Jaké je to být ryzím sprintovým domestikem reprezentace? Co jsou nejoblíbenější recepty našich juniorů? A dá se během soustředění věnovat i studijním povinnostem? Ladislav Čepička vám na všechno odpoví v dnešním sloupku reprezentanta!

Ahoj, pro ty z vás, co mě neznají, nebo mě jen někde zběžně zahlédli na startovce, bych se nejdříve rád v krátkosti představil. Jmenuji se Láďa Čepička, jsem z Lokomotivy Plzeň a na závodech mě můžete zahlédnout v červeném dresu ZTC (rozuměj Západočeské sprintové centrum). Jak již mnohým jistě došlo a jak ostatně samotný název tohoto sdružení napovídá, patřím ke sprintovým specialistům z divokého západu. Mimo to se taky specializuji na doběhy a štafety… (ještě jednou bych se rád omluvil všem, kterým jsem kdy disknul závod ☹…)

Přestože pro mě z hlediska výkonů nebyl uplynulý rok žádná velká hitparáda, budu na tuto sezónu vzpomínat vždy ve velmi dobrém světle. Proč? No protože to běhání není jenom o běhání, ale i o těch lidech a zážitcích žejo… Na následujících řádkách bych vám tedy rád přiblížil pár momentů z chvil, kdy zrovna s ostatními nebojujete na trati, podělil se o pár tipů na vaření, když máte po tréninku hlad, a v neposlední řadě popsal, jaké to je, když se snažíte na soustředění jednou něco naučit do školy.

Tak tedy: Psalo se ráno 13. července 2022 a v rozpražené aréně poblíž portugalské vesničky Carapito se schylovalo k historicky prvním sprintovým štafetám na Juniorském mistrovství světa. Atmosféra by se dala krájet. Na startovní čáře mezi týmy z celého světa stály i dvě ambiciózní české štafety. Na nás, kteří jsme se bohužel kvůli již tak velkému počtu závodníků nevešli na soupisky, zbyl jiný, ovšem neméně důležitý úkol. Poskytnout podporu, kolik plíce stačí, alespoň z diváckého úseku. Vybaveni jsme byli dokonale. Tři banery, vlajky a bazének se studenou vodou, která v téměř 40° přišla opravdu vhod. Závod to byl neskutečný a jak by řekl legendární komentátor Bruno Nazario (doporučuji si pustit záznam na YouTube), bylo to total emotion. Musím říct, že naprosto dokonalá atmosféra v týmu mě sebrala natolik, že jsem to s tím fanděním možná trochu přehnal. A jelikož první štafeta vyběhla placku, mohli jsme si všichni společně užít vyhlášení za skandování ,,Kdo neskáče není Čech“. Nezapomenutelný zážitek. Tým ukázal svou sílu a ještě mnohokrát poté, i v těch méně šťastných chvílích, dokonale podržel.

O několik týdnů později, tentokrát na soustředění ve Švédsku, jsme utvořili společně s Honzou Strýčkem a Kubou Chaloupským kuchařský tým, který, dovolím si říct, předčil veškerá očekávání. Níže naše nejskvostnější recepty:

Halloumi s rýžovými koulemi

Nejdříve uvaříme rýži. Nesmí to být ale rýže z pytlíku! Pokud ale jinou nemáte, stačí když jí z toho pytlíku vysypete. Vody nalijeme tak, aby se z rýže stala taková spíše kašovitá hmota, a vaříme dokud se nepřipálí. Uvařenou rýži necháme odstát během odpolední fáze. Po návratu z tréninku vytvarujeme z takto připravené hmoty koule, na pánvi lehce prosmahneme halloumi a podáváme. Je to dobrý, věřte mi. Dobrou chuť!

Camembert s rýží, rajčetem a okurkou, pomerančový dresing

Uvaříme rýži tak akorát s tak akorát vodou. Nakrájíme okurky a rajčata, sýr připravíme na pánvi, tak aby byl uvnitř hezky tekutý. Zde je velmi důležité servírování, které tvoří polovinu kulinářského zážitku. Camemberty vysázíme po rozprostřené rýži, obložíme okurkou a rajčaty a nakonec vše zalijeme pomerančovou nebo brusinkovou omáčkou. Příjemné pochutnání!

Nakonec přidám nejnovější zkušenosti z lednového soustředění v Doksech. Měl jsem před zkouškami ve škole a tak jsem doufal, že se mi něco podaří naučit na úvodku. Že to bude bída, jsem čekal, ale bylo to ještě horší. Jakákoli snaha byla ustavičně rušena neustálým bombardováním UNO kartami od mých drahých spolureprezentantů. Veškeré pokusy o hraní společenských her se pak z nějakého důvodu konaly vždy u mě na posteli, takže jsem holt neměl jinou možnost než se připojit. O vynechání fotbalového zápasu mezi repre a sledovanými nemohla být ani řeč. Většina sledovaných ale bohužel nedorazila a tak, když nás velmi rychle přestalo bavit hrát v osmi proti třem, jsme změnili týmy na Praha a západ vs ostatní. Zápas to byl vyhrocený a mnozí se nebáli použít opravdu téměř jakékoli prostředky k vybojování míče. Výsledek mače necháme stranou. Když ke všemu přidáme ještě kulečník a sledování seriálů, nelze říct nic jiného, než že jsem jako poctivý student naprosto selhal.

To by bylo ode mě pro tentokrát vše. Jezděte na nejvíc závodů a soustředění, co můžete, protože vás to nejen výborně posune v běžeckých a orientačních dovednostech, ale přinese vám to spousty skvělých zážitků a zábavy. Tak doufám, že se při nějaké té akci uvidíme!

Ladislav Čepička