Vojta Stránský, úřadující mistr světa i Evropy v MTBO. Po letech stagnace se dostal do nejužší světové špičky, ale cestou dosti trnitou, na vrchol ho paradoxně vyšvihlo zranění a pauza od orienťáku. Vychutnejte si dnešní sloupek reprezentanta.

S Matějem jsme se po delší době dohodli na sepsání sloupku reprezentanta a poprosil jsem o pomoc, zda by nenavrhl téma. To mělo být v duchu konfrontace svého tréninku s tréninkem Kryštofa Bogara a Vojty Needyho Ludvíka. Sice se vzájemně známe 10 let, ale po střízlivé úvaze mi přijde příliš odvážné soudit jejich tréninkové nasazení a píli. Needy na jaře maká s přípravami kempů pro ostatní cyklisty a sám toho tam dost najezdí. Kryštof má kvalitní cyklistickou historii a určitě to úplně nefláká ani dnes 🙂 Já se považuju spíš za dříče s perfektními morálně-volními vlastnostmi než za fyziologicky talentovaného jedince…

Sloupek tentokrát pojmu stručněji než jindy. Pokud mohu čtenáře navést, jak uchopit řádky níže, pak to ber třeba jako jeden ze způsobů, jak se dostat k lepším výsledkům.

Letošek se mi povedl více jak jiné roky. Nebyl jsem nemocný, několikrát jsem odcestoval na jih najíždět kilometry, zařadil jsem do závodního programu cca 10 silničních závodů (kdo se udrží v pelotonu, hodně se posune). Výkonnostně jsem se na objektivních parametrech jako jsou watty dostal nahoru proti jiným rokům o 5-10 %, hned na jaře jsem získal titul mistra Evropy, vedl jsem svěťák, na MS mám jednu individuální medaili, s Kryštofem a Needym máme zlatou ze štafet, celkově ve svěťáku 4.flek, bla…bla… prostě mi to jezdilo parádně. I na hladkých závodech bez mapy jsem se posunul. Po 8 letech to byl prostě výrazný skok. Od konce vejšky jsem dost stagnoval. Kloubil jsem 3 práce najednou a jel hranu a trpěla hlavně regenerace. Trochu jsem se zvednul o začátku Covidu a pokud bych měl vypíchnout nějaké univerzum, jak získat chuť do ještě víc pořádný dřiny, tak se na to třeba na 2 měsíce vys… 🙂 I když u mě to nebylo dobrovolný. Když jsem covidem onemocněl, dostal se mi následně zánět na srdeční sval a musel jsem si dát komplet pauzu od sportu. Celé jaro jsem nedostal tepovku nad 110. To nechceš. Teda ty třeba jo, ale já rozhodně ne… Nebudu plakat, ale jako bylo to fakt těžký. Od dětství jsem byl zvyklý pravidelně sportovat. Přebytek energie byl najednou zásadním problémem, který dočasně neměl řešení. Proč to ale zmiňuju: ta chuť po pauze se vrátit a být lepší byla obrovská. Zlom byl i v tom, že jsem si srovnal množství práce a měl víc času na trénink i regeneraci. Začal víc přemýšlet, kam investovat síly, nebál se občas si víc orazit, získal víc tah na branku a taky jsem byl několikrát u mentálního kouče (mimochodem to byl vždycky super pokec, zrovna orienťák mi přijde hodně psychicky náročný sport, akorát podobný způsob přípravy minimálně u nás moc nefrčí). Zkrátka mi spoustu detailů udělalo celek nebo spíš ten letošní povedený rok. Tak.. a to stačí…

Vojtěch Stránský