Studený aprílový týden právě vrcholí stejně studeným víkendem, což znamená chystat se na závody. Kapky deště, které bičují po ránu parapet, naštěstí brzy rozfouká vydatný arktický vichr a nic tedy nebrání užít si zase po roce oblíbené Saxbo. Pro nás na severu celkem známá a zavedená značka závodů, což ale jak jsem zjistil, neplatí tak úplně celorepublikově. Přeci jen se tyto závody stále běhají jen jako lokální žebříček. Kde se ale vůbec vzaly? Jak dlouho se už vlastně Saxbo běhá? Jak probíhá přeshraniční spolupráce s Němci? Tyto a spousty dalších otázek se mi cestou do Osečné vkrádá na mysl. Nezbývá mi tedy nic jiného, než najít odpovědi.

Saxbo 2017 se konalo v Osečné v Podještědí. (Foto: Daniel Wolf / O-News.cz)

Reportáž z 22. Saxba, pardon z 25.

SAxBO, zkratka z německého názvu závodů Sächsisch-Böhmische Orientierungslauftage, chcete-li Česko-Saské dny orientačního běhu jsou víkendové závody, které každoročně pořádá OK Chrastava ve spolupráci s žitavskými oddíly SG Zittau-Süd a HSG Turbine Zittau. “A letos je to již x-tý ročník”, říkám si, že číslo si do textu doplním později.

“Já bych řekl, že letos máme 23. ročník, ale nerad bych kecal. Takže 22.-23.”, počítá v hlavě s úsměvem bývalý předseda pořádajícího oddílu a mnohonásobný ředitel Saxba Vojta Vokál, který ovšem letos předal ředitelské kormidlo mladší Zuzce Vejstrkové. “No v roce 1995 jsme naposledy pořádali s Liberečákama, to je 22 let, tak to bude opravdu 23 let podle mě. Ale počkej, tady je Thomas, já se ti zeptám,” ověřuji si informaci u další členky pořádajícího klubu Evy Kaškové, která se v mžiku ztrácí v hloučku lidí na prezentaci. “Tak pětadvacet let!,” vynoří se po chvíli s úsměvem zpátky na větrnou louku. “V roce 1993 jsme dělali první ročník, takže to je letos už 25.,” ujišťuje mě Eva Kašková.

“Začalo to krátce po revoluci, nejprve to byla spolupráce mezi žitavskými oddíly a oddílem Slavia Liberec, když jsme se pak od Slavie odtrhli v roce 1995 jako Chrastava, tak jsme ještě udělali jeden ročník dohromady a teď už to vlastně pořádáme takových 20 let v ČR sami jako Chrastava a žitavské oddíly v Německu,” přibližuje mi dále pozadí vzniku tohoto dnes legendárního podniku Vojta Vokál. Pro ty, kteří Saxbo neznají, tak se jedná o závody, kdy se vždy jedna etapa, zpravidla sobotní, běží na české straně hranice v Lužických či Jizerských horách a nedělní poté v Německu v nádherném prostředí Žitavských hor. “Od samého počátku byla vždy část závodu v Německu a část u nás, nicméně některé ročníky byly dokonce tříetapové a až později se z toho stal dnešní model, tedy jedna etapa v Německu a jedna u nás,” doplňuje mě Vojta.

Bez čísla přes hranici nelez!

Pátral jsem v paměti a vzpomněl jsem si na ročník, kdy se běhalo úplně přes hranice, tedy z jednoho shromaždiště na obě strany hranice. “Ano, poprvé a vlastně i naposledy, kdy to bylo komplet přes hranice, tak to bylo v roce 2006 z Lückendorfu, kdy se běželo z jednoho shromaždiště do Čech i do Německa.” Neumím si ale dost dobře představit, jak se taková akce vlastně domlouvá. Dnes je to i celkem běžné, ale v té době jsme ještě nebyli v Schengenském prostoru. “Domlouvalo se to těžko, nicméně tento ročník i předtím, když se muselo jet přes hranice na shromaždiště, tak se to domlouvalo za veliké pomoci Petera Kudraße z Žitavy, který pracoval u pohraniční policie. Vždy jsme museli dodat seznam závodníků a každý musel mít startovní číslo. Kdo měl naše startovní číslo, tak měl přístup přes hranici. Když jsme běhali přes hranice i etapu, tak se musel dodat seznam závodníků i s číslama pasů, ale nakonec to nikdo moc nekontroloval, museli jsme to mít hlavně kvůli povolení,” přibližuje mi situaci chrastavský pořadatel a funkcionář.

Vyhlášení sobotního závodu letošního závodu sužoval silný a studený vítr. (Foto: Daniel Wolf / O-News.cz)

V poslední době se vyrojilo podobných projektů několik, většinou tedy příhraničních oddílů s Polskem, ať už při severní hranici Čech či Moravy. Většina z nich se ale na mapách chlubí velkými logy Evropské unie a různých programů přeshraniční spolupráce v rámci euroregionů. Saxbo se běhá již 25 let, ale podobné logo jsem na mapě nikdy neviděl. Není to škoda? “Eurodotace nevyužíváme,” přitakává Vokál. “Byla myšlenka, že budeme využívat program Phare. Nicméně jednou proběhl pokus a vyúčtování toho závodu a byrokracie, která byla okolo toho, byla natolik složitá, že nás to znechutilo a do dalších let už jsme do toho nešli. Navíc nedokážeme na ten jeden závod nastavit takové parametry rozpočtu.”

Běžák, dřina a kopce: 25. ročník pro domácího odchovance

25. ročník se konal v Osečné. Už tím pro mě bylo dnešní ráno zvláštní. Ne, že bych jezdil nerad běhat do Osečné, jezdím tam naopak často, ale ještě nikdy jsem tam nejel na chrastavské závody, přeci jen mám tamní terény zaškatulkované jako BORské. “Ne, že bychom měli úplný nedostatek terénů, ale měli jsme i nějaké dohody s ochranáři a něchtěli jsme se zatím proto vracet do Lužických hor. Prostor Fojtky v Jizerkách se teď za poslední roky dost oběhal a navíc tam poblíž na podzim pořádáme MČR na klasické trati. Takže vznikla taková myšlenka, že jeden ročník překleneme tím, že si koupíme část mapy od BORu,” vysvětluje mi Vojta Vokál situaci. “Nám to vytrhlo trn z paty, že nemusíme na ten jeden rok přemapovávat naše prostory a vyjde nás to ve finále levněji, než kdybychom dělali kompletní revizi nějaké staré mapy,” vyjmenovává mi další přínosy této nezvyklé změny pro pořadatelský oddíl.

Přes 800 závodníků z Čech i z Německa se tedy sjelo do místní části Podvrší, aby změřili své síly v části prostoru MČR na klasické trati 2014, jak jinak než na klasické trati. V hlavní kategorii žen zvítězila v sobotním “českém” závodě liberecká reprezentantka Anna Štičková před reprezentantkou v LOBu Kristýnou Kolínovou a turnovskou Nikolou Kochovou.

Vítěz mužského závodu Pavel Hradec s medailí a třetí Martin Luštický (oba TUR) dekorován ředitelkou závodu Zuzanou Vejstrkovou. (Foto: Daniel Wolf / O-News.cz)

V mužích závodu naprosto dominoval turnovský Pavel Hradec, který zvítězil o více jak pět minut před Matoušem Fürstem z LLI a svým oddílovým kolegou Martinem Luštickým. Zajímavé je, že Pavel Hradec jako odchovanec pořadatelského klubu Saxbo ale také dříve často pořádal. “Za Chrastavu jsem běhal 10 let, tak si myslím, že 10x jsem se zúčastnil i pořádání. Samozřejmě, že mě ale baví víc Saxbo běhat!,” smál se vítěz při větrném čekání než pořadatelé konečně vyhlásí a dekorují nejlepší muže závodu. “Tak dneska: běžák, jednodušší, dřina a kopce,” shrnul trefně a s úsměvem vítěz hodnocení dnešního závodu do čtyř slov.

25 a konec?

Nejbližší budoucnost závodu je jasná. Dnes, tedy v neděli se závodníci přesunuli za hranice do německého Lückendorfu, kde budou ve skalách čeští závodníci bojovat o další body do oblastního žebříčku Ještědské oblasti a němečtí do zemského žebříčku Saska. Ale jaká bude další budoucnost tohoto podniku?

“Plány jsou, ale nikdo neví jaké,” krčí rameny Vojta Vokál a přiznává, že “nejtěžší je teď domluvit se s německou stranou. Oni mají teď akutní nedostatek lidí. Celé ty závody připravují v podstatě ve 3-4 lidech. Už s tím chtěli úplně skončit, mysleli jsme, že už loni bude poslední ročník, nakonec jsme je přemluvili na letošní a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.” V oběžníku chrastavského klubu jsem si přečetl informaci, že by se pořadatelé nebáli zkusit i letní termín. “Ano, jedna z myšlenek je opravdu přesunout závody na letní termín, ale tam je to zase v kalendáři nabité, takže musíme nejprve dohodnout termíny.”

Vojta Vokál podává občerstvení na Saxbu 2017. (Foto: Daniel Vejstrk)

“Takže příští rok se mohu těšit na Saxbo na Skalní bráně?,” ukončuji naše povídání přes pult v bufetu, kam byl Vojta z postu ředitele závodů pro letošní ročník přesunut. “Rádi bychom se těšili na Saxbo na Skalní bráně, ale uvidíme, jak dopadnou jednání s ochranáři, protože to tam není tak úplně jednoduché,” uzavírá Vojta Vokál naše povídání s odkazem na unikátní prostor, kde bude stejný klub tento podzim pořádat český šampionát v královské disciplíně.

Mapy ze závodů