Road to WOC: Češi na domácích MS
Dnes je 25.01.2022

OB v ČR | Orientační běh | Rozhovory | 19.05.2021

Mistrovství světa v orientačním běhu se na našem území uskuteční letos počtvrté. To úplně první se v Československu konalo v roce 1972 ve Starých Splavech, další potom v Mariánských Lázních 1991 a zatím poslední proběhlo v roce 2008 v Olomouci. A české (resp. československé) výpravy na všech těchto akcích dokázaly velmi výrazně uspět. Co si z nich vybaví naši úspěšní reprezentanti? A co dělají dnes Zdeněk Lenhart, Jana Bruková (Cieslarová), Petr Kozák a Dana Šafka Brožková? Jejich vzpomínky přináší další díl Road to WOC.

Na MS 1972 ve Starých Splavech vzpomínal Zdeněk Lenhart (8. místo v individuálním závodě, 4. místo ve štafetě):

Zdeněk Lenhart na sběrce
Zdeněk Lenhart MS 1972

Co se Ti vybaví, když se řekne MS 1972? Na co nejraději vzpomínáš?
Na doběh klasiky, že jsem to ustál, nezkazil, že jsem se vyždímal do posledního zbytku sil a že mi síly vydržely právě až k cíli.  

Trať klasické trati mužů na MS 1972

Máš nějaký speciální příběh, který se k MS váže?
Mám příběh, maďarský, štafetový. Tehdy ještě pořadatelé neměli jasno, jak bojovat proti zavěšování. V každém závodě jiný experiment. Na MS byl hned po hromadném startu shluk pěti kontrol bez předepsaného pořadí, tam se mělo pole závodníků roztrhat. No bláhovost. Seveřani byli favoriti, stačilo správně se zahryznout a držet. Maďarům, kteří jinak nic moc neznamenali, se to docela dařilo. Po dvou úsecích byli čtvrtí, ztráceli 10 minut, favorizovaní Noři předávali až sedmí s 12 minutami, pro ně katastrofa. Na třetím úseku běžel za Nory famózní čerstvý mistr světa Hadler. Ze sedmého to vytáhl na třetí místo, cestou nabral Fina a Maďara. Místo předposlední kontroly však narazil jinou, o 100 m dřív. Totéž Fin v zápalu boje. Jen Maďar Vajda si všiml. Zaradoval se a potichu a nenápadně dohledal tu správnou. Do posledního úseku předával 5 minut za Hadlerem. Hegedüs na posledním úseku neběžel nic moc, ale my na dalším místě jsme byli ještě 10 minut zpět. Norové a Finové byli dodatečně diskvalifikovaní za špatnou kontrolu, vpředu tak zůstali Švédi a Švýcaři, a Maďarům to vyneslo bronz. Medaile je medaile, ale moc slavný zápis do historie to tedy nebyl. Naštěstí daleko silnější dojem udělaly maďarské ženy v klasickém individuálním závodě. Ještě v půli trati měla nejlepší mezičas černá uhrančivá Magda Horváth, v cíli byla nakonec nejrychlejší blonďatá sympatická Sarolta Monspart. Jako první a nadlouho jediná prorazila severskou hegemonii. Už předtím i potom byla mnohokrát v cíli dříve, než se dalo čekat. Naposledy se jí to stalo zrovna teď před pár dny. Bohužel to ale byl cíl definitivní a nebylo to vítězství…

Budeš sledovat MS 2021? Na co se nejvíc těšíš?
Už to tak neprožívám, ale na sprintové štafety v TV se těším moc.

Čemu se teď aktuálně věnuješ?
Manželce, psovi, archivu map. Manželka by to však seřadila přesně opačně. Ona má vždycky pravdu.

Medailově nejúspěšnější domácí mistrovství bylo pro naše barvy to v roce 1991 v Mariánských Lázních, kde Československá výprava získala celkem pět medailí a v celkovém pořadí národů skončila druhá za Švédskem. Jak si ho pamatují první českoslovenští mistři světa Jana Bruková (Cieslarová) a Petr Kozák?

Krátká trať žen na MS 1991
Jana Cieslarová a Petr Kozák

 Co se Vám vybaví, když se řekne MS 1991? Na co nejraději vzpomínáte?
JB: Vidím před sebou ten nekonečný doběh na dostihové dráze. V cílové rovince mě do cíle hnali diváci, kterých tam bylo okolo 5 000. Úžasná atmosféra. Po doběhu jsem klesla k zemi a vzpomínám si na Aničku Gavendovou, která se ke mně skláněla a říkala mi, že jsem první. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já a první? To mně ani ve snu nenapadlo. Někdy, když nemůžu usnout, si závod znovu probíhám. Před sebou vidím ten les, postup na některé kontroly.

PK: S takovým množstvím fanoušků jsem se nesetkal ani předtím, ani potom. Speciálně doběh sprintu před dostihovou tribunou narvanou hulákajícím davem byl neuvěřitelný. Škoda, že to nešlo (jako v televizi) vrátit a proběhnout ještě jednou, nejlépe zpomaleně, aby si to člověk pořádně vychutnal.

Máte nějaký speciální příběh, který se k MS váže?
JB: Pro mě byla výhra už jenom to, že jsem se vůbec nominovala. Moc se mi nedařilo a na domácí MS jsem byla nominována jako poslední. Byla jsem tak ráda, že jsem během mistrovství ani neměla čas vnímat ten tlak okolí a ani se na mě nesoustředila veškerá pozornost. To mi možná paradoxně pomohlo.

Byla jsem ráda, že se rodiče účastnili MS jako diváci a byli u toho, když jsem vyhrála zlato.

PK: Ano, je to zážitek, který by se opravdu nemohl přihodit na jiném, než na domácím MS. Protože jsem byl do týmu donominován až na poslední chvíli, odjel jsem ze soustředění před MS ještě domů si přebalit, protože jsem nebyl na odjezd přímo na MS připraven, po pokažených prvních nominačkách jsem s účastí už moc nepočítal. A nikoho z vedení nenapadlo, že vlastně nemám závěrečné pokyny, kde bylo mimo jiné i jméno hotelu, kde jsme byli ubytováni. A tak jsem na MS odjel jako na každé jiné závody – v Praze na nádraží jsem si koupil lístek na rychlík, v Mariánských lázních jsem našel prezentaci doprovodných závodů a tam se snažil zjistit, kde je ubytovaná česká repre … ale dobře to dopadlo, večeři mi schovali 🙂

Budete sledovat MS 2021? Na co se nejvíc těšíte?
JB: Sledovat MS budu určitě. Je trochu škoda, že byly zrušeny doprovodné závody WOC Tour. Budou chybět diváci, kteří by naše závodníky hnali do cíle. Ale věřím, že budou naši skvěle připraveni a já jim budu držet pěsti.

PK: Na sledování MS 2021 se těším, V dnešní době online GPS přenosů to určitě budu děsně prožívat, radovat se z každého úspěšného postupu našich reprezentantů a nervovat se, když se (samozřejmě naprosto výjimečně 😉 ) dostanou do chyby.

A nejvíc se samozřejmě těším na úspěšné závody v podání našich. Pokud se jim podaří odběhat dobré závody bez výraznějších chyb, tak budu naprosto spokojený fanoušek, i kdyby to třeba nevyšlo na medaili. 

Čemu se teď věnujete?
JB: Po skončení kariéry jsem byla nějaký čas mimo orientační běh. Do kolotoče závodů jsem se vrátila se svými třemi dětmi. Ukázala jsem jim, jak krásný sport to je. A po odchodu mé trenérky Aničky Gavendové jsem po ní přebrala pomyslnou štafetu a pokračuji v její práci. Vedu oddíl orientačního běhu TJ TŽ Třinec, který Ota Gavenda v roce 1967 založil. První závod v Třinci ale proběhl již v roce 1952, takže v příštím roce budeme slavit 70 let orientačního běhu v Třinci.  

PK: V orienťáku moc aktivní nejsem, ale snažím se neztratit úplně kontakt. Píšu tréninkový plán Terce Čechové, občas pomohu s nějakým tréninkem pro děti, ale jinak nic moc.

MS 2008 patří do stále ještě do nedávné historie a s výjimkou těch nejmladších, si všichni jistě vybaví orienťáky napěchované centrum Olomouce, skvělé televizní přenosy, ale hlavně radost ze skvělých výkonů českých reprezentantů. O své vzpomínky se s námi podělila mistryně světa z longu Dana Šafka Brožková.

Dana Brožková MS 2008

Co se Ti vybaví, když se řekne MS 2008? Na co nejraději vzpomínáš?
Tak určitě na tu zlatou medaili, kterou se mi podařilo vybojovat. Vzpomínám si, jak jsem před MS věděla, že formu mám, zkušenosti taky a natrénováno v podobných terénech, jen jsem netušila, jak vysoko to bude stačit. Při kvalifikaci na klasickou trať jsem dělala docela chyby, ale bez problémů jsem se kvalifikovala do finále. Pak přišel závod middlu, dopoledne kvalifikace a odpoledne finále. Ten jsem neběžela, ale běželi ho Bingo (Michal Smola) a moje sestra Radka Brožková. Když oba přivezli medaili, stříbro a bronz, tak na mě padl opravdu stres. Došlo mi, že pokud poběžím ten standard jako vždy, tak mám v pohodě na to, být mezi prvními pěti a pokud to půjde opravdu dobře, tak i vyhrát. Jen to nezvorat mapově. Už z přípravy jsme věděli, že v závodě bude dlouhý postup. A toho jsem se bála nejvíc, jestli zvolím správnou a nejrychlejší volbu postupu. Nakonec byla ta volba postupu časově dost podobná, ale nervózní jsem byla před startem hodně. Takže nejraději vzpomínám na to, jak jsem doběhla do cíle první a když se potom ukázalo, že už mě nikdo nepředběhne. A pak ráda vzpomínám na samotné vyhlašování na náměstí v Olomouci, kdy hrála hymna a byla tam spousta orienťáků. To si vybavuji takovou tu hrdost na to, co se povedlo a sdílenou radost, kterou jsem s nimi mohla prožívat.

Máš nějaký speciální příběh, který se k tomuto MS váže?
Jeden jsem už popsala v první odpovědi. Ale ráda vzpomínám ještě na jeden. Když jsme se připravovali na sprint, který se běžel v centru Olomouce, tak mě fascinovalo, jaké informace je schopný Olaf (Tomáš Dlabaja) najít. Bylo potřeba se důkladně připravit na to, kudy by mohla vést trať. Olaf našel na webech různé uzávěrky a podobné věci a i díky tomu trať téměř přesně odhadl.

 Budeš sledovat MS 2021? Na co se nejvíc těšíš?
Já sport v televizi ani na internetu nesleduju, raději si jdu sama zasportovat. Ale těším se, že se ke mně nějaké informace dostanou třeba ve zprávách v rádiu.

Čemu se teď věnuješ?
Práci a rodině. Jsem ráda, že se mi podařilo skloubit orienťák se studiem. Takže jsem při trénování, reprezentačních soustředěních a závodech vystudovala medicínu, obhájila doktorát z genetiky. Proto jsem se po ukončení aktivní sportovní kariéry mohla dál věnovat genetice. Pořád pracuji ve stejné laboratoři na 2. lékařské fakultě UK, kde se zabýváme výzkumem dědičných příčin hlavně neurologických onemocnění. Je to práce, která mě baví, koncem minulého roku jsem si dodělala atestaci z lékařské genetiky a nyní se chystám sepisovat habilitační práci, protože vědeckých výstupů mám pro ni již dost. A pak se samozřejmě věnuji rodině. Děti rostou, tak se těším, že se brzo zase k orienťáku vrátím i s celou rodinou.     

Perfektní atmosféra při MS 2008 v Olomouci
Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *