Zoufání si na nedostatek sněhu bychom čekali předvším od závodníků v LOB. I pěší orienťáci ale uvítají běžky jako součást zimní přípravy. Své o tom ví Vendula Horčičková, která svůj zimní trénink popisuje v dnešním sloupku reprezentanta.

Psát sloupek v téhle okurkové sezóně, kdy se toho moc neděje, je fakt za trest. Docela chápu, že to Roudňák (Martin Roudný, pozn. red.) neustále odmítá. Prý na něj v O-News nemají žádné páky, někdo nějaké tipy? Ať nemusíte pořád číst nás stálice, kterým je blbé říct ne 😀

Každopádně k věci. Hledat teď zajímavé téma do sloupku je jako snažit se letos v zimně najezdit hodně kilometrů na běžkách. Skoro nemožné. A tak byla moje letošní zimní příprava vlastně fakt málo zimní a mnohem víc běžecká, než je pro mě typické. Jak že to probíhalo?

Listopad a prosinec se tak nějak vlekly. Trochu odpočinek a lenost po sezóně, trošku nemoci a člověk měl pocit, že vlastně nic neodtrénoval. “Takhle by to teda nešlo!” řekla jsem si o Vánocích a konečně se do toho opřela. Silvestrovský týden na Šumavě, ideální na objemový základ. Že jsme místo sněhu brousili cesty a místo běžek obouvali tenisky? Nevadí, nenaděláš. Objem jako objem a sranda byla, takže v pořádku.

Lednový týden s repre opět na Šumavě, chata na Kvildě přímo na stopě, to vypadá na parádní lyžovačku. Co by se tak mohlo v lednu na nejchladnějším místě republiky pokazit? No, nenasněžilo. Nevadí, nenaděláš. Odběhali jsme toho dost, po cestách i v terénu, do kopce i rychle. Kvalitní kemp jak má být.

Když už se v Česku konečně schylovalo na pravou zimu, svítilo mi v kalendáři „MOX Tenerife“. A tak jsem běžky zase postavila do kouta a vyrazila nachytat sluneční paprsky a (vertikální) kilometry se svým švédským klubem Malungs OK Skogsmårdarna na Tenerife. Dva týdny tam utekly jak voda a já byla fakt nadšená. Jestli někdo uvažujete o atypické destinaci na zpestření zimní přípravy, Tenerife můžu jen doporučit. Dlouhé výběhy v horách s úchvatnými scenériemi střídal technický orienťák ve vulkanických oblastech a zapeklité sprinty.

Mezitím se v Česku oteplilo, jak jinak. Takže běžky zas nic a tradiční repre únorovka místo na sněhu proběhla na bahně. Slidování ve skalních průchodech se nikdy neomrzí, haha… Jak to zúročíme na srpnových domácích svěťácích, si můžete ověřit sami, když nám přijedete zafandit. Já budu každopádně doufat v dešťové slidování, které je furt lepší, než dušení se suchým prachem v šíleném vedru.

V březnu už bylo na čase prověřit pořádně orienťáckou techniku. Na to jsme s repre vyrazili do Francie ke Clermont-Ferrand. Cesta autem byla nekonečná, ale krásné obtížné terény za to stály. Že jsme měli opět celý týden hnusně už asi nikoho letos na repre akci nepřekvapilo. Doufám, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti, po tomhle týdnu bude platit nejen o terénech, ale i o počasí. Už bychom si to zasloužili ne? Zvládli jsme toho odběhat i tak dost ve fakt těžké oblasti a věřím, že to bude na letošních světových akcích vidět. Já jsem si tam před sezónou upevnila svoje orienťácké sebevědomí a začala se těšit.

Však je načase, první závody jsou za rohem – nominačky na úvodní kolo svěťáku nás čekají už příští víkend. Na co mi to bude letos stačit? To se uvidí. Trénování mi dělá radost, závody nás všechny čekají v každém případě pěkné, takže vše v pořádku, hurá do sezóny.
A přesvědčte někdo toho Roudýho, ať čteme i něco jiného. Díky a na závodech ahoj.

P.S. Na těch běžkách to letos bylo ostudných 8 hodin. Zlepšit!

Vendula Horčičková