Po týdnu máme ve Sloupku reprezentanta opět člena juniorské reprezentace, a navíc ze stejného města. Martin Šimša z týmu SK Praga měl loni skvělou sezónu, dvakrát se stal dorosteneckým mistrem Evropy a k tomu získal dvě medaile na MČR. Co dělal během karantény, když nebyla škola? Dozvíte se níže!

„Ahoj, nechceš napsat Sloupek reprezentanta?“ vidím najednou ve zprávách na Messengeru. OK. Co teď ale budu dělat? Na psaní jsem odjakživa anti talent a bojuji o trojky ze slohovek. Možná mi ale kofola zachutnala, a tak jsem tu, abych něco sepsal. 

První dva nebo tři týdny v karanténě se strašně vlekly. Už to jsou ale 3 měsíce, co nechodíme do školy. Cože? Už čtvrt roku? Co jsem dělal takovou dobu? 

S náplní času mi jistě pomohla učitelka angličtiny. Zadala nám, abychom vypracovali online kurz dle své vlastní volby. Vybral jsem si nějakou matiku. To však není důležité. Objevil jsem totiž kouzlo online kurzů a hned se pustil do studování. Velice doporučuji kurz Learning How to Learn. Dozvíte se něco o tom, jak funguje Váš mozek a jak si uchovává nové znalosti. Nechybí ani množství tipů, jak se zlepšit v tom, co zrovna děláte. Mino jiné jsem si našel více času na čtení knih. Právě jsem zaklapl Černou labuť (N. N. Taleb), které předcházel Bohatý táta a chudý táta (R. T. Kiyosaki). Obě Vás donutí k zamyšlení a určitě stojí za přečtení.

Zastávám názor, že se člověk nejrychleji rozvíjí, když zkouší nové věci. Proto jsem pár dní před uzavřením škol začal žonglovat a díky svému maďarskému kamarádovi s tím už asi nepřestanu. Přestože jsem amatér a míčky mi pořád padají, snažím se trénovat každý den. Na tom je super, že, co jste včera jen stěží pochopili, dnes vypadá mnohem jasněji a za pár dní to třeba i dokážete udělat. To mi pomohlo uvědomit si, jak je každodenní progres důležitý. Vezměte si takovou horu. Než ji zdoláte, musíte udělat stovky, ne-li tisíce malých kroků. Proto se každý den soustředím právě na ten jeden krok. 

A co orienťák? Nezapomněl jsem na něj? Samozřejmě že ne. Po ne velice vydařené zimě, kdy jsem byl často nemocný, jsem se konečně dostal do tréninku a tělo si na to trochu zvyklo. Před pár dny se mě pak můj trenér zeptal: „Tak jaké máš cíle na podzim?“ Mezinárodní sezóna je ve hvězdách, a tak jediné, co bych k tomu řekl je: Chci, aby mě orienťák pořád bavil. Proto to přece děláme ne? 

Míň je víc. Já to beru takhle: Napíšu radši míň a přečte si to třeba víc lidí. No nic, díky za přečtení a přeji všem krásný víkend. A jestli se vám do něčeho nechce, vrhněte se na to hned teď. Zjistíte, že to zas tak hrozné není. 

Martin Šimša