Míša Omová, česká reprezentantka v orientačním běhu, která nás reprezentovala například na květnovém Mistrovství Evropy v Jeseníku, je druhou v pořadí, která přispívá v naší rubrice Sloupek reprezentanta. Ačkoliv se Míša poslední roky soustředí především na orientační běh, dlouhá léta tomu bývalo jinak. Hlavní sport pro Míšu byl totiž radiový orientační běh (ROB), kde získala nespočet medailí ze světových i evropských šampionátů. A vzhledem k tomu, že se Míša nenominovala letos na MS v OB, vyrazila po několika letech opět na světový šampionát v ROBu. A ukazuje se, že co se jednou naučíš, už se nezapomíná. Zatím má Míša na kontě dvě zlaté (ze sprintu a foxoringu) a jedno stříbro z klasiky. Ve svém sloupku se proto zaměřuje na to, jaký je rozdíl mezi oběma sporty a co je naopak spojuje.

Míša Omová na klasické trati ME 2016. (Foto: Anna Auermüllerová/O-news.cz)

Co má společného orieňták s radioorienťákem?

Kromě podobného názvu už jen pramálo. Když jsem jako malá začínala s rádiovým orientačním během, mapu jsme do závodu ani nedostávali. Závodní prostor nebyl ničím vymezen, v podstatě jsem na startovní čáře nevěděla, zdali mě čeká leťák v rovině nebo  výživný závod v kopcích. Buzolu jsem znala jen  pod názvem kompas z filmů o mořeplavcích. Jediným mým sportovním vybavením tak bylo rádio a sluchátka, a tím pádem taktika chodit vše rovně na signál.  Postupem času přišla nová pravidla a s novými pravidly i nová pomůcka v podobě orienťácké mapy. Prvních pár let mi spíše překážela v ruce než sloužila, dnes už si bez ní závod s rádiem představit neumím. Přesto je její funkce i používání při závodě v rob oproti orienťáku naprosto odlišné.

Pro orienťáka je mapa zásadní pomůckou, bez které závod neoběhne. Robák potřebuje pro svůj závod rádio a mapa je pro něho  zbytným bonusem, který mu může pomoci k lepšímu výkonu, podobně jako buzola v ruce orienťáka. V mapě pro klasický závod ROB zakreslené kontroly nenajdeme, jsou v ní zakresleny pouze start a cíl. Dle pravidel ROB dostane každý závodník mapu 10 minut před startem a je důležité tento zatím neměřený čas maximálně využít ve svůj prospěch. Během této chvíle je třeba prohlédnout reliéf terénu, nastudovat síť cest, které mě mohou urychlit,  nastudovat v mapě místa, které mě mohou zpomalit (hustníky, podrosty), naplánovat si prvních pět minut závodu, naplánovat si možné doběhy do cíle.

Pořadí kontrol v rádiovém orientačním běhu není pevně dané, je tedy nutné stanovit si během závodu to správné. Záměry kontrol nemusí být a nebývají stoprocentně přesné, robák se nesmí bát přehodnotit původní představu o rozmístění kontrol a během závodu tedy i měnit původní plány postupu. V orienťáku je třeba svůj předem naplánovaný postup realizovat co nejpřesněji. Jakákoliv změna či alternativa původního plánu je v orienťáku spíše kontraproduktivní.

Také čtení v mapě není stejné. Robák se na mapu dívá komplexněji, nečte terénní detaily jako malá údolíčka, hřbítky či skalky a kameny.  Robák často při závodě ztratí kontakt s mapou aspoň na moment především v dohledávkách, kdy  je nutné valit na signál na doraz, aby kontrolu našel, případně, aby se k ní  co nejvíce přiblížil a zvýšil tím šanci najít ji mimo vysílání na azimut. Kontrola totiž vysílá vždy jen minutu a poté znovu až za čtyři. Pak je třeba se v mapě co nejrychleji znovu najít. V orienťáku je naopak ztráta kontaktu s mapou nežádoucí.

Také technika běhu je jiná. Robáka v kamenném poli najdeme spíše omylem, běžecky těžším pasážím se snaží vyhnout.  Orientační běžci se takových míst nebojí, jsou silově daleko vybavenější. Robák také častěji mění tempo běhu, v dohledávkách je to sprint na maximum, poté tempo zvolňuje do nižšího tempa, aby celý závod vydržel.

A ano, i konkurence je jiná. Orientační běh dělají v zahraničí  profíci, je daleko širší špička a pro dobrý výsledek je nutné obětovat nesrovnatelně více. Nicméně neznamená  to, že v robu je jednoduché závod vyhrát.  Pokud by si to snad někdo myslel, nechť se postaví na startovní čáru vedle Kuby Omy či Karla Fučíka a v robu je porazí.

Zkrátka každý sport je něčím výjimečný, každý má něco do sebe a každého baví ten jeho. A některé z nás baví oba právě proto, že jsou každý o něčem jiném.

Michaela Omová