Dnešní sloupek napsal reprezentant Jonáš Hubáček. A jak je jeho zvykem, ne vždy se úplně drží tradičních formátů, a tak i jeho sloupek je opět lehce neortodoxní.

Neskutečné výkony Jonáše Hubáčka, vede Český pohár, Nykodým neměl šanci…

Jak jinak by mohl začínat sloupek autora klasicky flexících, posměšných a ironických textů, že? Tentokrát už mi ale s prvnímy řádky pomohl nejmenovaný redaktor O-News.cz a já se automaticky naladil na tenhle vibe. Celý sen o zlatu, min. stříbru z věhlasného MČR NOB přišel v Keni v únoru, když mi Křivdič prozradil, že letos neplánuje přijet. V momentě jsem ho poprosil o tu jeho nepotřebnou čelovku a první závodní motivace po odtrénovaných 300 km od nového roku byla na světě (od prosince jsem bojoval se zánětem achilovky). Letos jsem navíc už neplánoval atletické MČR půlmaratonu, které se každoročně krylo s nočákem.

Nočák jsem neběžel ani nepamatuju. Poslední trénink/závod na mapě byly MČR družstva na podzim. Ale před ostravským víkendem jedeme s repre do Maďarska, tak tam to všechno určitě doženu! Třeba tam zvládnu aj 1-2 tréninky v noci a v cestě za zlatem mi nebude nic stát. Jenomže v Maďarsku jsem si udělal šílené puchýře a ty brutální kopce moje nebohé tělíčko poslaly úplně do kytek. A můj sen se začal rozplývat, navíc ještě, když mi kluci řekli o Filipu Hadačovi. Jak na to celou zimu v noci trénuje a obráží snad každou fekální chrástku ve Slezsku, a já tak upadl do velmi depresivních myšlenek a začal pomýšlet, že by to mohlo být klidně i 10. místo. Protože, jak jsem docela dobrý orienťák za dne, tak v noci jsem docela špatný. A ten noční trénink jsem fakt nedal ani jeden. Křivdič mě ale ujistil, že mi dal opravdu dobrou čelovku, která ty kontroly prej hledá skoro sama. Že to tak není, jsem se rovnou přesvědčil na první kontrole, kde jsem dostal hned 4 minuty. A rázem mi došlo, že bych tomu Křivdičovi neměl věřit úplně všechno.

Potom jsem se ale hluboce nadechl a s vědomím, že stejně nevystartovalo tak 85 % české repre, ale hlavně, že ani ten Filip nedorazil, jsem začal svůj hon za medailí nanovo. Zbytek trati už jsem tak nějak domastil se ctí a od Dýma v cíli, jednoho ze třech reprošů, jsem dostal jenom 5 minut. A bral tedy to vysněné minimum – stříbrnou medaili. Spíš bych teda řekl, že to tak nějak na mě zbylo, ale na to už se historie neptá. Ale v neděli po odhalení gps, přišla šokující zpráva. Hubáček a Lima z Kamenice u Portugalska (pozn. zase nějaký cizák, co dostal medaili) běželi přes zakázaný prostor. Ano, otevřeně se tedy přiznávám, že jsem kvůli svým nočním chabým navigačním schopnostem porušil pravidla a zjistil to až z GPS. Rád tedy podpořím protest na moji osobu. Lima by měl být disk jakbysmet a aby toho nebylo málo, tak Nykodým běžel pro změnu přes zakázanou vodní plochu (v konkrétním případě přes nějakou petřvaldskou močku). Ten to ale bohužel nikdy nepřizná, protože už si zaznačil a upravil svůj počet zlatých medailí na wikipedii.

Takže sumasumárum zlatá měla putovat nějakému Tomasérovi do PGP a stříbrná by třeba zbyla na Peťu Horváta, který se kdesi nechal slyšet, že by nás nakonec strčil do kapsy. Nejsu si jisté, jestli byl ten oběh zakázaného prostoru na 7 minut, ale co já vím. Momentálně se mi spíš honí myšlenky, jestli bychom neměli Nočáku odebrat status MČR a nenahradit ho třeba slovem Přebor. Protože si tak nějak nedokážu představit medaili z nočáku vedle medailí z ostatních MČR.

A abych to zbytečně nenatahoval, ale ještě něco řekl o svém triumfu na nedělním Českém Poháru. Mimochodem tabulku ČP podle mě vedu poprvé v životě, ale žádné extra dobré pocity necítím. Závod jsem nešel nijak extra dobře, ta ne příliš dokonalá mapa tomu docela pomáhala, ale v momentě, kdy jsem viděl K25 vodní jámu, jsem přesně věděl, že to je ten moment, kdy se vyplatí na Miloše počkat v cíli a vychutnat si jeho podoběhové 1/5 emoce a navíc ještě s mým sladkým vítězstvím.

Jonáš Hubáček