Reprezentantka Michaela Srbová má za sebou první juniorské MS v lyžařském orienťáku a nevedla si vůbec špatně — v závodě s hromadným startem byla dokonce těsně pod stupni vítězů. O svém zápolení v jednotlivých závodech píše v dnešním sloupku reprezentanta.

Minulý týden se konal vrchol zimní sezony neboli EYSOC/JWSOC a EYOC. Tento rok se tato akce pořádala v Lotyšsku. Já jsem se účastnila první rok JMS, proto jsem nečekala žádné lepší umístění a jela jsem tam s myšlenkou, že první 15 bude úspěch. Toto umístění se mi povedlo splnit již při prvním závodě a to sprintu, kde jsem byla 12., ale se svým výkonem jsem spokojena nebyla. Nechala jsem tam více než půl minuty na dost krátkém postupu, kde jsem zajela do jiné čárky a musela se vracet. Půl minuty už je na sprintu až moc velká chyba na to čekat nějaké umístění a s tím, že mi při testování lyží vyšly nejlépe lyže o 15 cm delší než na kterých jezdím nejčastěji, tak se mi dostkrát stalo, že jsem se zasekla špičkou pod sníh, což mne dost rozhazovalo a hlavně štvalo.

S následujícím závodem jsem již byla dost spokojena, přestože umístění bylo naprosto stejné jako při sprintu. Ale pro tentokrát jsem tam již neudělala žádnou větší botu a s výběrem lyží jsem byla spokojena. V první půlce trati jsem dost ztrácela na špatných volbách v čárkách, ale pak se trať dostala na rolbové cesty a začalo se mi více dařit.

Do longu s mass startem jsem šla méně vystresovaná, jelikož jsem v hlavě již měla odškrtnuto, že prvních 15 už mám splněno a spokojený závod taky. Po celou trať jsem kolem sebe potkávala dost lidí, hodně se to přesýpalo jak kvůli různým volbám tak z důvodu, že se trať jela dvoukolově, takže byla farstovaná. Dojíždím na výměnu map na 5. místě, což jsem nečekala. Bohužel u druhé kontroly na druhé mapě se dostávám do dost záludného místa, které se na mapě s měřítkem 1:10 000 už ne moc dobře četlo a mému šikovnému já se ještě povedlo nandat mapu do mapníku, tak že zrovna tam jsem měla cvoček a nic tam neviděla. Dojeli mne zde dvě Norky, tak jsem si řekla “třeba ví, kam jedou” a jela za nimi, záludné místo jsem odvisela a už jen věděla, že je někde musím předjet. To se povedlo, ale na předposlední kontrole jsem přejela odbočku a jejda, jedna Norka je přede mnou a druhá hned v patách. Už nás nečekala žádná volba jen úplně jasný jednoduchý dojezd, pokouším se dojet Norku přede mnou, ale nevypadá to moc reálně, jenže záludná stovka ji nevzala čip a v tu chvíli se musela vracet. Takže nakonec dojíždím na 4. místě. I když je to ne moc oblíbené místo, tak jsem z něj velice nadšená, určitě to nebylo umístění, které jsem čekala.

Poslední závod před námi a to štafety. Byla jsem postavena na první úsek. Po výkonu z longu jsem byla dost mrtvá, takže jsem se bála, že nebudu zvládat jet v takové rychlosti. Ale začátek trati se mi dost povedl, dokonce jsem jela docela dlouho na prvním místě, následovalo zamotání se v čárkách a jeje, už jsem třetí, ale obě holky přede mnou vidím. Říkám si, hlavně to udržet v kontaktu, ať Hanka nejde sama. To se taky povedlo a předávám na 3. místě v kontaktu s prvními dvěma. Hance se bohužel již tak nedařilo a v tom daném záludném místě se zamotala a nechala víc než pět minut, takže nakonec vezeme domů diplomy za 5. místo.

Michaela Srbová