Dalším ex-reprezentantem, tedy vlastně ex-reprezentantkou, která si na O-News.cz udělala v létě čas, je stříbrná medailistka z MS 2011 ve francouzském La Feclaz Martina Zvěřinová (Dočkalová). Svou dlouhou reprezentační pouť zahájila stříbrem na juniorském MS v maďarském Miskolci v roce 2001 (ve štafetě běžela s Danou Šafka Brožkovou a Ivou Rufferovou). V roce 2003, ještě jako juniorka, při své premiéře na MS skončila 5. ve štafetě s Danou a Martou Štěrbovou (Lučanovou). O dva roky později ale přišla zlomenina kotníku, kterou se nepodařilo nikdy úplně doléčit, přesto Martina pokračovala a to rozhodně s velkou parádou. Jak vzpomíná na léta dřiny nebo jaký logistický oříšek Vás čeká, pokud jako dva běhuchtiví orienťáci máte dvě malé děti? To vše Vám Martina prozradí v následujícím sloupku…

Sledovala jsem MS v Estonsku a stále mě to baví a bere u srdce. Fandím, často i nahlas. Dovedu si představit jak se cítí závodníci na startu a v cíli po povedeném či naopak nezdařilém výkonu. Zažila jsem to na vlastní kůži. Dalo mi to do života hodně. Nikdy bych neřekla, že mi to něco vzalo. Nelituji.

MS 2011 ve Francii Foto: worldofo.com

Můj vrchol bylo MS ve Franci. Konečně jsme byla vnitřně v pohodě, věřila jsem si, přípravě jsem odevzdala maximum. Paradoxně mi pomohlo to, že jsem v té době každý den na plný úvazek  pracovala. Měla jsem totiž pevný denní program. Vstávala jsem ve stejnou dobu, chodila včas spát. Dost jsem poslouchala svoje tělo a pokud bylo unavené, dala jsem si pauzu. A tak nějak se to vše sešlo… Škoda disku na klasice za blbost s GPS hodinkama (Martinu diskvalifikovali za použití hodinek s GPS, situace by se ale mohla změnit, viz článek GPS hodinky a WRE). Mrzí mě to dodnes, ale i když to není nikde zapsané, já sama pro sebe budu vždy jedenáctá (pro české fanoušky taky – pozn. red.). A štafety… to bylo jedno velké drama. Ani nevím jak jsem to ustála. Den předem jsem byla hodně nervózní, ale věřila jsem si a pokud na to máte fyzicky, je sebedůvěra to jediné, co rozhoduje o úspěchu či neúspěchu….

Stříbrná radost českých žen na MS ve Francii, Foto. Petr Kadeřávek

Obdivuji všechny kamarády ze světa, co ještě běhají, stále je to baví a obětují tomu vše. Jinak to totiž nemá smysl. Já musím přiznat, že na to už nemám. Méně běhám a více zpívám ,,Skákal pes,..” Snažím se držet jakž takž v kondici, ale už je to spíše o proběhnutí než o systematickém cíleném tréninku. S příchodem dětí se hodně věcí změnilo. Stále jedeme na závodní vlně, ale pomalu ubývá závodů, na které jezdíme. Běhání začíná bolet, regenerace je nulová a výčitek po víkendu, že jsme se zase přihlásila do elity, přibývá. Zato vylepšujeme organizační schopnosti. Jak do celého dne zabudovat sportovní aktivity všech členů rodiny a být na konci dne spokojení a né psychicky vyčerpaní.

Příchod dětí změnil logistiku… Foto: archiv Martiny Zvěřinové

Ráno Nina (dcera) do školky s tatínkem. Já s Radimem (syn) jedu na kole na ranní kruhový trénink. Radim do koutku. Pak jde cvičit Radim se mnou nebo vedu cvičení pro děti ve věku 1,5-3 roky. Přesun domů na oběd. Beru kočárek, Radim jde spát a já jdu vyvenčit psa. Přičítám si minimálně další 3 km. Než se vzbudí, pracuji – vyrábím rovnátka doma v laboratoři. Radim vstává. Jedeme pro Ninu do školky a rovnou na tancování. Mezitím přijde domů Petr (manžel a též výborný orienťák Petr Zvěřina) z práce a jde běhat či na kolo. Ve 20:00 máme všichni hotovo.  A když hlídají babičky a dědečkové sportujeme. Prostě to v sobě nezapřeme. Nebo jak rádi říkáme:,,Běháme, abychom mohli jíst a pít bez výčitek”(smích pozn. red.)

Martina a její tři poklady Foto: archiv Martiny Zvěřinové

Občas se stane, že se to plánování nepovede. To pak jedete na noční trénink kamsi daleko za Pardubice (samozřejmě v zimě) a když tam přijedete, zjistíte, že tam nikdo není, protože trénink byl nejspíš včera. I tak si ho oběhnete. Při tom ztratíte klíče od auta. Výjimečně u sebe máte telefon a tak zavoláte zoufale domů, zda by Vám někdo nepřivezl náhradní klíče… Nebo jedete na kros a těšíte se, že se zase trochu kousnete. Tak nějak to ve vás kdesi v koutku duše ještě stále je. Mizíte z domu na poslední chvíli. Přijedete na místo a zjistíte, že se běží až za týden (smích pozn. redakce).

Stále je co zlepšovat, cíle se mění, sportovní duch zůstává. Užijte si léto, ať už běháte, chodíte po horách, jezdíte na kole, koupete se nebo se jen tak válíte u vody…

Martina Zvěřinová