Přechod do MTBO elity mu úplně nevyšel, našel se v enduru, které se stalo sportem číslo jedna. Pak se MTBO opět dostalo na vrchol jeho žebříčku, začalo se mu dařit, ale premiérovou účast na MS překazily státnice. Za necelé dva týdny se ale reprezentant Martin Kanta vydá do boje o medaile na ME do Portugalska. Nejen o své MTBO cestě na vrchol píše v dnešním sloupku reprezentanta.

Zadání článku znělo jasně, hele, máš volnou ruku, tak napiš o čem chceš. Volná ruka je ale asi to nejhorší, co může píšícího “Cuntyse” potkat. Tudíž vám v dnešním sloupku shrnu moje dosavadní působení se sedlem pod prdelí od doby, kdy se můj věk přehoupl přes 20 let a já přešel do hlavní kategorie M21E.

S přechodem do dospělých moje motivace do trénování s mizernými výsledky, nástupem na vysokou školu, a ještě s faktem, že jsem měl přítelkyni a práci, šla extrémním způsobem dolů. Závodů jsem se v té době částečně účastnil, ale mojí hlavní cyklistickou vášní byl zvrhlý způsob závodění, a to z kopce dolů. Objížděl jsem českou Enduro sérii, nechával nehorázné peníze za startovné a zničený materiál. Každopádně jsem kolo dostal opravdu do ruky a moje láska k ježdění ještě narostla.

Jedním z hlavních milníků mého závodění v MTBO považuji rozchod s přítelkyní (Doubo, promiň). Najednou jsem měl na všechno víc času, postavil si nového závodního speciála značky CUBE a po prvním Jičínském závodě na novém kole, kde jsem se dokázal umístit na 3. příčce jsem věděl, kterým směrem se chci vydat. Další sezónu jsem se začal svědomitě připravovat s Vojtou Stránským, absolvoval jarní najíždění kilometrů na Mallorce a velmi se těšil na sezónu. Jenže přišly obří vidle jménem COVID a sezóna se odkládala a odkládala až do nominačního závodu ve Stvolínkách. Byl jsem celý lačný do závodění, ale do závodu jsem nenastupoval s velkým očekáváním. K mému úžasu jsem dokázal obsadit první příčku, a tím se i nominoval jak na ME tak i na MS. Má radost z toho dne neznala hranic.

První hranicí ale bylo zrušené ME (tuším Portugalsko), další ránou bylo zrušené české MS. Nohy a příprava byla více než kvalitní, ale bohužel bez vrcholů sezóny. Každopádně jsem si minulou sezónou dokázal, že když se budu snažit, tak mohu konkurovat i české MTBO špičce, což mě děsně těšilo.

Vyhlídky na letošní sezónu opět nebyly díky Covidu nejlepší. Kombinace kdy škola byla distančně, semestr výukově jeden z nejnáročnějších, psal jsem bakalářku, částečně chodil do práce, bydlel v Pardubicích u mamky, den jsem měl rozpočítaný na minuty, abych ještě stíhal trénovat. To byla kombinace, ze které mi málem mrdlo. Český pohár v MTBO postupně ztrácel víkend za víkendem, tudíž se nominační závod na MS do Finska uskutečnil bez řádného vyhlášení a atmosféry bikového prostředí. Štěstěna v nominování se stála opět při mně, vlastně i při Kládinovi, který měl čas na vteřinu stejný jako já. Obří kopanec do vyšpulené zadnice přišel hned následovně, podíval jsem se na termín státnic, jenž se dokonale kryl s MS ve Finsku. JAU.

Po úspěšném ukončení bakalářského studia byli plzeňské 5-days, které byly na začátku prázdnin. Já i moje játra jsme je přežili v relativním zdraví, další víkend mě napadla potvora angína, kterou jsem přecházel většinu prázdnin a dlouho mi trvalo než jsem se opět začal cítit při síle. Velkou vzpruhou byl předposlední závod českého poháru na Vsetíně, kde mi long neuvěřitelně sedl a extrémně jsem si ho užil. Minulý víkend se jel nominační závod na ME v Portugalsku, s obrovskou klikou v hýždích jsem dokázal opět vyhrát.

Jsem zvědavý, co si pro mě štěstí Martina Kanty ještě připraví, abych se mezinárodním závodům vyhnul. Do Portugalska se odlétá za necelé dva týdny, tak všichni držte palce ať se alespoň podívám na start závodu!

PS: Doporučuju držet palce i na kvalitní výsledek v Portugalsku, jestliže se mnou bude chtít někdo dělat rozhovor v angličtině, tak téměř zaručuju dokonalou zábavu pro posluchače, možná i nepochopitelné kroucení hlavou a pro slabší povahy i slzy v očích.

Martin Kanta