se podívám, co jsou lidi schopni absolvovat v rámci různých sérií typu Kolo pro život, tak jim umíme nabídnout lepší zábavu, a mnohem častěji blíž k domu (třeba právě doplněním oblastek o odpolední MTBO).
    LOB – těžko mě napadá co s tím, aby to byla zajímavější disciplína. Lyžařům se asi to ježdění po lese líbit nikdy nebude, většina orienťáků zase na lyžích moc nejezdí. Abychom dokázali udělat LOB na lyžařských tratích, na to nemáme moc prostorů. Mě osobně, který jsem musel vyměnit běhání v zimě za lyže ze zdravotních ortopedických důvodů neláká někde jezdit soupaž v neupraveným. Tady mě napadá spojit LOB se skialpem, podobně jako bajkeři jezdí dlouhé MTBO. Sám jsem si to vyzkoušel loni když jsem si šel oběhnout sprint na pásech, nebylo to špatný. Možná ukázat této komunitě, že nemusí běhat jenom po fáborcích, ale můžou to jít lesem s mapou, by přitáhlo taky pár lidí. Ale s touhle disciplínou fakt nevím.
    -ury-

  2. Udr says:

    “sport bez patologického vlivu peněz” – Tato klíčová charakteristika by vzala velmi rychle za své, pokud by se IOF podařilo opravdu podařilo dostat O na olympijské hry. Stačí se ohlédnout zpátky, jaké škody napáchalo zapojení TV do O.
    Prosím tedy Radu aby jako jeden z úkolů řešila jak čelit tomuto olympijskému tlaku IOF.

  3. mAk says:

    Já myslím, že by v rozvoji mělo hlavně být ladění map a kvality závodů. V tom bych chtěl aby ČSOS drželo evropský primát a jsou to ty věci, který mě osobně dokážou značně zhoršit zážitek ze závodu. V rychlosti nějakej ten příklad: OB Jarní skály na Kosti a četbu v takovým terénu značně ztěžující měřítko 1:15000 s nemalou generalizací. MČR MTBO krátká a slabší mapy + stavba s běžeckými postupy… atd.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *