Tato sezóna je z mnoha pohledů poněkud zvláštní. Mění se kalendář, způsob práce i sportovně-diplomatická scéna zažila docela rušné časy. Co se vše změnilo a jaké jsou novinky? Na to jsme si povídali s Dušanem Vystavělem, českým zástupcem v Councilu (Radě) IOF.

První otázka je jasná. Minulý pátek (31. července) jste měli zasedání Rady IOF, kde jste rozhodovali, co v letošním roce s těmi mezinárodními akcemi, které ještě nebyly zrušeny. Jak vše nakonec dopadlo, je zcela jasno?
Ano, myslím, že je jasno. Tedy alespoň na té úrovni, že je rozhodnuto – je plán co by se ještě do konce roku mohlo uskutečnit. Co ovšem s tímto plánem udělají případné další vlny pandemie COVID-19 je samozřejmě naprosto nejasné. Výsledkem jednání je, že se v letošním roce neuskuteční žádné mistrovství světa. Bylo tedy zrušeno jak MS MTBO, tak i JMS. Rozhodujícím faktorem bylo to, že mimoevropští závodníci (AUS, NZL, CAN, USA, BRA, …) nebudou mít možnost přicestovat. Naopak je snaha uspořádat alespoň dva regionální šampionáty – zářijové ME v MTBO, které je naplánováno do Finska a říjnový šampionát dorostu naplánovaný do maďarského Salgotarjanu. Tento šampionát byl navíc ještě rozšířen i pro kategorie M20 a W20 (a to i včetně mistrovských titulů), takže evropští junioři budou mít alespoň nějakou motivaci.  

Jaká další agenda na vás v pátek čekala?
Protože se jednalo o první zasedání po volbách poloviny Rady, byly na programu nejprve procedurální otázky, např. určení sídla IOF, schválení generálního sekretáře, či volba prvního místopředsedy IOF. Poté jsme rozebírali závěry, a hlavně zkušenosti z kongresu, který poprvé v historii proběhl digitálně a na závěr bylo pak rozhodování o osudu závodů, jak jsem popsal v předchozí otázce.

Hovoříme o zasedání, ale pokud vím, tak jsi nikam nemusel jezdit a vše proběhlo online. Je to jeden z mála pozitivních dopadů letošní epidemie COVID-19?
Ano, 201. zasedání Rady proběhlo jako „Digital meeting“ pomocí aplikace MS Teams. Bylo sice krátké, ale velmi intenzivní a efektivní. A právě na základě letošních dobrých zkušeností s digitálními mítinky, dojde i v IOF ke změně pravidel pro jednání. Například Rada bude mít dvě jednání stylem „tváří v tvář“ (lednové a červencové) a další čtyři proběhnou digitálně. Digitální jednání šetří čas, náklady a snižují uhlíkovou stopu, kterou IOF začalo sledovat a snižovat.  

Letošní červenec byl rozhodně zajímavý na diplomatickém poli, 10. července se uskutečnil historicky první online Kongres IOF. Co nového přinesl?
Moc děkuji za tuto otázku. Jsem rád, že se mezi orienťáky mluví i o akcích na sportovně-diplomatickém poli a zejména kongresech. Osobně mě totiž velice mrzelo, že na 570 stranách publikace „70 let orienťáku“ nebyla ani malinká zmínka o tom, že Česká republika byla pořadatelem dokonce dvou Kongresů IOF – nejprve v roce 2008 v Prostějově (při MS) a poté v roce 2018 v Praze (při SP). Myslím, že letošní kongres byl velice úspěšný. Díky digitální formě se ho mohl zúčastnit rekordní počet (55) zemí, bylo schváleno několik návrhů (jak Rady, tak i členských států), byl prostor na diskusi (to hlavně na přípravném jednání, které proběhlo o dva dny dříve). V souladu se stanovami byla zvolena polovina členů Rady, včetně staronového předsedy Estonce Leho Haldny. Nevýhodou byla samotná délka jednání, kongres se protahoval, což působilo problémy zejména v neevropských časových zónách (pozdě do noci, nebo naopak velmi časně ráno). Ale jak shrnula delegátka z Chile: „I přes určitou nekomfortnost jsme rádi, že jsme se mohli zúčastnit. Do Dánska bychom rozhodně přijet nemohli“.

Předpokládám, že po zvolení nových členů proběhlo nové „rozdělení odpovědností“. Je to tak? A máš na starosti i nějaké nové portfolio?

Tuto otázku jsme zatím jen otevřeli, předseda Leho Haldna rozeslal každému členu Rady tabulku s jednotlivými okruhy působení a do konce srpna máme vyjádřit své priority. Přidělení jednotlivých úseků se pak bude řešit na dalším zasedání, které proběhne 25.9. Chtěl bych se i nadále věnovat LOBu a spolupráci s ostatními sportovními organizacemi (například FISU/EUSA) a také asociacemi neslyšících a nově bych si pak přibral mapovou komisi a Trail-O.

Tento rok je pro IOF asi velkou zatěžkávací zkouškou. Je to tak?
Ano, bylo to hodně složité. Jako orienťáci však máme obrovské štěstí v osobě generálního sekretáře Toma Hollowella. Ten, spolu se svým týmem v kanceláři IOF, odvedl obrovský kus práce v tomto nelehkém období. Excelentně vykomunikoval se všemi pořadateli úpravu mezinárodních kalendářů, na jednání Rady vždy připravil perfektní podklady. Hlavně díky velmi dobrému hospodaření IOF v předchozích dvou letech se podařilo to, že i přes obrovský výpadek příjmů z letos neuskutečněných závodů, nepůjde hospodaření IOF do záporných čísel. Což je naprosto skvělé a myslím, že mezi mezinárodními sportovními federacemi unikátní.

Dalo by se říct, že jsi už docela v Radě IOF „mazák“, dva roky
máš odpracováno. Jak bys zhodnotil své působení? Co se vše podařilo?
Tak „mazákem“ rozhodně nejsem. To by o sobě mohl říct maximálně kolega Laszlo Zentai, kterému se podařilo uspět už v sedmém (!) volebním klání, je tedy členem Rady už od roku 2008 (dřívější volební období byla dvouletá – pozn. red.). Co se podařilo? První rok byl na rozkoukání, druhý rok byla pandemie … Ale vážně, na všech jednáních se snažím prosazovat rozumné názory a rozhodovat tak, aby to bylo přínosné hlavně pro závodníky. Asi největším hmatatelným úspěchem je nápad, aby letošní junioři mohli v Maďarsku závodit o evropské tituly.    

Ty můžeš dost srovnávat. Působil jsi v komisi pravidel (RC) a Foot-O, v komisi FOC, vedl jsi Evropskou pracovní skupinu… O kolik je práce v Radě náročnější?
Komise jsou poradní, Rada rozhoduje – takže hlavním rozdílem je odpovědnost. V komisi pravidel jsem byl víceméně formálně, ve FOC to pak byla příprava podkladů k mládežnickým závodům – tedy něco podobného (ale v daleko menší míře) za co teď zodpovídá Adam Chromý. To vedení Evropské pracovní skupiny (EWG) už bylo náročnější – a to především hned po zvolení v roce 2012, kdy jsem musel řešit změnu pořadatele MED 2013 a přijmout za to odpovědnost. Toho jsem se ale zhostil dobře a mou práci pak na kongresu ocenila tehdejší švédská předsedkyně Lena Larsson. Když pak byla v roce 2016 EWG pro nejasnosti ve statutu zrušena, tak se otevřel prostor pro kandidaturu do Rady. První pokus nevyšel, druhý ano. Práce v Radě je zajímavá, časová náročnost však není 24/7, takže se to dá v pohodě stíhat. Nicméně na jednání se člověk samozřejmě musí pečlivě připravit.

Nerad bych, aby to působilo nepatřičně, ale přece jenom: tvůj mandát za dva roky vyprší. Máš představu co dál? Budeš se ucházet znovu o místo v Radě?
Ano, pokud dostanu důvěru a ČSOS mě nominuje jako svého kandidáta, tak bych se chtěl ucházet o místo člena Rady i pro volební období 2022–2026. Myslím, že i za dva roky budu mít IOF co nabídnout, a tak uplatnit své dlouholeté zkušenosti v mezinárodním orienťáku, které započaly v roce 2001 pod Kačorovým a Jorgenovým vedením v PWT. A osobně pak považuji 6–8leté období působnosti v jakékoli funkci za optimální časové období.

Letos v zimě proběhnout volby i do orgánů Českého svazu orientačních sportů. Budeš se znovu ucházet o místo ve Výkonném výboru ČSOS, případně o funkce nejvyšší?
Obdobně jako v předchozí otázce. Myslím, že i pro ČSOS jsem na poli mezinárodní sportovní diplomacie přínosem, takže bych chtěl pokračovat. Každopádně se ale budu velmi intenzivně snažit hledat svého nástupce či nástupkyni, které/mu bych chtěl své zkušenosti a kontakty předat. Věřím, že se mi podaří najít někoho vhodného pro tuto činnost, třeba mezi vámi, mladými pořadateli MS 2021. A kandidaturu na funkci předsedy či místopředsedy ČSOS – tu můžu na 100 % vyloučit. 

Díky moc za rozhovor!