“Čapni ňákou chálku a užij si můj příběh.” Mezinárodní LOB sezóna startuje a v ní i novopečený junior Filip Mairich. Naváže na loňský medailový double?

Čusan, tak už došlo i na mě, abych napsal sloupek reprezentanta. Pro toho, kdo mě nezná, tak jsem Fíla Mairich a jsem hrdý orienťák, běžkař a lobák. Ve všech těchto sportech mám pár suprovejch výsledků, ale asi nejvíce se mi daří v lobech a právě o nich budu dneska psát, tak čapni ňákou chálku a užij si můj příběh.

Moje lobácká kariéra začala, jestli si správně vzpomínám, v roce 2018 na závodech na Maxově, tehdy jsem ještě podlehl Daníkovi Bolehovskému. Potom už to šlo víceméně samo, výběr dorostu, hafo soustředění a ještě větší hafo běžkařských trejnů. 

Díky trvdý přípravě přišel na začátku roku 2022 můj první větší lobáckej úspěch a to nominace na EYSOC do Finska, kde se mi nejlépe povedl long (7. místo) a štafeta (4. místo). Na druhou stranu jsem tam diskl svůj první LOB závod, a to middle. 

Tentýž rok v červnu jsem se k mému velkému překvapení nominoval i na EYOC do Maďarska, do teď moc nechápu jak :). 

Okej, 2022 úspěšnej rok. A co 2023? Začátek zase hodně povedenej, v kategorii jsem byl vlastně ten starší, takže nominace na EYSOC do Lotyšské Madony byla o to snažší. Shrnutí Lotyšska mimo závody: ubytování – mlýn uprostřed ničeho, lednice – bedna ve sněhu, silnice – extrémně děravý. Na druhou stranu závody, ty pro mě byly zatím životní. Nejsem sprinter, takže 5. místo na sprintu bylo velký překvapení. Na middlu kvůli 3min chybě na 100m postupu 10. místo, ale pořád dobrý. 

A pak přisel long hromaďák, můj oblíbenec. Už před startem jsme věděli, že jakmile na trati projedem dva motýlky, tak farstovaná část tím končí. Na konci motýlků se sjela skupina asi 10 kluků, kde se mnou byl i Dejví Elleder a skoro všichni jsme poslušně následovali Lotyše, který byl v Madoně prakticky doma. Rozhodovalo se až na předsběrce, kde se k mému štěstí zasekla Švýcarovi přede mnou lyže o strom. Toho se mi nějak povedlo přeskočit a stačilo už jenom dobře narazit sběrku, která dost často nebrala. To se povedlo a první medaile z EYSOCu je na světě. Hned za mnou dojel Dejví, velká dominance.

Den na to štafety. Zůra (Jan Zurynek, pozn. red.) po prvním úseku přijel na 5. místě, mega začátek. Druhej úsek a Dejví nás povytáhl na 3. místo se ztrátou asi 1’30” na 2. místo. Nakonec 3. místo za Lotyši a Finy udrženo a máme medaili. Takže nakonec 2 medaile, užitej banket a nominace do juniorský repre.

Rok 2024 a hurá do juniorů. Teď už to nebude EYSOC, ale JWSOC, hustý. 

Nová kategorie ale znamená taky větší konkurence. Mára Štěrba a Maty Zakouřil, to jsou vlastně už takový lobácký legendy a já proti nim budu letos jezdit, veliká pocta.

Tenhle víkend proběhly nominačky na zmiňovaný JWSOC. Organizace byla kvůli celorepublikovému nedostatku sněhu poměrně složitá, ale nakonec jsme se všichni sjeli na Jizerce. Peciš (Jan Pecka, trenér juniorské reprezentace, pozn. red.) si pro nás vymyslel obzvlášť náročný okruh proložený soupažovou a terénní částí, který se jel dokonce i s mapníkem. Na začátku a konci úseků lampion na čip, tudíž byly i disky :).

První den, sobota, 7 km. Pro mě dost nepovedený, ale pořád 2. místo. Druhý den v neděli najednou dorazila forma (a lepší lyže) a padlo tam vítězství, takže přímá nominace na JWSOC. Tak od 23. 1. do 27. 1. držte palce!

Tyjo, jsem se rozepsal.

Filip Mairich

/foto: archiv Filipa Mairicha