S koncem orienťácké sezóny vzpomínáme na letošní prázdniny, kdy se již po deváté mnoho závodníků z celého světa sjelo ve Švýcarsku na akci nazývané Swiss Orienteering Week, neboli švýcarský orienťácký týden. Šest etap, více jak 2 tisíce závodníků z 23 zemí celého světa a nádherné terény v okolí letoviska Arosa. Přinášíme vám vzpomínkový článek, který je netradičně pojat spíš jako fotoreport. Příjemné prohlížení!

Zajímavostí bylo rozdělení na dva starty. Závodníci byli podle výkonnosti kategorií rozděleni do dvou skupin – EGK/Arosa a Neutrass/Migros (pojmenované podle sponzorů). Každá skupina měla start jinde, někdy i na druhém konci mapy. Všichni se poté seběhli do stejného cíle.

Závody se mohly uskutečnit pouze za relativně přísných covidových opatřeních. Všichni závodníci museli být očkovaní, nebo dvakrát týdně podstoupit testování. Na start vás poté nepustili bez náramku na ruce, který potvrzoval bezinfekčnost. To už dnes známe i na většině závodů v ČR. Švýcaři nicméně požadovali nošení roušek jak ve startovním koridoru, tak i v cíli. V praxi to vypadalo tak, že na shromaždišti a před startem byly hromady lidí bez roušek, ve chvíli vstupu do startovního koridoru, kdy jste byli konečně ve větším rozestupu od lidí jste byli nuceni si roušku nasadit a těsně před vyběhnutím zase sundat a dát od kapsičky na ruce, kterou jsme při registraci vyfasovali. V cíli opět zase vyndat a při vyčítání ji mít nasazenou. Pokud jste někdy dobíhali autobus, tak víte jak je těžké si nasadit roušku těsně po doběhu. I přes kritiku ale všichni účastníci opatření dodržovali a myslím že pravidla byla nastavená správně. I to přispělo k bezpečnějšímu průběhu akce.

Do již zmíněné kapsičky se nedávala jen rouška, ale i píšťalka, kterou všichni závodníci dostali. Měla sloužit k zavolání pomoci v případě uvíznutí někde v terénu. Před odchodem ze shromaždiště na start stáli pořadatelé, kteří vám zkontrolovali, jestli máte všechny potřebné věci (čip, rouška, píšťalka, startovní číslo). Za velmi přínosné považuji to, že stáli hned u shromaždiště, ne u startu. Měli jste tedy ještě čas se pro zapomenuté věci vrátit.

Mapy a postupy:

Etapa 1 (The classy stage)
Etapa 2 (The airy stage)
Etapa 3 (The rocky stage)
Etapa 4 (strong as a bear)
Etapa 5 (The tricky stage)
Etapa 6 (The decisive stage)

Za sebe závody hodnotím velmi pozitivně, přestože jsem nedosáhl vůbec uspokojivých výsledků. První tři etapy jsem se hlavně seznamoval s terénem a mapami. V druhé části týdne, kdy už jsem místí terény znal a byl více připravený, mě přemohlo vyčerpání a výsledky se nedostavily.

Každý den jsme ale běželi v úplně jiné části, takže se stejně pokaždé našlo něco nového. Nicméně terény byly nádherné (až mě chvílemi při závodě mrzelo, že nemůžu zastavit a nějaké panorama si vyfotit), mapy přesné, tratě perfektně postavené a závody skvěle zorganizované týmem asi 400 dobrovolníků. Nakonec i to počasí vyšlo.

A to, že se Čechům závody líbí, potvrzuje i fakt, že jsme hned po Švýcarech byli nejpočetněji zastoupená “výprava”.

Pokud se vám reportáž líbila a chtěli byste se do Švýcarska také podívat, v roce 2023 se nabízí skvělá možnost. Swiss O Week totiž proběhne ve stejném prostoru, jako WOC2023, jen o týden později.

Pokud i vy máte nějaký zážitek z nějakého ročníku Swiss O Week, podělte se s námi v komentářích.