Kde a na čem budeme jezdit? Lyžařský orienťák v ohrožení? Sněhu je málo a k tomu navíc přichází zákaz fluorových vosků… A jakou roli v tomto příběhu hrají žížaly? O tom více Vojtěch Bartoš v dnešním sloupku reprezentanta.

KDE A NA ČEM? 

Upozornění: Názory ve sloupku jsou uvažovány z pohledu aktivního závodníka a jsou čistě subjektivní. Nejsem biolog, ekolog ani chemik.

Jeden by si řekl, že s blížící se LOB sezónou, bude jediným problémem, vybrat místo, kde je ideálně už na přelomu října a listopadu sníh. Krásně upravené manžestry a řízlé stopy táhnoucí se několik desítek kilometrů zasněženou krajinou a počasí na modrý extra… nebo alespoň trošku… trošku umělého sněhu. Malý drtek, kde by se daly nalyžovat první kilometry sezóny. Poslední roky nás naučily, že v tomto ohledu musíme být skromní. Bohužel je to s každou sezónou horší a horší a dvě poslední sezóny jsem své první kilometry nalyžoval v tunelu. Žádná panoramata a krásná lyžovačka, ale křečkování v mrazáku na kilometrovém “okruhu”. Jediný kontakt s okolním světem venku jsou okna, ze kterých můžete smutně pozorovat, jak pořád ještě není sníh a prší. Blbý, ale už jsem si nějak zvykl. Do nedávna to byl asi jediný problém… minulý rok ale přišel další – “fluor ban”. Říkáte si, co to je? On to pořádně neví nikdo, ale v podstatě jde o zákaz lyžařských vosků a servisních produktů, ve kterých je obsažen fluor. A ten je téměř ve všech. Proto to tak hezky klouže, že jo. 

Super, takže nemáme KDE lyžovat. A teď už nemáme ani NA ČEM lyžovat. Důvodem je dopad fluoru na životní prostředí (údajně nejvíce trpí žížaly na Holmenkollenu) a zákazem se tak má předejít tomu, aby se lyžemi dále roznášel po přírodě. Něco na tom asi bude… jen se divím, jak je možné, že žížalám nevadí rallye nebo motocross. Ale nevím, nejsem biolog. 

Už loni se tak začal řešit absolutní zákaz všech fluorových produktů. Za jeho porušení hrozily velké finanční pokuty a diskvalifikace. Jak teda ale poznat, kdo na lyžích fluor má? Jak poznat, jestli si ho tam dal úmyslně před závodem, ukápla mu tam ráno zubní pasta nebo ho má prostě za ty roky “fluorování” ve skluznici už zvěčněný? Prototypy přístrojů, které na toto spolehlivě a rychle odpoví se už sice vyvíjejí, ale existují jich na celém světě jednotky, a navíc nejsou spolehlivé. Jedinou metodou je rozbor ve speciální laboratoři, který ovšem trvá několik týdnů a stojí dost peněz. Představa, že by závodníkovi po odjetém závodě sebrali závodní lyže a na pár týdnů je poslali na kontrolu, je v nabitém kalendáři závodů a ve vědě, jakou servis lyží je, nemyslitelná. Navíc počet “legálních” produktů v prodeji byl silně nedostačující, protože je prostě ještě nikdo nestihnul vyrobit. Nakonec se na loňskou sezónu přistoupilo k částečnému řešení a došlo k zákazu produktů, ve kterých se vyskytoval C8 fluor. Jednalo se o superzávodní přípravky a o produkty vyrobené v minulosti. Poslední roky už se C8 fluor při výrobě vosků a parafinů používá jen velmi zřídka. 

Jelikož se ale nedá zjistit, jestli na lyži zakázaný fluor C8 byl nebo ne, zůstalo tak pouze u namátkových kontrol vybavení servisních týmů, jestli náhodou v kufříku nemají něco nelegálního. Tyto kontroly zavedla mezinárodní lyžařská federace FIS a mezinárodní biatlonová federace IBU na svých závodech. V případě IOF se to řešilo podepisováním čestného prohlášení o nepoužívání těchto produktů, a to před každými mezinárodními závody pořádanými IOF. Pokud vím, tak v biatlonu se loni pár případů porušení tohoto zákazu objevilo, ale kromě pokut to žádný zásadní vliv nemělo. 

Absolutní zákaz všech fluorových produktů tak původně FIS, IBU i IOF odložily na letošní sezónu 2022/23. Co se ovšem týče vymahatelnosti tohoto zákazu, jsme na tom pořád stejně. Produkty bez fluoru není stále vůbec lehké sehnat. Přístroje nefungují spolehlivě a jiná metoda vymahatelnosti není. Navíc se testováním zjistilo, že nové bezfluorové produkty jsou výrazně pomalejší, než ty “nelegální”. Představa, že si někdo dobrovolně na lyže namaže něco, co mu je výrazně zpomalí a jen tak hodí do koše výzkum a testování posledních let, zatímco jeho soupeři zůstanou u “nelegálních” metod a nikdo na to nepřijde, je při nejmenším velice naivní. Vzhledem k zachování regulérnosti závodů se FIS a IBU rozhodly tento zákaz opět o jednu sezónu odložit a letos ještě zůstat u staré varianty zákazu C8 fluoru. Člověk by si řekl “FIS a IBU, ty na to mají velké rozpočty a určitě to chtějí mít vymyšlené tak, aby to fungovalo… uděláme to stejně a počkáme, s čím přijdou”. To si bohužel ale neřekla IOF, a tak na začátku listopadu přišla zpráva, že se na LOB sezónu 2022/23 zakazuje užívání VEŠKERÝCH fluor produktů. Vymahatelnost se prý osvědčila loni. Podepisováním čestného prohlášení, které je dostatečnou úrovní kontroly dodržování tohoto zákazu. Třešničkou na dortu potom byl nápad na zřízení společného servisního týmu na mezinárodních závodech IOF, který má každý účastník závodu povinnost za poplatek využít. Naprosto hloupý nápad, který z LOB ubírá jednu z jeho důležitých součástí – přípravu a testování lyží, které je prostě jeho součástí ať se to někomu líbí nebo ne. Většina těchto nápadu přišla převážně z Norska, kde si neprošli 40 lety režimu “VŠECHNO JE VŠECH A VŠICHNI JSME SI ROVNI” a asi jim nedošlo, že to fungovat nemůže. Už vůbec ne ve vrcholovém sportu. Po protestech několika svazů, které tento nápad vyvolal, bylo naštěstí z povinnosti takové služby využít upuštěno a možnost zůstala pouze dobrovolná. Výhody i nevýhody, které můžeme kvalitní přípravou lyži získat/ztratit, jsou regulérní součástí našeho sportu a patří k tomu. Stejně jako je tomu u běžeckého lyžování, biatlonu nebo severské kombinace. Opět se bavím představou, jak by si například Johannes Klaebo (norský běžec na lyžích) vybral jedny své lyže, které by před závodem světového poháru donesl do společného servisního týmu, kde by mu je někdo namazal stejně, jako všem ostatním soupeřům. Pořádně by ani nevěděl, kdo mu lyže vlastně připravuje. Důvěra je v přípravě závodních lyží důležitá a závodník musí svému servisnímu týmu 100% důvěřovat. To by v tomto případě nešlo. Myšlenka společné mázy dává smysl v dětských kategoriích, nikoliv na světové úrovni. 

Věřím, že výrobci vosků nebo lyží brzy přijdou s kvalitním “fluor free” řešením a závody neztratí na atraktivitě ani regulérnosti. Také doufám, že se za pomoci tlaku, převážně z FIS a IBU, přijde na způsob, jakým nelegální užívání fluorových produktů odhalit rychle a spolehlivě. Bude zajištěna vymahatelnost a závodníci budou mít alespoň částečnou jistotu, že podvodem nezíská soupeř výhodu a pokud ano, přijde se na to a bude potrestán. Osobně jsem zastáncem ekologických řešení a přechodu na nové produkty se nebráním i přesto, že je takový přechod pro týmy finančně náročný. Myslím si ale, že by se na nové řešení mělo přecházet uvážlivě, tj. s důrazem na kvalitu. Ne být za každou cenu první a ukázat lyžařskému světu, jak my si s tím poradíme i když na to nemáme kapacity. To do našeho sportu přináší více problémů než užitku. 

I přes to všechno se na novou sezónu těším a nemůžu se dočkat prvních závodů, které na začátku prosince pojedeme ve Finsku. 

Tak nám držte palce, přejte nám (i sobě) kvalitní sněhové podmínky i u nás v Česku a všem závodníkům po celém světě dobrou, a hlavně legální mázu! 

Vojtěch Bartoš 

Úvodní foto: Tomáš Bubela