Dnes se po dlouhé době opět zaměříme na veterány. Ve společném rozhovoru jsme vyzpovídali letošní vítěze Českého poháru veteránů, kterými se stali Svatava Voltrová běhající za OK Roztoky a Jaromír Pospíšil, závodník SKP Žďár nad Sázavou.

Ahoj, jak si užíváte letošní vítězství v Českém poháru veteránů?

S.V.: Ahoj, slavím už od neděle od rána do večera… 🙂 . Teď ale vážně. Mám z vítězství radost, ale taky je mi jasné, že je to hlavně o štěstí a umění se přihlásit na správné závody a do správné kategorie… A nepokazit veteraniády.

J.P.: Z vítězství mám radost, protože jsem se v průběhu prázdnit rozhodl zabojovat o umístění do 3. místa a k tomu jsem potřeboval vyhrát poslední 3 závody – a to se nakonec podařilo. K 1.místu mi nakonec pomohlo zaváhání favoritů na podzimní Veteraniádě.

Jsi jste s letošní sezónou spokojeni, jaké závody se vám letos líbily nejvíce?

S.V.: Se závody celkově jsem spokojena, byly vesměs v pěkných terénech a dobře postavené. Trošku mě mrzí snížení počtu béčkových závodů, ale to souvisí s rozdělením ŽBČ na východ a západ a zřejmě se s tím nedá mnoho dělat.

J.P.: Zcela spokojen nejsem, protože jsem totálně pokazil sprint v Táboře a také se mi nepodařily výkony na WMOC v Dánsku. Mám rád početnou konkurenci a tak mi vadí rozdělení celostátních závodů (ŽB) – konkurence ve veteránských kategoriích (východní Čechy) jedním slovem mizerná. Nejvíce se mi líbily Veteraniády včetně WMOC a ŽA,B Nový Bor.

Jaromír Pospíšil při závodě Veteraniády na klasické trati (foto: Jiří Čech)

Jak probíhá váš trénink během běžného týdne?

S.V.: V pracovních dnech neběhám, jen protahuji (jezdím na e-kole do práce) a posiluji (což je pro mě běžná činnost kolem domu a zahrady). Velký důraz kladu na regeneraci, a to fyzickou i duševní, ale vím, že v této oblasti mám ještě velké rezervy… Značný význam přikládám výživě, už pátým rokem jsem vitariánka. Myslím, že jídlo ovlivňuje výkon víc, než jsme si ochotni připustit.

Svatava Voltrová při doběhu závodu (foto: archiv SV)

J.P.: Hlavní objem tréninku mívám v zimě na běžkách (až 2000 km). Během běžného týdne zhruba 5x bike nebo běh. Ročně zvládám v přepočtu 3500 až 4000 km (lyže, kolo, běh).

Kolik let děláte orienťák? Jak byste shrnuli vaši orienťáckou kariéru a co považujete za svůj největší úspěch?

S.V.: Začala jsem v 15 letech v Baníku, ale závodila jsem jen na krajské úrovni, později trochu aktivněji zejména v LOB. Po ukončení doktorátu (v oboru organická chemie) jsem rok závodila v Anglii za Oxford, to byl zřejmě nejúspěšnější rok mé kariéry. Pak jsem závodění na nějakou dobu přerušila a vrátila se až před osmi lety, to už ale do veteránských kategorií. A teprve mezi veterány jsem si tento sport začala náležitě vychutnávat a vážit si každého závodu, ve kterém můžu startovat.

J.P.: Orienťák dělám od 35 let jako samouk, tedy 39 let. Před tím jsem dělal různé sporty, lehkou atletiku, kopanou, turistiku … Za největší úspěch v OB považuji 2.místo na WMOC v Itálii v roce 2004.

Co podle vás dělá orienťák takovým, jaký je?

S.V.: Na toto téma už bylo řečeno mnoho a velice pěknými slovy, jen stěží se zmůžu na něco originálního. Ale ptáš se na můj názor. Pro mne je tento sport způsobem života, životním stylem zasahujícím všechny oblasti. Pomáhá mi posílit rozhodovací schopnosti ve vědě, podporuje samostatnost, odvahu, zdatnost i sílu. Zdraví a možnost pohybu v lese je “jen” dalším benefitem. O perfektních lidech, se kterými se potkávám na závodech, snad ani mluvit nemusím…

J.P.: Soutěživost a možnost aktivní účasti více generací a dětí s rodiči.

Jaromír Pospíšil na závodech JWOC tour 2013

Jakou radu byste předali mladým závodníkům do jejich tréninku?

S.V.: Nejsem asi ta správná osoba, která by mohla radit mladým závodníkům v tréninku. Spíš je obdivuji za jejich výkony a trénink ponechám povolanějším. Nicméně jednu věc bych přece jen zdůraznila, a to je skutečnost, že běhání by nás mělo především bavit, a proto preferuji pestrost tréninku před velkými objemy naběhaných kilometrů.

J.P.: Jako samouk si netroufám radit.

Věnujete se i jiným aktivitám na orienťácké scéně? (trénování žáků, pořádání, …)

S.V.: Tato otázka odhaluje mou Achillovu patu. Kromě administrátora oddílového přihláškového systému a částečné starosti o oddílové finance nedělám téměř nic, užívám si závody jako konzument a utěšuji se tím, že více nemůžu, protože “věda si žádá člověka celého”. Teď jsem se ale odhodlala to trochu napravit, vezmu si dovolenou a budu v závodní kanceláři OWC začátkem října v Praze a v Mladé Boleslavi.

J.P.: Bydlím mimo oddílové město, ale vždy se podílím na pořádání závodů a také jsem pro oddíl zpracoval několik OB map.

Díky za rozhovor a ať ti vám běhá stále tak dobře, jako letos!

S.V.: Také děkuji a přeji všem orienťákům mnoho radosti ze života.

Svatava Voltrová v laboratoři (foto: archiv SV)