V pátek 14. 12. 2018 se na České zemědělské univerzitě v Praze uskutečnil seminář na téma „Soužití s vlkem“. Této akce se jako jediný sportovní svaz zúčastnil i ČSOS. Jaké závěry celé odpoledne přineslo? Máme se bát, že díky této šelmě už se do lesa nepodíváme?

Pokud Vám nadpis připadá jako sci-fi, vězte, že k dnešnímu dni je na území ČR celkem 6 funkčních vlčích smeček, 5 párů bez vlčat a několik migrujících jedinců. Je tedy možné, že ten šedivý kožich, který se Vám mihl před očima na posledním tréninku, mohl být jeden z našich českých vlků. Ovšem to byste měli velké štěstí, tato zvířata jsou velmi plachá, i odborní pracovníci mapující jejich výskyt na našem území je spatří pouze vzácně.

Michael Mazzone, Unsplash

V úvodu celého semináře vystoupila paní Gesa Kluth ze saského intitutu Lupus, kde mají od roku 2000 již bohaté zkušenosti s tzv. vlčím managementem – soužitím vlka se současnou společností. Paní Kluth několikrát zdůraznila, že vztah člověk x vlk je v podstatě bezproblémový. Toto zvíře je plaché a velmi přizpůsobivé. Na dotaz, jaké jsou zkušenosti s vyrušením vlků v důsledku lidské činnosti v lese (těžba dřeva, sportovní akce, …) Gesa odvětila: „Vlci se v případě výrazné lidské aktivity odklidí do dostatečné vzdálenosti. Jediné období, kdy je může lidská činnost rušit, je doba, kdy vyvádějí vlčata – květen/červen. V tom případě by měla lesní správa hlídat, že v okruhu 100-200 metrů od nory je klid. V Sasku řešíme maloplošným omezením.“ Jako konfliktní ovšem označila vztah vlk x hospodářská zvířata, která jsou v případě nedostatečného zajištění (elektrické ohradníky, pastevečtí psi, …) snadnou kořistí.

Výskyt nálezů vlčího pobytu 1949 – 2018, Zdroj: navratvlku.cz

Druhý příspěvek vedl pan Ulrich Wotschikowsky, myslivec a etolog s dlouholetými zkušenosti z NP Bayerischer Wald, kde fungoval jako správce zvěře a Kanady, kde zkoumal chování vlků. Svou přednášku vzal velmi z gruntu. Zmínil tragické případy – za posledních 30 let v Kanadě (populace 60 000 vlků) následkem napadení zahynuli dva lidé. V obou případech šlo o zvířata, které v turistické oblasti dlouhodobě krmili návštěvníci a ti tak ztratili přirozený respekt z člověka – „Je nutné u vlčí populace zachovat její ostražitost a plachost, naučit veřejnost, že vlk není pes!“. Následně rozebral, jaký vliv má tato šelma na skladbu zvěře i fakt, že nekonkuruje myslivcům. Teze doprovodil grafy a konkrétními čísly z území Německa.

Michael Larosa, Unsplash

Poslední částí celého semináře bylo představení zamýšleného Programu péče o vlka v ČR. Zástupce Ministerstva zemědělství Jan Šíma a Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny prodiskutovali téma s přítomným auditoriem složeným ze zástupců ziskových i neziskových organizací. Důležitým prvkem koncepce je prevence škod, dostupné příspěvky na ni, náhrada škod nebo informování veřejnosti. Ze strany orientačních sportů nás může znepokojovat pouze bod podporující zachování plachosti těchto šelem možným zákazem masových turistických akcí v jádrové oblasti výskytu vlčí smečky. Na dotaz, co si pod masovou akcí představit, reagoval Jan Šíma slovy “Víme, že by se to mohlo zneužít v neprospěch sportovních či jiných organizací, na konkrétní specifikaci a kritériích pro využívání maloplošného omezení budeme dále pracovat i s ohledem na tuto skutečnost.”. Nezbývá než doufat a aktivně komunikovat ven, že si české lesy chceme i nadále užívat spolu s lesními živočichy, vlkem počínaje, obojživelníky nebo hmyzem konče.

Více informací k tématu můžete nalézt na stránkách www.navratvlku.cz ,Úvodní foto: David Tostado, Unsplash