Strávit zimu v teple najížděním objemů? Radost pro každého cyklistu. To vám ale nesmí zkřížit cestu nemoc, kterou si s sebou už nějakou chvíli nosíte. O tom píše reprezentantka v MTBO Tereza Kadlecová.
Pokusím se vám přiblížit svou zimní přípravu a co obnáší život rádoby full-time sportovce a né tak full-time studenta střední školy 🙂
Zima letos do Čech zabloudila asi jak já na každém sprintu… Tím, že bydlím u Božího Daru, by byl zločin neumět na běžeckých lyžích, ale letos mě podmínky donutily zvolit jiný plán přípravy. Ten nakonec zněl jasně: odletět co nejdřív do tepla a vrátit se co nejpozději, nejlépe těsně před závody. To znamenalo být se silničním týmem od začátku února na Mallorce, poté přeletět do Calpe a pak na začátku března zpátky na Malorku. Pak se jen otočit v Brně a do Slovinska na další objemové soustředění pro změnu s MTBO týmem.
Týden před odletem jsem si ještě skočila na krevní testy, abych měla jistotu, že je vše, jak má být, a mohla v klidu odletět do Španělska. Večer před odletem, kdy jsem měla vše zabaleno do dvou velkých kufrů (ti, kdo někdy balil kolo, ví, jakou úroveň tetrisu to vyžaduje) mi volala doktorka. Ukázalo se, že moje (od)polední šlofíky nejsou tak úplně důsledkem tréninků, ale akutní boreliózy, kterou jsem si pravděpodobně nesla v sobě už od přípravy na MS, tedy od června. Co si budeme, to není úplně to, co chcete slyšet těsně před zahájením přípravy na novou sezónu… Každopádně během pár hodin jsem musela kompletně překopat celý plán na nastávající objemovou přípravu. První termín Mallorky tedy nepřipadal v úvahu a já jen doufala že antibiotika zaberou a zvládnu odletět po dvou týdnech do Calpe. To se nakonec povedlo a mohla jsem začít hooodně pomalu trénovat (bez tréninkového plánu, čistě na “pocit”). Španělsko jsem si užila nejvíc, jak to šlo, díky společnosti skvělých lidi, kteří mi pomohli udržet hlavu vzhůru. Stejně jako díky vstřícnosti školy a rodiny, kteří pro mě dělají první poslední, abych si tohle mohla dovolit. Děkuju<3
Na své narozeniny jsem brzy ráno odletěla z Alicante na Malorku, takový rychlo přelet přes Ibizu, tam mě na letišti překvapila familie, která se tam dostávala dva dny, rodiče přes Barcelonu a ségra přes Vídeň, aby to stihli být na letišti ve stejnou chvíli jako já… aspoň vím kde tyhle impulzivní nápady beru 🙂
Bohužel jsem musela týmové soustředění opustit o něco dříve, než jsem původně plánovala, kvůli podezření, že se mi borelioza vrátila… I když teď trénuji víceméně na plno, vypadá to, že s tím budu ještě nějakou chvilku bojovat, ale věřím, že mě tahle zkušenost jen posílí a že tato sezona bude nic míň než legendární, a to jak na silnici, tak v MTBO 🙂
Co z toho vyplývá? Bacha na klíšťata a hlavní je se z toho nepo… 🙂
Tereza Kadlecová
Když je člověk mladý a “nesmrtelný”, tak má pocit, že ani borelióza na něj nemůže. Dej si na boreliozu bacha a ber ji vážně….
Bohužel v CR lékaři boreliózu velmi podceňují, antibiotika na 14dni je max doba, na kterou jsou ochotni ji dát….. špatně prelecena a podcenena borelióza se reaktivuje klidně i po pár letech a pak teprve člověk zjisti, co je to za zákeřnou nemoc, která dokáže člověka dostat do invalidního důchodu…. v chronické fázi je velmi těžko zdolatelna a člověk se s ní pak pere stále 🙁