Minule jsme si obsáhle povídali o dětských a žákovských tratích, které vyžadují speciální nároky a není úplně jednoduché takové tratě postavit. V dnešním díle O-News.cz Podcastu se zmíníme o další takové specifické skupině tratí, které vyžadují určité know-how a citlivý přístup a to jsou tratě pro veterány. Ne snad, že bychom veterány jedním špatným závodem od OB odradili, jak to hrozí u dětí, ale zavděčit se této specifické skupině, zejména těch starších, je občas poměrně náročné. Jak tedy přistoupit ke stavbě tratí pro veterány? Kde veteránské tratě stavět? Lze postavit vhodné veteránské tratě ve skalách? A dá se vůbec někdy zavděčit všem? David Procházka s Danem Wolfem se tentokrát vydají na tenký led na rybníce, do kterého sami mílovými kroky míří. Příjemný poslech!

“Délkami se podobají tratím mládeže, ale musí splňovat daleko náročnější požadavky. Nelze připustit nebezpečný, špatně průchodný či nepříjemný terén. Jednoduché varianty postupů musí být výrazně pomalejší než orientačně náročné “lahůdky”. Mapa musí být dobře čitelná, vyhnout se přehuštěným oblastem. Je vhodné pro veterány vytisknout raději mapu v podrobnějším měřítku /l : 10 000 či dnes lépe 1:7500/. Dodržení těchto zásad je s vyšším věkem důležitější a důležitější.”

V této citaci z knihy Zdeňka Lenharta o stavbě tratí z 80. let lehce adaptované do dnešních podmínek je shrnuto vše podstatné. “Ano, jak jsi správně použil slovo zavděčit, často slýchávám větu “ veteránům se nezavděčíš”, a to občas i od samotných veteránů. Jenomže ona ta specifická skupina, kam i my Dane nezadržitelně míříme je skupinou největší a určitě nejrozmanitější, co se představ a nároků na terény a tratě týká,” říká v úvodu David Procházka. A je to přesně tak. “Veteránem” se v orientačním běhu závodník stává od 35 let věku, byť si to mnozí výkonnostní běžci ještě dlouho nepřipouští. Zejména v mladších veteránských kategoriích se nám tak mísí elitní závodníci, bývalí elitní závodníci, hobbíci nebo klidně i začátečníci, kteří začali orienťák běhat se svými dětmi. A těm všem musíme nabídnout adekvátní zážitek, což není vždy úplně jednoduché. Víte, kdo třeba aktuálně vede veteránský ranking?

Nicméně i tak se tratě mladších veteránských kategorií od těch elitních moc neliší. V podstatě hlavně zkracující se délkou a případně větším měřítkem. Odlišné přístupy ve stavbě tratí se začínají uplatňovat u starších kategorií, cca od D/H50 výše. Tam se musí začít výrazně šetřit fyzická náročnost, převýšení, zkracují se postupně postupy, neuplatňují se dlouhé obíhačky a tratě musí být bezpečně a absolvovatelné i za zhoršeného zdravotního stavu. To vše, ale při zachování mapové a orientační náročnosti. Občas těžké na skloubení, že?

Omluva: V podcastu mylně uvádíme, že byla nově od letošní sezóny zavedena kategorie “80”, zavedeny v ŽB a na Veteraniádách byly kategorie D80 a H85.

Jaké jsou tedy zásady, na kterých by měl stavitel tratí pro veterány stavět? A máme být “veteráni” nebo “masters”? Poslechněte si celý aktuální díl O-News.cz Podcastu!