Již za týden se rozjede finálová série SP v MTBO a spolu s ní také premiéra MS v kategorii U23. A právě v ní se představí také český reprezentant Jan Vacek – přinášíme jeho páteční sloupek!

Moje cesta ke sportu začala zřejmě tehdy, když mě rodiče přihlásili na cyklo kroužek u nás na základce. Jako malý jsem totiž kolo a sport obecně moc nemusel. Ovšem na cyklo kroužku mě kolo celkem bavilo, tak jsem na něm začal jezdit víc. Měl jsem na kolo ideálního parťáka, mého tátu. Jezdili jsme spolu jak okolo baráku, tak na výlety po celé republice.

Do světa orienťáku jsem se dostal díky OB. Začínal jsem v oddíle SK Praga. Jako malý jsem chodil na orientační tréninky, ale závody jsem neobjížděl. Bral jsem to prostě jako kroužek po škole. Na začátku roku 2013, v mých 12 letech, jsem s tátou přesto vyrazil na oblastní žebříček kousek od Prahy, po pěších závodech se jel jakýsi závod na kole s mapou na řídítkách. S tátou jsme na kole jezdili, s orienťákem jsme začínali, tak nebyla jiná možnost než se přihlásit. Protože se táta bál, že když se ztratím na kole, mám mnohem větší rádius, kam se můžu ztratit, tak jsme závod absolvovali spolu. O týden později už jsem se na start postavil sám, a dokonce jsem se vrátil i do cíle, a jako bonus i se všemi kontrolami. Částečně díky tomu že se jelo v lese, kde jsem to znal. Tou dobou už jsme věděli, že se jedná o MTBO a že se v Praze jezdí dokonce MTBO liga.

Tak jsme samozřejmě jeli závodit i následující týden. Na tento závod vzpomínám dodnes. Konal se v Modřanské rokli. Vítězný čas, který zajel Kouřa, byl něco okolo hodiny. Já jsem do cíle přijel po třech a půl hodinách za úplné tmy. Řekl bych že ztráta 250 % je v Pražské MTBO lize adept na rekord. Pamatuji si, že poté, co se setmělo, mi volal táta, jestli mě nemají jít hledat, ale já jsem to kategoricky odmítl, byl jsem rozhodnutý ten závod dojet sám. Od té chvíle jsme se s tátou Pražské MTBO ligy začali účastnit pravidelně. Zjišťoval jsem, že MTBO mě baví víc než pěší orienťák. Přestával jsem se účastnit mapových tréninků s Pragovkou a chodil s nimi pouze běhat, protože tréninky, které vedl Tomáš Janovský, mě stále bavily. V roce 2014 jsem si zajel první Český pohár.  Rok na to si mě všiml Kouřa a zeptal se, jestli nechci k němu do týmu, do Slaného. Šel jsem moc rád.

Řekl bych, že právě tehdy jsem v sobě objevil sportovního a soutěživého ducha a přestal sport brát jenom jako výplň volného času, ale řekl jsem si, že chci trénovat a chci být dobrý. Nemohl jsem mít lepší podmínky než pod Kouřovým vedením. Pořádal soustředění, ať už v Čechách nebo zahraničí, bral nás na závody a psal nám tréninkové plány. Soustředil jsem se více méně jenom na kolo, jiné sporty jsem téměř neprovozoval, už ani na běhací tréninky s Pragovkou jsem nechodil. Jenom jezdit na kole mě ale na konci sezóny 2017 přestávalo bavit. Tak jsem začal zase trochu běhat a zjistil jsem, že na podzim, kdy je bahno, je běhání ideální sport. Špinavé boty na rozdíl od kola nevadí. Přes zimu 2017/18 bohužel Kouřa začal utlumovat svoji aktivitu a já jsem začal uvažovat, že přestoupím do jiného, nejspíše pražského oddílu. Zároveň jsem objevil nový sport, běžky. Byly super, protože přes zimu jezdit na kole zas taková zábava není a běhat furt okolo baráku je taky nuda.  Ještě když u nás na chatě v Bedřichově je to na běžky naprosto luxusní! Díky běžkám jsem taky vybral oddíl, do kterého přestoupím, Sporticus, protože jeho šéf, Míra Kalina, má chatu kousek od nás.

Po přestupu do nového týmu jsem si běžky zamiloval ještě víc. Jeden z mých prvních cílů bylo dojet Jizerskou padesátku. O rok později pod taktovkou Míry dojet Krkonošskou 70 a za další rok závod Boboloppet, do kterého jsem šel s tím, že ho chci hlavně dojet. A já jsem skončil čtvrtý. Pro mě naprosto nepředstavitelné. Tím mě běžky totálně pohltily, a bylo jasný, že je chci posunout na stejnou úroveň jako kolo. Za pomoci trenérky, Helči Karáskové, jsem se do toho pustil.

Nyní ročně natrénuji přes 600 hodin, a stále je mojí hlavní motivací to, že mě to opravdu baví. Vždy na podzim, když už mě kolo začíná nudit, ho hodím do kouta, střihnu si pár běžeckých závodů a začnu se připravovat a těšit na běžkařskou sezonu. A na jaře zas celý natěšený skočím na kolo.

Jan Vacek