Přes jaro se zraněním se Lucie Semíková prokousala k první dospělácké medaili, dva týdny nato přidala další, dokonce zlatou. Nyní tráví čas na Erasmu ve Finsku a my se těšíme na její výkony v příštím roce!

Ahoj! Dnešní sloupek reprezentanta je v mojí režii. Chtěla bych se v něm poohlédnout za uplynulou (pro mě neúplnou) orienťáckou sezónou, takže kdo chce pokračovat dál, přeju příjemné čtení!

Krátce bych chtěla zmínit můj „start“ do sezóny 2023. Zimní přípravné období proběhlo bez větších zranění, dokonce ani achilovky mě moc netrápily. V půlce dubna přišly první závody v Petrohradě, nočák a krátká trať. První dvojkombinaci jsem ještě nějak odběhla, ale pak přišly problémy se stehnem a kolenem na následující dva měsíce. Moje hlavní aktivita, co jsem dělala během jara, bylo ježdění na kole, plavání a obíhání fyzií, doktorů a ultrazvuků s nohou. Pár kriziček s tím spojených taky přišlo. Až tehdy, když nemůžu běhat si uvědomím, jak moc mi to běhání vlastně chybí. Ale tak to je asi vždycky. Těsně před MČR na klasice se mi konečně povedlo dát nějak dohromady. Klasiku jsem už odběhla bez bolesti. Skoro dva měsíce netrénování byly ale znát, a tak jsem na fyzicky náročné trati v neděli slušně vyhnila.

Léto uplynulo jako voda a s koncem léta přišel krok do neznáma – erasmácký pobyt ve Finsku. Díky orienťácké rodince, u které teď bydlím, se mi docela rychle povedlo si tady zvyknout. Finská sezona byla po létě v plném proudu, a tak díky orienťáckému zázemí jsem měla možnost s nimi jezdit na závody a tréninky. Školních povinností bylo poměrně málo, a tak byl i prostor na to se vrátit na nedůležitější závody zpátky do Česka.

MČR na krátké trati. Na první závod, na který jsem přiletěla zpátky do Čech, byla krátká trať na Vysočině. V nedělním A-finále jsem se do toho snažila šlapat, co to šlo. Začátek a střední část trati jsem až na 1 chybičku zvládla, cestou na 19. kontrolu jsem byla dokonce první, pak ale chyba na 2 minuty. Odvezla jsem si bramboru a pocit, že to aspoň není tak nereálný.

Další závody, které jsem absolvovala hned o 14 dní později, byla trojkombinace čtvrteční KO sprint a sprintový víkend v Opavě. Původně jsem neměla v plánu jet i sem, ale nakonec cesta stála za to. Na 3 kolový KO sprint jsem jela úplně bez očekávání, chtěla jsem si to jen zkusit. Z rozběhu jsem se dostala do semifinále ze 4. místa, čekalo mě semifinále s Terkou Janošíkovou a Emčou Černou. Tenhle rozběh bolel a nebudu lhát, nebýt Terčiny chyby na sběrku (vracela se k ní), tak by to finále neklaplo. Samotný postup do finále a další brambora do sbírky byly totálně nad moje očekávání.

Po náročném čtvrtku přišly sprinty v Opavě. Oba závody byly hodně běžecké. V sobotu to fyzicky celkem šlo a s pár myškami na trati jsem brala 6. místo. Byla jsem ráda za Terku, která si po pro ni ne moc veselém čtvrtku spravila chuť. V neděli jsem rozbíhala naši KAM sprintovku (Já – Víťa – Glóňa – Terka). Všichni jsme zaběhli slušné závody a díky tomu jsme brali bronz. Měla jsem radost za Kamenici, že se jako oddílu konečně povedlo po letech získat medaili z dospěláckých štafet a pro mě to mělo jako moje první dospělácká medaile o to větší cenu.

Poslední závody v Česku na sebe nenechaly dlouho čekat a po 14 dnech jsem znovu přiletěla na MČR štafet a družstev.

Štafety. Po Moničce skvělém rozběhu jsem vyrážela do lesa na druhém úseku s necelou minutou na čelo. Šla jsem si to do lesa užít s klidnou hlavou, věděla jsem, že za sebou mám ještě Terku. Nějaké chybky přišly, jedna větší a podruhé obhlídnutí jiné farsty, ale jinak jsem šla docela pohlídaný výkon. Z lesa jsem přiběhla první, a i když Terka neměla lehkou pozici, tak náskok ještě navýšila a doběhly jsme si pro zlato. Díky holky!

Družstva. Na družstvech jsme se tím skoro všichni trošku protrápili. Tím, že nás bylo víc, komu se to nepovedlo, to na bednu prostě stačit nemohlo. Nakonec jsme obhájili 5. místo z loňska, takže nakonec i tak docela obstojný výsledek.

Uff. Podzim byl náročný, hodně přejezdů a českých i finských závodů dohromady taky nebylo málo. Alespoň jsem si pořádně vynahradila jarní pauzu, kdy jsem se na závody skoro nepodívala.

Jsem ráda, že po mojí sbírce brambor se nám to s týmem povedlo a v obou štafetách to cinklo!

Lucie Semíková