Matyáš Štregl je člen Výběru dorostu v lyžařském orientačním běhu, závodí úspěšně i v létě. V rámci stacionárních tréninkových kempů (STK) si vyzkoušel roli ambasadora. O své dojmy se podělil v dnešním Sloupku reprezentanta.

STK v roli (pomocného) ambasadora

No, jak bych začal, třeba vůbec nevím, ale tak třeba jak jsem se sem třeba jako ambasador dostal. Jednou nám Vegan (Roman Horyna) do naší skupiny napsal, že je potřeba pomoc na STK v roli ambasadorů, ať se co nejdřív přihlásíme, že míst moc není a že i dobře potrénujem. Říkal jsem si, že já jako ambasador zvolenej bejt nemůžu, přece, když tady budu radit lidem podobně starým jak já a nemám s něčím podobným žádný zkušenosti. Ale najednou bum, asi 2 týdny před prvním termínem se píše, že termín, na kterej jsem se přihlásil, je zrušen z důvodů málo účastníků, ale že jsou místa ještě na jiných. Tak jsem štěstí zkusil podruhý, píšu Ňufovi, který mi obratem potvrzuje, že se mnou jako s ambasadorem počítá. Na den ohřát se ve škole mi naprosto stačilo, kde jsem před prázdninami i tak 3 týdny nebyl a v úterý jsem vyrazil do Jakuszyc. Ve dveřích jsem se potkává s lidmi z předešlýho kempu, který mi vyprávěli jen o jídlu, ať se na to připravím, že je to něco. No přece být týden na expres menu je něco.

Matyáš na startu sprintu při EYSOC 2018. Zdroj: IOF.

První trénink jsme jako ambasadoři měli možnost jít sbírat kontroly, nebo jet se skupinou účastníků a říct jim něco k technice. Já než jsem se rozkoukal, tak jsem musel jet učit techniku, čehož jsem se celkem bál, protože moje vyjadřovací schopnosti jsou na dost nízkým levelu, takže s prvním tréninkem mi pomohl ještě Niček (Dominik Průša), když jsme se skupinou prozkoumali místní tratě, vyjeli na na vyhlídku, kde byl krásný výhled v podobě mlhy asi tak 5 metrů, pojezdili nějakou tu techniku a velmi výživným sjezdem tečkou jsme první trénink ukončili. Hned po příjezdu z tréninku jsme šli vařit naše první UHO skrývající se pod názvem Zbojnická bašta. A ano, na téhle chatě si vaříme sami, protože nám Ňuf věří, že to zvládneme. Po krátkém představení se zbytkem účastníků, jsme se sešli ambasadoři, abychom se rozhodli kdo bude roznášet, sbírat, kdo bude si sám jezdit a nebo kdo zůstane na chatě a bude chvíle využívat k učení. Rychle jsme si úkoly rozřadili. Hned potom jsme začali řešit službu, že nám se to fakt nechce řešit, proto nás na Googlu zachránil generátor náhodných čísel, který nám velmi usnadnil práci a služby jsme rozdělili. Poté už jsme šli hrát společenské hry. Ráno to nebylo tak, jak asi všichni čekají, že to na LOBáckých soustředění je, že se brzy vstává a jdou se tahat gumy. V klidu jsme vstali, nasnídali se a roznašeči se vydali roznášet trénink na volby postupů. Já jsem jel trénink až sbírat, takže jsem vyjel až dobu potom, co se lidi z naší chaty sešli s lidmi z té druhé (bydleli v Harrachově a jezdili na tréninky vlakem), tak jsem si tak v klidu dojel na start, stihl jsem si ještě projet jednu z tratí, pokoukat jak jim to jde, vyzkoušet si jeden totalní jungle trip (fikna dlouhá přes půl kiláku), když jsem dojel, poslali jsme s Ňufem děti na ubytko a já už šel na svoje sbírání. Ty tečky a čárky jsou fakt v topu, doporučuju si dát, pokud bude možnost nějaký sjezd v nich. Dosbíral jsem kontroly a jel opět na tečku z předchozího dne a hned potom na ubytko. Když jsem přijel, tak zbytek ambasadorů už měl připravený oběd a další expres menu, tentokrát Čertův kotlík s rýži. Odpo jsme se dohodli, že děti budou mít volnej program, ať si jdou jak chtějí, tak jsem si řekl, že to využiju a pojedu se sám projet. Nějak jsem to protočil, snažil jsem se zaútočit na segmentech a celkem to vyšlo ? ? přes Orle, zase na čárky, k lomu a pak nějakou random cestou, kde jsem se fakt bál, kdy na mě vyskočí nějaké zvíře v tom šeru, kde vypadalo, že tam dlouho nezabloudila žádná noha. No ale nic nevyskočilo, naštěstí. Hned po příjezdu na ubytko na nás čekala opět příprava večeře, špagety s expresem boloňským, na kterém jsme si velmi pochutnali. Po večeři jsme se ambasadoři rozdělili na dvě části, které dělaly rozbory. Já s Peťou Horvátem jsme zůstali u nás na chatě, s dětmi si chvíli povídali o LOBech, jak se jezdí, co je všechno potřeba, základní techniky a hned potom jsme s nimi začali rozebírat volby. Druhá skupina, ve který byla Johanka Šimková, Lahvin a Terka Chrástová, kteří jeli do Harrachova k těm nejmenším. Rozbory nám trvali celkem dlouho, takže potom už jsme jen tak kecali a šli spát. Čtvrteční ráno nám velmi zkazil hned první pohled z okna, když jsme viděli, jak hodně prší. Na děti čekaly 3 supersprinty na mapě 1 : 1 000 s hustou sítí stop.

“Černého Petra” jsem si vytáhl já s Terkou Chrástovou, tudíž jsme museli jít roznášet a poté přes hodinu dětem dávat mapy různých okruhů. Naštěstí jsme už nemuseli jít sbírat a sebral to za nás zbytek ambasadorů. Tak jsme s Terkou začali vařit… A hádejte co? Expres menu pod názvem jelení ragú s gnocchi. Odpo jsme nechali volné, ať si každý dělá co chce. Většina se sice vykopala, ale já byl ten jeden z mála, který zůstal na chatě, snažil se učit a sepisoval to co teď čtete. K večeři jsme si dali hovězí expresní guláš s brambory, u kterého byste ani nepoznali, že je to expres menu. Večer jsme opět se rozdělili na skupiny a opět jsme rozebírali postupy již zmíněného supersprintu. Vždycky byl nejhorší ten první okruh, ale poté se děti jen zlepšovaly a zlepšovaly, jak už věděli o co šlo. Večer byl takový různorodý, někteří se učili, někteří zase společně hráli hry. Na pátek je opět připravený LOBáckej trénink, tentokrát to je výživná klasika po místních tratích a tečkách. K obědu je opět expres menu, jen jsme se ještě nedohodli, co bude. Odpoledne už  většina ambasadorů odjela, protože nás čekají nominačky do Lotyšska na vrcholy sezóny (EYSOC, JWSOC, WSCUP).

Já kemp hodnotím jako povedený, byla sranda, potrénovali jsme, takže doufám, že uvidím ještě víc lidí na příští STK.

Půlka prvního turnusu STK v Jakuszycích. Foto: archiv autora.