Letos ještě dorostenecký reprezentant, nyní se přesouvá do juniorského kádru. Jaká bylo sezóna Viléma Bednaříka? To a mnohem více v dnešním sloupku reprezentanta.

Ahoj! Off-season se pomalu blíží ke konci a to znamená start nové sezóny. Já bych se chtěl ještě vrátit k té minulé.

Nevím, kolik čtenářů má přehled o mých výsledcích, ale dá se říct, že jsem měl letos životní sezónu. Životní? ŽA Říčany – DISK, MČR klasika – Finále B, EYOC – 20. long, MČR sprintovky – 4. místo, MČR družstva – DISK. Naštěstí má sezóna měla i pár světlých chvil.

Celé mé jaro bylo dost pofidérní. Po protrápeném nočáku jsem všechny a hlavně sebe překvapil, když jsem vyhrál první závod ŽA. Po docela dlouhé době jsem si užil stupně vítězů, pak se vše zase vrátilo do starých kolejí. Zbytek jara jsem měl nemastný neslaný. V každém závodě jsem udělal nějakou chybu a pořád mi chyběl nějaký závod, kde by mi všechno vyšlo. S nemalou dávkou štěstí jsem se nominoval na EYOC a jarní sezóna se pomalu blížila ke konci a já veškeré své naděje vkládal do MČR na klasice. Klasiku mám nejraději a doufal jsem, že konečně prolomím jarní smůlu. Bohužel jsem spíš jen potvrdil svoji formu v kvalifikacích a neděli jsem jen proseděl na židličce u doběhového koridoru. S formou jako Brno jsem odjížděl na EYOC s jediným cílem, nepokazit to. Bohužel i tady jsem potvrdil svoji formu a jarní sezónu jsem zakončil s pocitem “Je OB opravdu vhodný sport?”.

Naštěstí i tento příběh má šťastný konec a stal jsem se členem juniorské reprezentace pro další rok. Nejvíc za to vděčím otrockému tréninku, který jsem si přes léto ordinoval. Za celé léto jsem byl doma jen necelý týden a zbytek času jsem byl na soustředěních. Vrchol léta bylo, když jsem si dal se Strejdou (Honza Strýček) měsíc dlouhé soustředění ve Švédsku. Posledních pár dní jsem sice tahal nohy a pomalu stříhal metr, ale toto soustředění udělalo největší rozdíl v mé výkonnosti. Po létě jsem se už konečně cítil trochu sebevědoměji v lese a podzimní sezóna už byla nad mé očekávání. Vybojoval jsem svůj první individuální titul a vše šlo podle plánu. Štafety a družstva sice nevyšly podle představ, ale i to se někdy může stát.

Off-season jsem strávil svými oblíbenými aktivitami. Hrál jsem dost florbal, věnoval se hře na saxofon a pořádně jedl.

Tohle byla moje poslední dorostenecká sezóna a plný očekávání zahajuji příští týden přípravu na svoji premiéru  mezi juniory. Doufám, že příští sezóna bude ještě úspěšnější, a že zase udělám posun ve své výkonnosti. Každopádně není důležité doufat, ale poctivě trénovat.

Děkuji, že jste mému sloupku věnovali váš čas a mějte se krásně, nezapomeňte trénovat, psát si tréninkáč a mít radost z běhání.

Pac a pusu,

Vilém Bednařík