Dnešní díl O-News.cz Podcastu je speciální. Rozhodli jsme se totiž – i přesto, že jsme český orienťácký podcast, poprvé vydat epizodu kompletně v angličtině. Ano, již jsme párkrát zkoušeli přinést hosty mimo ČR a simultánně tlumočit, nicméně reakce nebyly zcela přesvědčivé, tak jsme se teď rozhodli nechat prostě celou epizodu anglicky. Doufáme, že se vám bude líbit, tím spíš, že máme skvělého hosta. A pro ty z vás, kdo anglicky nevládnou, přikládáme část obsáhlého rozhovoru v přepisu.

Velmi rychlý belgický orienťák, který se zaměřuje hlavně na sprinty. První závod Světového poháru vyhrál ve sprintu v roce 2017 ve Finsku, za covidu bral stříbro ve sprintu na Mistrovství Evropy ve Švýcarsku a konečně na Mistrovství světa v Dánsku v roce 2022 vybojoval medaili. Kde jinde než ve sprintu a byla bronzová. Všem je už asi jasné, že pozvání na dnešní povídání přijal Yannick Michiels. Yannicku, vítej v O-News.cz Podcastu.

Děkuji moc za pozvání, je skvělé tu být a těším se na povídání o mém tréninku a přípravě na sprinty.

My si spolu povídáme v Česku, kde se účastníš prvního kola Czech O-Tour, dvou WRE sprintů blízko Prahy. Je to tvůj běžný styl přípravy na sezónu, že objíždíš tolik různých sprintů po Evropě?

Ano, mám rád navštěvování nových míst a také je pro můj orienťák velmi dobré běhat v různých terénech. A ten, ve kterém poběžíme zítra (Mirakulum – pozn. red.), bude velmi speciální. Motivuje mě běhat v těchto různých typech terénů, vždycky je to velká výzva a myslím, že mi to pomůže později v sezóně, až přijdou důležitější starty na řadu.

---

---

Zmínil ses mi, že z Milovic pokračuješ do lotyšské Rigy na další závody. Tak kde všude jsi tuhle zimu byl a sprintoval?

Jojo, během Vánoc a přes Nový rok jsem byl v Číně. Tam jsem běžel čtyři závody, což byl pro mě takový oficiální start nové sezóny a zároveň hezké zakončení té předešlé. Poté jsem byl ve Skotsku na týdenním tréninkovém kempu, kde jsem zahájil přípravu směrem k letnímu Mistrovství světa. Ze Skotska jsem si pak na chvilku odskočil do Dublinu, kde jsem běžel závod na 5 km na silnici, což dělávám poměrně často v tomto období. Pobyt v Dublinu jsem si prodloužil ještě kratším sprintovým kempem. Z něj jsem se přesunul do Španělska na dva týdny. Jeden týden byl plně sprintový kolem Málagy. Nádherný týden, opravdu skvělé mapy a parádní počasí. A poté jsem týden trénoval v lese s mým finským klubem Turun Metsänkävijät. No a poslední tři týdny jsem byl konečně taky na chvilku doma. A teď jsem vyrazil opět za hranice, nejprve sem do Čech, v pondělí po závodě pokračujeme do Rigy, kde máme soustředění zaměřené především na lesní disciplíny v dunách. Poběžím tam i dva závody na middlu no a o Velikonočním pondělí poběžím knock-out sprint v Rize. Ve stejném prostoru, kde se běžel sprint na MS 2018. Takže to opět vypadá na 10 dní zábavy.

No, zní to hodně dobře, procestovat celou zimu. K tréninku a přípravě se ještě vrátíme, pojďme to vzít od začátku. My jsme přibližně stejně staří. Já si tě pamatuji z ME dorostu 2009 v Srbsku a z JMS 2010 v Dánsku a 2011 v Polsku. Na ME dorostu jsem byl mnohem lepší než ty, když jsem bral medaili. A najednou, o pár let později střih. Já jsem velmi průměrný běžec, spíš pořadatel a ty jsi elitní světový orienťák a hvězda. Jak se to stalo? Kdy jsi se rozhodl být elitním orienťákem?

Já jsem do orienťáku přišel poměrně pozdě. Až někdy ve 14 – 15 letech, předtím jsem neměl žádné orienťácké zkušenosti. Neměl jsem orienťácké zázemí v rodině. Stalo se to trochu náhodou přes můj atletický klub. Od svých sedmi let jsem dělal atletiku. A řekl bych, že v dorosteneckém a juniorském věku jsem si spíš více užíval života. Když jsem pak přecházel do mužů, cítil jsem, že mě tenhle sport opravdu baví a byl jsem přesvědčen, že v něm mohu být velmi dobrý. Zaběhl jsem pár dobrých sprintů v té době, a tak jsem se prostě jednoho dne rozhodl, že do toho šlápnu. Začal jsem se opravdu soustředit na orienťák, trénovat a byl jsem lepší a lepší. Teď mohu říct, že jsem přibližně nějakých 10 let na elitní úrovni a pořád mě to baví.

Dobře, a jak jsi se stal elitním sprinterem? Je to pro tvé atletické kořeny?

Ano je. A navíc žiju v Belgii, kde lesní terény nejsou zrovna z nejnáročnějších, ale sprintové prostory máme fakt dobré. A samozřejmě jsem dobrý běžec, protože jsem dlouho dělal hlavně atletiku. Cítím, že sprint je něco, co mi sedí, v čem jsem dobrý a na co se mohu připravit doma. Kdybych chtěl být dobrým lesním orienťákem, musel bych se přestěhovat do Skandinávie nebo minimálně ještě více cestovat a trávit víc času v zahraničí. Tak jsem cítil, že sprint bude pro mě nejlepší varianta. A jo, zdá se, že to funguje.

“Pokud opravdu chceš a jsi odhodlaný pracovat, tak je jedno, jestli jsi ze Švédska nebo z Belgie. Dokázat můžeš to stejné. Já jsem toho myslím dobrým příkladem.”

Jak jsi zmínil, jsi z Belgie. Ta není zrovna z největších orienťáckých federací, ale přesto dokáže vyprodukovat medailisty z MS. Kolik je v Belgii orienťáků?

Myslím, že máme přibližně něco mezi 1000 – 1500 členů, ale ne všichni z nich jsou aktivní. Na dobrém belgickém šampionátu je tak 600 závodníků. Takže ano, orienťák není v Belgii zrovna velký sport. Ale mně to nevadí. Jsem přesvědčen, že pokud opravdu chceš a jsi odhodlaný pracovat, tak je jedno, jestli jsi ze Švédska nebo z Belgie. Dokázat můžeš to stejné a já jsem toho myslím dobrým příkladem.

To je velká pravda. Ale je možné se v Belgii orienťákem uživit?

No, já jsem orienťákem na plný úvazek. Takže jo, dá. Jasně, nejsme sport, který Tě zabezpečí a na kterém zbohatneš. Ale to si myslím, že v orienťáku není nikde na světě. Každopádně věnuji se jenom orienťáku a přežívám. Mám několik sponzorů, podporuje mě belgický svaz a potom hlavně můj finský klub. Takže ano, je to možné. Někdo říká, že orienťák je styl života a já to tak mám. Užívám si cestování, užívám si trénink, užívám si, že mi to docela jde, takže dokud budu schopen tento level udržet, tak budu orienťák dělat.

Běhal jsem orienťák v hodně evropských zemích, ale v Belgii ještě nikdy. Vím, že máte Antwerp Sprint Orienteering Meeting a nějaké další závody, ale jsou nějaké, které bys doporučil?

Ano, určitě ASOM, ten se pořádá tuším od roku 2015. A stal se jednou z největších sprintových akcí v Evropě. V posledních letech přijížděli elitní orienťáci a byla dobrá konkurence. Pořadatelé to začali, protože jsem běhal dobře sprinty a chtěli jsme mít nějakou domácí akci v Belgii. Takže ASOM bych určitě doporučil, kdo chce běžet kvalitní závody v Belgii. A potom máme tradiční závody mezi Vánoci a Novým rokem. To jsou zase výhradně lesní závody Sylvester 5 days. Takže, jestli chcete na orienťák do Belgie, doporučuji asi buď ASOM nebo Sylvester 5 days.

Na to určitě kouknu, myslím, že to jsou závody, kam jezdí náš kolega z redakce Roman. Ale, Belgie bude hostit příští rok v srpnu sprintové Mistrovství Evropy. Běžíš nebo pořádáš?

Rozhodně běžím! Pocházet z Belgie a mít doma takto velké závody to je něco. Sen, který se stává skutečností. Jak pro pořadatele, kteří jsou velmi motivovaní udělat opravdu kvalitní závody a zpropagovat orienťák v Belgii, tak pro mě. Je to extra motivace, která přichází právě včas. Bude mi 33, takže bych ještě měl být na elitním levelu a strašně se těším.

Jo, je mi jasné, že to byla blbá otázka..

Jsme zvyklí jezdit na svěťáky stále do Skandinávie, do Švýcarska… Prostě dost často se ty země opakují. Myslím, že je velmi dobré, že se okruh zemí schopných zorganizovat elitní akci rozšíří a že Belgie konečně uspořádá velký event. Podle mě to je vůbec poprvé. Pamatuji si, že Belgie kdysi hostila juniorské MS, ale to už je dost let. Myslím, že tam Simone Niggli Luder vyhrála svou první zlatou medaili jako juniorka, takže si asi umíte představit, jak dávno to je (bylo to v roce 1997 a Simone vyhrála klasiku – pozn. red.). Pak myslím, že kdysi byl v Belgii i Světový pohár, dva lesní závody na jihu země, ale to bylo v době, kdy jsem ještě netušil, co je orienťák (2002 – pozn. red.). Každopádně, jak vidíte, moc velkých závodů tady nemáme. Takže se moc těším, že ME bude v naší krásné zemi.

Jojo, já jsem taky moc rád, že se Světový pohár a Mistrovství Evropy rozšiřuje, určitě budu belgické ME sledovat. Pojďme ale zpět k letošní sezóně. Tento rok je rokem sprintového MS. Je pro Tebe sprintové MS víc nebo máš MS a ME na stejné úrovni?

Pro mě je MS i ME na podobné úrovni. Top běžci jsou na obou akcích, takže úroveň je stejná. Dokonce by se dalo říct, že na ME a SP je víc startujících a tudíž i větší konkurence než na MS. Na druhou stranu, když mluvíte se sponzory, tak je znát, že pro ně je prostě Mistrovství světa výš než ME. Ale pro mě je to stejné. Mám medaili z MS i z ME a doufám, že se mi to podaří v následujících dvou sezónách zopakovat.

Budeme držet palce, ať se Ti to podaří. Mimochodem, jaký je tvůj názor na rozdělení MS / ME na lesní a sprintové? Speciálně ty jako sprinter tím trpíš, že máš ten nejdůležitější závod jenom jednou za dva roky ne?

Jo, samozřejmě, ale pro mě jsou top závody Světové poháry, Mistrovství Evropy a Mistrovství světa. Je spíš trochu smutné, že tím máme v programu dlouhé mezery, kde není jediný větší sprint. Ale na druhou stranu to je stejné s lesem. Minulý rok bylo sprintové MS v červenci, pak ještě částečně SP na přelomu července a srpna a další lesní Světový pohár je až Mistrovství Evropy příští srpen. Takže je to déle než rok bez velkého lesního závodu nebo naopak bez sprintu. Takže já bych rozhodně ocenil větší prolínání. Mělo by být více kol SP kombinující obě disciplíny. Byl bych mnohem raději, kdyby bylo více sprintů během roku a to samé s lesem, než mít vždycky skoro rok pauzu.

Zmínili jsme nadcházející skotské MS. Kdy začaly tvé myšlenky směrem k tomuto závodu a kdy začínáš adaptovat svůj trénink na vrchol sezóny?

Jasně, víme už několik let předem, kde MS bude a v jakém asi terénu se poběží, takže se na to zaměřuji už delší dobu. Ale čím více se datum konání přiblíží, tím více se samozřejmě zaměřuji i na specifický trénink. Co se týká terénů, byl jsem tam už na několika tréninkových kempech minulý rok, teď v zimě a ještě tam pojedu na dva před MS. V dubnu a pak na konci června. Takže bych řekl, že se na MS zaměřuji celou přípravu.

Zařazuješ nějaké speciální typy tréninků v závislosti na typu terénu, kde se MS koná? Myslím třeba, jestli běháš víc schody nebo kopce, když se čeká vrcholný závod kopcovitý nebo naopak více na dráze, když se čeká rychlý rovný závod?

Řekl bych, že ne. Ty opravdu rychlé fáze běhám většinou na dráze na stadionu, protože tam mohu pracovat s časy, které dosahuji. Specifičtější tréninky nebo specifické orienťácké tréninky většinou pak běhám s mapou během mapových tréninků a kempů. Tam samozřejmě hledám oblasti, které jsou trochu relevantní tomu, co mě bude čekat na hlavních závodech. V místě, kde žiju v Belgii, je to hodně rovinaté, takže je docela těžké najít mapu, která by připomínala Edinburgh. Ale jak jsem řekl, ještě tam pojedu na dva tréninkové kempy, kde nabízí relevantní tréninkové mapy. Teď jsem tady v Česku, pak jedu do Rigy, pak mě čekají nějaké sprinty ve Švédsku. Poběžím testovací závody se švédskou repre, takže věřím, že ti vyberou také něco typově podobného. Takže těmito tréninky se snažím připravit a vyladit na ten velký závod.

V minulém díle jsme měli Vojtu Krále, který nám říkal, že si podle typu terénu vrcholného závodu vymýšlí speciální sprintová kolečka, která obsahují třeba kopce, schody, seběhy a podobné prvky, které očekává od vrcholu sezóny. Máš nějaký “signature trénink” před skotským MS? Něco, co jsi zařadil do přípravy speciálně letos?

No, já myslím, že v porovnání s jinými orienťáky se stále cítím víc jako atlet. Takže trénuji víc atleticky, když se mi daří dosahovat rychlé časy na dráze, tak se cítím dobře a vím, že jsem na dobré cestě k tomu, aby přišla forma směrem k šampionátu. A co se týká takto specifických tréninků, tak jak jsem řekl. Tyto věci trénuji hlavně, když běhám mapové tréninky. Nikdy jsem neběhal nějaká sprintová kolečka. Sprintové mapové tréninky jsou má cesta ke specifické přípravě na závod.

Nejsem velký fanoušek teoretické přípravy. Mám rád na orienťáku právě to “nečekané”…

Co ty a teoretická příprava? Kreslíš si vlastní mapy? Studuješ staré mapy závodních prostor?

Pokud je k dispozici stará mapa, tak používám tuto mapu a potom samozřejmě Google Street View a podobné služby, abych poznal terén. To je pro mě nejlepší nástroj, který mohu použít. Obecně, nejsem velký fanoušek této předstartovní přípravy. Mám na orienťáku rád právě to nečekané. Proto jezdím rád závodit třeba do Číny, kde nikdy nemáte absolutně žádné tušení, čemu tam budete při závodě čelit. Mám opravdu rád výzvy, když nevím o terénu příliš. Jenom vzdálenost a převýšení a počet kontrol. Samozřejmě neříkám, že před vrcholnými akcemi nedělám nic. Ale někteří ostatní závodníci tráví určitě mnohem víc času touto přípravou než já.

Ptám se proto, že velké týmy dělají v tomto někdy až neuvěřitelnou práci, připravují si mapy závodního prostoru, které pak dávají k dispozici v rámci týmu. Viděl jsem třeba přípravy některých týmů na závody SP v Česku v České Lípě minulý rok a bylo to skoro jako závodní mapa. Jaké to je v malém týmu?

Jasně, to je obří výhoda velkých týmů. Tam si to mohou rozdělit a několik lidí kreslí pár hodin mapu a pak si to sdílí. Ale když jsme 2-3 závodníci, kteří se připravují na závod, tak je to pro nás strašně moc práce. To je ta odvrácená stránka toho být z malé federace. Spoustu věcí si prostě musíte dělat sami.

Takže místo kreslení mapy se spíš snažíš nastudovat terén, odhalit některá potenciálně klíčová místa a tak?

Ano, přesně tak. Ty jako pořadatel víš dobře, že se stavitelé snaží závodníky nachytat. Takže nechci být příliš fixovaný na to, jak terén vypadá a znát ho až moc. Snažím se mít základní přehled, jak terén vypadá, co čekat, vytipovat některé zajímavé oblasti, které si myslím, že budou použity. Ale když jsi s terénem až moc seznámený a pořadatel ti pak zavře ulici nebo použije umělou překážku, tak ti to může zamotat hlavu a vykolejit tě.

To byla moje další otázka. Protože víme, že precizní příprava se může lehce obrátit proti Tobě. Třeba na zmíněném SP někteří závodníci z Norska, Česka a Švýcarska udělali stejnou chybu, kde si mysleli, že bude branka v místě, kde ale nikdy nebyla…

V klášteře.. Ano, zrovna na tento závod jsem byl velmi motivovaný. Měl jsem předtím nějaká zranění, takže jsem se snažil velmi dobře připravit. Právě přes Street View. A zrovna tady v oblasti kláštera se mi podařilo najít dobré satelitní snímky, kde šlo dobře zazoomovat a přišlo mi, že tady to otevřít prostě nepůjde. Takže třeba já jsem počítal s tím, že tam průběh nebude. A nebyl. Ale mnoho závodníků počítalo s tím, že tam bude brána. Krásný příklad toho, že být příliš dobře připravený a tím fixovaný na tebou vytvořenou mapu, není dobré. Nesmíme se snažit být chytřejší než stavitel.

Jaké má Yannick osobáky v atletice? A má tam ještě nějaké cíle? Vydá se třeba ve stopách Matthiase Kyburze, který se rozhodl tento rok věnovat maratonu? A proč se přesunul z taktiky volení postupů tzv. “na Yannicka” více k taktice “na Hubmanna”? Poslechněte si celý obsáhlý rozhovor v aktuálním díle O-News.cz Podcastu.

“Před 8 – 10 lety, když jsem přišel z atletiky a stále jsem se na ní částečně zaměřoval, tak jsem byl opravdu jeden z nejrychlejších, možná vůbec nejrychlejší běžec ve startovním poli. Ale tím jak více pracuji na své technice a více se zaměřuji na orienťák, tak je už těžké posouvat mé atletické limity z té doby. Ale jak vidíte dnes, hodně orienťáků se neskutečně zrychlilo a jsou schopni zabíhat časy na dráze na úrovni mých PB i rychleji. Je hezké vidět, jak se běžecká úroveň orienťáků – minimálně v posledních třech letech – ohromně posunula.”

Ty jsi byl známý tím, že jsi hodně obíhal, resp. nebál ses zvolit i výrazně delší jednodušší postup, kde jsi mohl uplatnit své silné stránky z atletiky. Tedy postupy tzv. “na Yannicka”. Kam ses v tomto posunul? Jaká je taktika Yannicka Michielse v roce 2024?

Můj orienťák se za těch 10 let hodně posunul. Když se ohlédnu, tak v minulosti jsem opravdu častěji volil obíhačky okolo, kde jsem mohl tlačit na pilu, jak jen to šlo. Dnes se cítím víc sebejistý a mám mnohem větší flow ve svém sprintovém orienťáku. A možná dneska bych dokázal zabíhat stejné časy i na kratších a komplikovanějších variantách, což jsem dřív neuměl. Je to záludná otázka, vždycky strašně záleží na trati a na okolnostech. Ale dnes bych řekl, že běhám a volím víc postupy “na Hubmanna”, než co jsem běhal před 10 lety. Jednou na MOC v Itálii jsem byl na přednášce Daniela Hubmanna, kde říkal, že on vždycky kouká po nejkratších možných variantách, i když se tam x-krát otáčí o 90 stupňů. Protože ví, že i tak dokáže na postupech, kde jak říkáš, já běhával třeba o 200 m delší varianty, udržet rychlé flow. Myslím si, že se stávám víc a víc jím. Ale jak říkám, záleží to na typu závodu.

Jaké typy sprintů Ti teď sedí víc? Rychlé a jednoduché jako loňské ME nebo ty techničtější?

No, řekl bych, že asi stále ty rychlé a jednodušší sprinty, které jsou více o běhu a tempu, mi sedí víc. Ale myslím si, že jsem se naučil být konzistentní ve svém sprintovém orienťáku, takže dnes umím už i obtížnější sprinty a dokážu je zaběhnout dobře. Nezáleží tolik na terénu, prostě vím, že když předvedu dobrý orienťák a udržím své tempo, mohu být dobrý ve všech typech sprintů.

“Nikdy jsem nezkoušel maraton. Trochu teď žárlím, když vidím, co Matthias (Kyburz) běhá. Ale on se opravdu rozhodl si dát plnou pauzu od orienťáku a to je něco, co já teď nechci udělat.”

Proč Yannickovi moc nesedí knock-out sprint, i když je tak rychlý? A kdo podle něj bude při absenci Matthiase Kyburze sprintovou jedničkou v letošní sezóně? Poslechněte si celý aktuální O-News.cz Podcast.