Sloupek reprezentanta přímo ze Světového poháru v Norsku. S výkonem na longu úplně spokojený není a ačkoli ambice nechybí, orientky pomalu věší na hřebík.

Zápisky z Norska, klasika.

Co si budem, po úterním tréninku jsme měli docela strach, že to bude pěknej survival. Informace od místního Klekí-petra na Einarbu, kde bydlíme, byla taková, že start je metr a půl pod vodou. A uplaval jim most. Chvilku jsme si i říkali, že se long zruší, nebo přesune. Naštěstí se ale počasí umoudřilo, udělalo se celkem hezky a voda ustoupila. Ani v bažinách nebylo víc vody, než normálně. Asi bych se teď pustil do lehké kritiky trati, protože dvě volby na 15 kilometrech mužské trati není moc. Zbytek se běžel více méně rovně. Terén to je ale pěkný a závod se mi celkem líbil. I výsledky mluví za jednoduchost trati. Takhle vyrovnanou klasiku už jsem dlouho neviděl. Chtělo to hlavně pořádně řezat a na to bohužel, v tomto terénu a s tréninkovým výpadkem v březnu, stále ještě nemám. Osobně bych potřeboval ještě tak tři týdny příprav. Když mě na trati doběhl oddílový kolega z OK Linné, Lukas Liland, okamžitě jsem věděl, že je mimo mojí ligu a ani jsem se s ním nesnažil běžet. Svoje tempo jsem ale dokázal držet po celou dobu s obstojnou navigací. Bohužel tímto stylem se díra do světa neudělá. Na posledních dvaceti minutách jsem sekundoval Timo Sildovi, který běžel o stupeň rychleji a pomohl mi tak ke skalpům zbytku našeho týmu. Tímto bych chtěl pochválit hlavně Jonáše, Glóňu a Roudyho, kteří běželi celou trať sami a vedli si opravdu dobře. Doufám, že už v přípravě žádné další výpadky nebudou, abych mohl navázat na MS21.

Moje reprezentační kariéra v pěším OB se pomalu ale jistě blíží ke svému konci. Ambiciózní jsem ale stále dost, a tak se rozhoduji, jestli po pověšení orientek na hřebík sednu na kolo, nebo začnu píchat hůlkami. Můj pohybový aparát by to určitě ocenil.

Miloš Nykodým