Dnešní Sloupek reprezentanta napsala jedna z nadějí reprezentačního družstva, závodnice Lokomotivy Pardubice Jana Peterová. Nyní je tato reprezentantka v Keni, ale o ní se ve svém Sloupku skoro nezmiňuje. Popisuje zde hlavně, jakou netradiční formou se k orienťáku dostala.

Kdo by si to byl pomyslel, před 10 lety, kdy jsem ještě hrála fotbal za dívčí fotbalový klub FC Dobruška pravé křídlo a byla kapitánkou družstva, že v roce 2022 budu psát sloupek reprezentanta OB pro věhlasný zpravodajský portál O-News. Je to pro mě velká čest.

Ano, možná jste to nevěděli, ale k OB jsem se opravdu dostala z fotbalu. Rodičům se totiž bohužel narodily 3 dcery a žadný syn. A když jsem se narodila já jako poslední dcera, tak můj taťka, velký fotbalově/hospodsky oddaný člověk, se rozhodl, že ze mě udělá malého čutálistu…

Bohužel naše rodina je vysoce inteligentní, a když jsem si v 15 letech dělala IQ test jako podmínku pro přijetí na Masarykův ústav (gympl pro lepší) v Pardubicích, kde jsem posléze poznala svého prvního Jonáše, vyšlo mi IQ 132 a já se definitivně utvrdila v tom, že ze strachu už nadále nechci skrývat svou inteligenci před fotbalovou komunitou, které by se to mohlo rozhodně dotknout. Krásným načasováním také bylo to, že jsem v té době byla s taťkou na pražském derby mezi Spartou a Slavií, a ani už si nevzpomínám, jak se to přesně semlelo, ale taťka se zakecal s tehdejším reprezentantem Janem Šedivým a ten mi ukázal tenhle nádherný sport pro převážně chytré lidi a já objevila novou lásku. A taťka v dobré náladě nakonec neprotestoval nad mým novým koníčkem, protože to bylo hned potom, co Sparta zažila strašný debakl.

Postupem času jsem si uvědomila, že svým vrstevnicím strašně nakládám, protože čím víc je člověk chytřejší, tím je v tomhle sportu lepší, nejenom díky tomu, že si mě pod křídla vzal tatíček českého OB Bedřich Klimpl, a nakonec jsem se propracovala až do repre. Tady jsem ale zjistila, že ještě člověk musí něco potrénovat a pokud chce být opravdu nejlepší, tak si musí začít něco s někým z mužského družstva, jako to udělala Denisa Kosová, můj velký vzor, ke kterému vzhlížím, ale rozhodně bych jí nechtěla Vojcka přebrat. To by se v repre opravdu neslušelo. I když, jsme všichni silní individualisti, takže kdo ví…?!

A abych se ještě vrátila k samotné fyzické přípravě, tak se mi letos naskytla možnost jet do Keni po urgentních žádostech zoufale průměrného reproše Jonáše Hubáčka jako psychická podpora, protože prý by to tam jenom s Bárou Vyhnálkovou a Johankou Šimkovou prostě nezvládl. A jelikož jsem ulítlá na jméno Jonáš a všechny zkoušky na ČVUT fakultě jaderné fyziky jsem udělala v předtermínech na A, tak jsem se rozhodla ject.

Na zavěr bych chtěla říct, že ať moje letošní sezóna dopadne jakkoliv, tak po sezóně se do A týmu dostanu stoprocentně, protože na rozdíl od kluků těm starším holkám v týmu tikají biologické hodiny a dřív nebo pozdějc některá z nich oznámí, že je v tom a Šéďa bude muset vyplnit ty mezery.

Za Janču Peterovou Jonáš Hubáček

Pokud Vám na tomto sloupku reprezentanta něco nesedí, tak máte pravdu, i proto zařazujeme tento sloupek také do rubriky Hustník. Dole je výběr pár věcí, co zde nesedí:

• FC Dobruška neexistuje, existuje SK Dobruška

• Masarykův ústav není v Pardubicích, ale v Praze jako Masarykův ústav vyšších studií ČVUT

• Na jaře 2015 pražské derby vyhrála Sparta.