Poslední letošní víkend, opravdu plný oblasťáků je za námi. Uskutečnilo se 12 oblastních závodů či mistrovství napříč republikou. Nečekejte tentokrát ohrané mapy jednadvacítek, dnes se zaměříme na veteránky, konkrétně na tratě D65. Jak postavit správně veteránskou trať a kde se dělají chyby?
Postavit trať pro velmi zkušené orienťáky není jednoduché, pro stavitele bývá těžké představit si, jakou fyzickou kondici závodníci mají, do jak těžkého terénu je může pustit či jak moc nakřížit tratě, aby se závodník nespletl v pořadí kontrol. Obecně rozšířená poučka říká, že veteránské tratě by měly být mapově zajímavé, ale zároveň je třeba šetřit převýšením, aby i fyzicky méně zdatní měli šanci v ucházejícím čase závod dokončit. Jeden z otazníků visí také nad slučováním tratí, nezřídka se stává, že kategorie D65 bývá nejvyšší vypsanou. Jak se ale popasovat s tím, že se na start závodu postaví závodnice, která je o 10 let starší než všechny ostatní? Ze soutěžního řádu Ještědské oblasti plyne, že kategorie D65 má směrný čas na klasiku 45 minut, na middle 30 minut a na sprintu by měly v průměru tři nejrychlejší závodnice strávit 15 minut. Stavět časově tak “krátké” tratě se ale stavitelům nechce a často je směrný čas mnohem vyšší. Pojďme se podívat, jak se stavitelé o uplynulém víkendu s kategorií D65 popasovali.
Veteraniáda ČR ve sprintu (MLA)
Nejlepší ženy a muži se postavili na start Veteraniády, ovšem stavitel tentokrát trochu přestřelil. Na parkovo-lesním sprintu se směrnému času 15 minut v žádné kategorii závodníci nepřiblížili. Konkrétně v D65 běžela vítězka trať 20 minut a 14 vteřin.
Oblastní žebříček – sprint (MOV)
Už na první oblasťáku v našem přehledu se kategorie D65C nezúčastnila ani jedna závodnice. Stavitel nicméně postavil celkem pěkný sprint, který mapovou obtížností nemohl urazit. Snad jen hned první kontrola může nechytat a závodnice by ji mohly přehlédnout.
Oblastní žebříček – middle (MOV)
Krátkou trať v Trnávce již 1 závodnice D65C absolvovala. Ač se jednalo o 72letou závodnici, zvládla trať za necelých 45 minut. Devět kontrol, malé převýšení a kontroly, které mohly potrápit.
Oblastní žebříček – klasika (LTU)
V Markoušovicích se loni běžela Veteraniáda na krátké trati, letošní oblasťák na klasice sice volby postupů téměř nenabídl, zato mapově náročných kontrol bylo dost. Účastnice jistě ocenily, že od 3. kontroly závodu až je nečekalo téměř žádné převýšení. Vítězka strávila na trati lehce přes hodinu.
Oblastní žebříček – middle (MLA)
Trať dlouhá 2,6 km a závodnice, jimž ORIS všem ukázal větší mapovou chybu. Ty byly ovšem rozloženy napříč všemi kontrolami, takže dobře postavený mapově náročný závod. Vítězná čas 43:19.
Oblastní žebříček – middle (OPI)
Ani na jihu Čech se na postavenou trať D65 žádná závodnice nepodívala. Nicméně 2,5 km s převýšením 115 metrů (o 10 více než u D55!) by asi závodnice na směrný čas kolem 30 minut nezvládly.
Mistrovství oblasti na middlu (GIG, HLV)
Výběh na jedničku a pak jen z kopce. Sám stavitel trati prozradil: “Zrovna hrdý na trať D65C jako stavitel nejsem. Jde o to, že v oblasti máme tak málo veteránek a veteránů, že se ‘nevyplatí’ ji stavět jako samostatnou. A navíc ji běhají lidé (muži) s věkem 80÷90let, takže musí být i mapově jednodušší.” Vítězka tratí prolétla za 22 minut, kolegové z H70C byli na trati ale dvakrát déle. Kluci z H12C ji zvládli za méně než 13 minut. Tady by se již jistě vyplatilo změnit formu slučování kategorií.
Oblastní žebříček – middle (TBM)
Parametry 1,7 km vzdušně a k tomu slušná porce 80 metrů převýšení (i když stavitel možná napočítal o pár vrstevnic více). Technicky náročný terén s rýhami musel být nejen pro veterány a veteránky pěknou mapovou výzvou. Směrný čas D65 trefen téměř přesně, vítězka trať oběhla za 27:45.
Oblastní žebříček – middle (TUV)
Skály mají veteráni velice rádi, ale stavitelé tratí musí velmi dbát na to, jaké tratě veteránům postaví, aby se neběhalo jen nahoru a dolů strmými skalními průchody. Své o tom jistě ví turnovští pořadatelé. Největší porce převýšení čekala závodnice D65 už na jedničku, poté ovšem následovala traverzová ťukačka a seběh přes několik kontrol na srázech a kamenech do cíle. Závodnice si s tratí poradily dobře, tři z nich dokonce trať zaběhly pod 35 minut.
Oblastní žebříček – middle (ASU)
Ani v Pobučí za pořadatelství Magnus Orienteering se do kategorie D65C žádná běžkyně nepřihlásila. Nicméně podle mapy lze soudit, že stavitel pro tuto kategorie využil prostor dobře a postavil middle s variací terénu, obtížnosti kontrol i délek postupů.
Oblastní žebříček – klasika (SJH)
Na klasice, kterou měla dohromady Vysočina a Jihočeská oblast sice závodnice v kategorii D65 strávily na 3,3 km dlouhé trati přes 70 minut, nicméně trať by pro tuto kategorii je dle mého názoru adekvátní. Jejich kolega na stejné trati v H70 ji proběhl za 40 minut.
Oblastní žebříček – sprint (GIG, HLV)
A na závěr opět jeden sprint, tentokrát z Holešova. Poměrně namotaná trať s pěknými volbami postupů, mohla být ale o kousek kratší – vítězka běžela přes 19 minut.
A jak shrnout tratě veteránek závěrem? V některých oblastech nazývají kategorii D65, někde D65C. Na lesních tratích mají většinou mezi 9 – 12 kontrolami a délky tratí nepřesahují 3,5 km. Směrné časy jsou většinou přestřeleny, to je z velké části dáno tím, že se do těchto kategorií přihlašuje málo závodnic a je těžké odhadnout, jak kvalitní běžkyně zrovna přijedou. Zároveň by se z toho dal vyvodit trend, že “kvůli 15 nebo 30 minutám přece na závody nepojedu”, a tak může být na stavitele tratí vyvíjen tlak postavit je delší.
Neodpustím si komentář, jelikož veteránské tratě jsou dost často stavitelským problémem a ty nejstarší obvzlášť. Jako stavitel jsem se několikrát setkal s dvěmi naprosto protichůdnými kritikami (i v rámci jednoho závodu) pramenícími z charakteru lesů, které u Brna máme. Jedna skupina veteránů si stěžuje, zvláště v případě klasických tratí, že vše obíhají po cestách a není to tedy orienťák. Druhá pak naopak, že pořád někde klopýtají přes klacky lesem nebo hustníky a nemohou tak běžet, protože už na to fyzicky nemají (a přece to nebudou obíhat po cestě). Je jasné, že oběma skupinám se zavděčit nelze. Co se směrných časů týče si myslím, že by na ně zvláště v nejstarších kategoriích neměl být brán až takový zřetel. Důležité podle mě je, aby byla trať bez problémů zvládnutelná i těmi nejstaršími účastníky. V mnoha ohledech je to podle mě trochu jako v HDR, kde se také vlastně “nezávodí” a čas není až tak důležitý.
Velkým nešvarem je ale podle mě slučování se žákovskými kategoriemi DH12. Požadavky na tyto tratě jsou zcela odlišné. U žáků musí být tratě výrazně mapově jednodušší (postupy převážně po liniích, jasné objekty na dohledávku) a staviteli, který toto nerespektuje bych osobně sebral rozhodcovskou licenci.
Z v tomto článku uvedených tratí se tento nešvar hojně vyskytuje. U závodu GIG,HLV zcela a u řady dalších jsou pro kategorii D65 evidentně použity velmi jednoduché žákovské kontroly (nejvíce MOV a dále LTU, OPI, SJH). Za nejhezčí stavby pak považuji závody MLA a TBM a to především kvůli dobrému sladění velké mapové náročnosti s přiměřenou fyzickou.
Je vidět, že to každý vidíme trochu jinak. Zatímco na MLA bych se s tebou shodnul, tak SJH bych označil za další ukázkovou pro nejstarší vererány, zatímco TBM bych jako HR staviteli hodně rozmlouval, protože pochybuju, že se až do K10 vůbec v lese veteránky rozeběhly.
Jasně, co člověk to názor a nikdo nemáme patent na rozum. Taky ani jednomu z nás zatím není přes 65, tak nemáme osobní zkušenost. Hlavním důvodem k mému komentáři byly tratě na závodech GIG,HLV, která je zcela špatně a také MOV, která je podle mě naprosto neopodstatněně a zcestně vychvalována.
Trať SJH rozhodně není špatná, ale objektivně vzato kontroly 1,3,4 a 5 jsou podle mě příliš jednoduché (kontrola u cesty a náběh po cestě). Zvláště vzhledem k tomu, že les je téměř bez převýšení bych veteránky poslal na kontroly dále od cest nebo je nechal nabíhat na cesty kolmo, abych zvýšil mapovou náročnost. Nebo alespoň využil těch pár hustníků, co tam je k volbám. Každopádně je ale jasné, že to pravděpodobně bylo pro veteránky pěkné proběhnutí.
Závod TBM jsem běžel (H21C) a terén byl na podmínky kolem Brna velmi dobře běhatelný. Trať je postavena co nejvíce jako seběh a dosahované časy byly přiměřené. Osobně si nemyslím, že tratě veteránů by měly být příliš “atletické”. Jasně, LTU nemohlo D65C poslat do největších kamených polí, ale tato údolíčka na závodě TBM byla v reálu minimálně bez problémů “schůdná”.
Při četbě rozboru tratí pro D65 z víkendových závodů jsem si vzpomněl na materiál, který jsem připravil pro seminář rozhodčích v roce 2016. Když jsem ho vyhledal tak jsem zjistil nejen že na jeho platnosti se nic nezměnilo, ale že by bylo potřeba znovu vše, co v něm bylo uvedeno, nějakým způsobem publikovat. Pošlu ho ke zveřejnění na O-News (a to bude můj komentář k tomuto článku i k některým veteránským tratím z posledních let).