Včerejší klasická trať na mistrovství světa v orientačním běhu byl závod mnoha příběhů. Ten svůj si napsal vítěz Olav Lundanes, poražený král Thierry Gueorgiou, ale svůj příběh si napsala i nekvalitní mapa a krátké startovní intervaly, které motýlek rozhodně nevynahradil. Velký příběh o své budoucnosti napíše ale klasická trať dost možná až dnes, kdy se bude hlasovat o její budoucí podobě.

Neberte nám současnou klasiku!

Ano, dnes je ten slavný den, kdy na se na právě probíhajícím MS neběží žádný závod, ale zasedají „bafíci“ a kongres IOF. Na programu je mnoho bodů, ale jeden z nich mě přeci jen zaujal nejvíce. Bude se rozhodovat o prodloužení směrného času dámské klasické trati. Nebo zkrácení té mužské. Návrh chce dosáhnout sjednocení směrných časů pánské i dámské klasiky tak, aby oba závody byly vyrovnané. Muži ale zkracovat svých poctivých 100 minut nechtějí. Proč by taky. Dříve byla jenom klasická trať, postupně se přidávaly tratě krátké a sprinty a vše se zkracuje, „zatraktivňuje“ pro diváky a pro televizní přenos. Poctivá 100 minutová klasika je poslední pravý orienťák v ryzí divočině. A i když to není zrovna televizní formát, tak i z ní se dá udělat kvalitní přenos či zpožděný přenos.

Hlasovat se tedy bude snad pouze o prodloužení klasiky dámské. A i to je velmi diskutované téma, které má dle mého názoru v globálním pohledu spíše více záporů než přínosů pro OB. Hlavní česká zastánkyně prodloužení Eva Juřeníková již na reprezentační úrovni neběhá, současní reprezentanti jsou spíše skeptičtí. “Tenhle názor jsem nikdy nezastávala. Myslím si, že si nemusíme na rovnoprávnost hrát úplně ve všem, ” říká nejlepší česká reprezentantka včerejší klasiky na MS Dana Šafka Brožková a hned dodává: “Nepotřebuji tahat padesátikilové balíky, abych si dokázala, že jsem na tom stejně dobře jako chlapi. Ale je fakt, že v atletice je to taky tak – když se běží maratón, tak to mají stejné ženské i chlapi a ženské to běhají delší dobu. Ale mně přijde, že v orienťáku to bylo odjakživa tak, že jsme to měly kratší, tak mi přijde, že je to tak normální. Přišlo by mi to zvláštní běhat stejně dlouho.” Jan Šedivý, včera nejlepší český muž na trati zastává podobný názor, i když tvrdí, že se ho to netýká: “Ať si to udělají, ale myslím si, že to bude mít za následek to, že to ty holky už nebudou chtít běhat. Sníží se konkurence a celkově to bude úpadek longu v ženský kategorii. Bude to mít přesně obrácenej efekt, než si myslí lidi, kteří by to chtěli prodlužovat, že je to akorát odradí. Ale to ať si udělaj anketu holky mezi sebou, když chtěj, mně to přijde prdlý. Ale mě se to netýká.”

Hřebíček na hlavičku udeřila další česká reprezentantka Jana Knapová, která byla včera na trati 111 minut a v cíli byla velmi unavená. “Já si myslím, že klidně to můžou odsouhlasit, ale je to hrozně složitý. Třeba tady na MS – já jsem to šla 111 minut, vítězka 86. A třeba v Česku se mi za celý rok nestane, že bych šla závod nad 80 minut, nedej bože nad 100. Takže kdyby to ještě bylo posunutý, tak se pak nemůže u nás stávat, že někdo vyhraje klasiku za 70 minut. Ale muselo by se to celé posunout, ale pak by to zas nikdo nechtěl běhat, protože by to bylo moc dlouhý. Je to hodně komplexní problém. Já sama bych klidně byla pro, ale myslím, že je na to navázaná další spousta věcí, které by bylo složité pak řešit.” A je to přesně tak. Pokud holky chtějí, tak si to mohou klidně odhlasovat, ale potom bude muset reagovat i český svaz. Protože jakmile budou mít ženy klasiku na 100 minut, tak na ní nebude možné v současných českých podmínkách natrénovat. I na národní úrovni budeme muset zvednout směrný čas, a to si jsem skoro jistý, že velkou část holek odradí. Však podívejme se už nyní na dámskou elitu na klasických závodech Českého poháru. Podívejme se na přihlášky na většinu českých vícedenních, kde jsou mnohem víc nabité podkategorie -A,-B než elita, která je prostě dlouhá. Obávám se, že to bude mít přesně opačný efekt, který ještě více povede ke specializaci na jednotlivé disciplíny, kterou již nyní můžeme pozorovat u sprintu. Ale třeba se mýlím. Rád bych se mýlil.

Aktualizace 15:30 – Návrh na sjednocení směrných času na klasické trati pro ženy i muže na 95 minut Kongresem IOF neprošel a byl zamítnut.

Vraťte nám náš interval!

Další příběh včerejší klasické trati se psal již na jejím startu a ve startovní listině, která byla v obou kategoriích po dvou minutách. To je na klasiku strašně krátký rozestup, to víme všichni. A včera to mělo na průběh závodu naprosto zásadní vliv. Navíc, když stavitel postavil už na druhou kontrolu tak dlouhý, krásně variantní postup, kde správná volba a výběr stopy rozhodoval celý závod. A tak se stalo, že i největší favorité z červené skupiny v závěru startovního pole se už na druhé kontrole sbíhali a pokračovali spolu. Gemperle tam stáhla Wyder a společně bojovali o medaili. Alexandersson doběhla Hausken, kterou dotáhla na bronz. Lundanes už na dvojce viděl Hubmanna, Gueorgiou doběhl Bergmana, který to ale neunesl a závod radši v podstatě zabalil. Byl to závod vláčků, vlaků a megavlaků. Ale zase kdy se vám poštěstí krom štafet, aby jste viděli běžet Lundanese, Hubmanna, Kyburze, Kaase a Bertukse spolu? A kdo vlastně mapoval a kdo visel?

Cílem orientačního běhu přeci je, aby běžel každý sám, aby se nespolupracovalo a ideálně aby se minimalizoval faktor náhody, např. někdo jiný Vám ukáže kontrolu, natož aby se tvořily takto veliké a navíc hvězdné vlaky. Stříbrný Thierry Gueorgiou si však také v cíli postěžoval: “Nechci být na IOF příliš drsný, ale tento tisk mapy a dvouminutový startovní interval nejsou ideální. My jako závodníci chceme férový závod, chceme vědět, kdo je nejlepší.” Jasně, máme televizní produkci, ale i ta se dá zvládnout při zachování regulérnosti a férovosti závodu. Navíc pro televizi máme primárně jiné formáty než je long. A tak zatímco loni ve Skotku byl chválen perfektní long v prvotřídní divočině, který neustoupil televizi ani o píď. Letos se zase vede diskuse, která úzce souvisí s prvním bodem. Nechte nám naši poctivou klasiku!

V cíli nebyl spokojen ani druhý český běžec na startu Miloš Nykodým: “Pro mě to byl zase přespolák, protože mě doběhli dva kluci (Sild a a Bakkman – pozn. redakce) hned na druhé kontrole, takže já jsem šel jen dvě kontroly sám a pak jsem v podstatě nepotřeboval mapu. Pět kontrol jsem šel sám – jedničku, dvojku a pak v motýlku jsem šel chvilku dopředu a pak jsme se zase doběhli. Motýlek byl úplně k ničemu, s Bakkmanem jsme se zas seběhli úplně přesně.” Přitom fyzicky na tom byl Miloš výborně, ale balík mu nedal moc možností se z něj vyvléci. “Fyzicky super, klidně bych mohl běžet dalších pět kiláků, asi jsem jim mohl kdykoliv utéct, ale nechtěl jsem jít sám. Škoda, udělal jsem jednu chybu na druhou kontrolu v pytlíku, kde jsem bohužel chtěl jít to svoje, myslel jsem si, že vím, kde jsem, ale byl jsem trochu víc vlevo – a tam mi Bakkman utekl. Ale jinak bych ho bez problémů odvisel až do cíle. Byl jsem fyzicky úplně nezničitelnej!”

Motýlek je vůbec kapitola sama pro sebe. Již několikrát se ukázalo, že tato metoda se na takto dlouhé a náročné klasice jako vyloženě rozdělovací moc neukázala. Když jsme o něm přemýšleli v souvislosti se stavbou longu na ME v Jeseníku, tak jsme se s vedením i kontrolory jednomyslně shodli, že radši dáme delší interval a víc delších postupů. Bohužel ale, když už se vlak jednou seběhne, málokdy se na dlouhém postupu zase rozdělí. A to se ukázalo i včera. Proto se čekalo, že by se motýlek přeci jen mohl osvědčit, ale nakonec ani ten pořadím zrovna nezamával. Lundanes a Humbann už běželi se skupinou a jsou oba tak kvalitní mapaři a běžci, že je takto krátký motýlek nerozdělil, pouze Gueorgiou s Bassetem, kteří běželi stejnou variantu, tam odpárali Bergmanna. Tak jako skoro pokaždé se tak motýlek stal pouze stavitelovým instrumentem, kterak rozbít tempo a donutit závodníky k ještě většímu mapovému úsilí. Otázkou ale vždy zůstává, jestli je to vůbec férové, když nemá každý zcela stejnou trať a křídla běží v různém pořadí. No zase se asi ukázalo, že kdyby tam místo motýlku byla jen smyčka, nic se závodem se nestane.

Švédi, jak to tisknete?

Poslední výrazný příběh, který včerejší závod napsal je spíše úsměvný. Nebo vlastně takový uplakaný. Protože uplakané počasí, které poprvé v týdnu MS zasáhlo švédský Strömstad, způsobilo, že se naplno projevil nekvalitní tisk mapy, která se tímto zcela rozpila. Někteří závodníci tak dobíhali s bezcenným kusem hadru a byli ještě rádi, že byl tak krátký startovní interval a ocitli se ve vláčku, který je bezpečně dovedl do cíle či k výměně mapy. Už víme, proč se většinou mapy na všechny velké švédské závody tisknou v Praze! Tentokrát si šli pořadatelé svou cestou a první ostrá zkouška nevyšla. Bohužel byla zrovna při královské disciplíně MS. Organizátoři na svých stránkách nicméně lakonicky chybu přiznali a slíbili na štafety přetisknout všechny mapy a koupit lepší mapníky. Snaživost se cení!

Cyklisté mění kola, orienťáci mění mapy!

O hořce úsměvném momentu z lesa se rozpovídala Jana Knapová: “Mapy natiskli na nějaký blbý papír, a přestože byly v plastových obalech, tak se nějak stalo, že jak se to ohýbá, tak tam zatekla voda. A mně se stalo, že při postupu ze sedmičky na osmičku mi vedla asi půl centimetru čára a pak najednou bílo – ta mapa byla vydrolená, nebo nevím, jak to popsat, ale najednou bílo, barva zmizela. Takže jsem šla hodně na busolu a doufala, že tu kontrolu uvidím. A měla jsem fakt štěstí. Nějaké vteřiny jsem tam asi dostala, protože jsem šla opatrně, ale našla jsem ji, takže super. Spíš jsem ale byla naštvaná, že se tohle může stát. Ten můj výkon ovlivnily jiné věci, ale přiznám se, že mě tohle trochu rozčílilo.” Ještě aby ne. Každý faktor, který naruší závod je nepříjemný, navíc nekvalitní mapa v dešti. Organizátoři, ale zareagovali a předvedli věc nevídanou – výměnu mapy, aniž by to bylo třeba kvůli překrývajícím se tratím. A tak pro muže připravili na trať čtyři místa, kde se dalal měnit mapa a pro ženy tři. “Naštěstí na té osmé kontrole byla občerstvovačka s možností výměny mapy, takže jsem věděla, že když se dostanu tam, tak už to bude dobrý. Kontrolu předtím jsem ještě před sebou měla Finku, tak jsem si říkala, že kdybych ji docvakla, že se můžu svézt s ní na tu kontrolu, co nemám v té mapě, ale ta mi bohužel utekla.” Výměna mapy se vidí často na sprintech i na klasikách, kde se část mapy překrývá, je malý prostor nebo by to bylo z nějakého důvodu nečitelné. “Ale takovou výměnu mapy jsem nikdy nezažila. A mrzí mě, že to bylo potřeba. Bavila jsem se s pár lidmi, tak na tom byli podobně, že jim třeba i zmizela druhá polovina trati, což je blbý,” dodává Jana Knapová.

Citace a rozhovory: Lenka Klimplová